Pramen panny

Srovnání s Vláčilem se nedá vyhnout a Bergman u mě vítězí čistotou, nelomeností, neokázalostí, přímočarostí, prostotou, s nimiž sahá po nejarchetypálnějších obrazech, činech, otázkách, pocitech, nekontaminovaných snahou „dělat umění“, ale jen a jen „cosi vyjádřit“ (odtud mj. nepřítomnost hudby ve vypjatých okamžicích). Scéna ve mlýně (či co to vůbec je) je pro mě další z nepochopitelných bergmanovštin, halucinačních výletů mimo racionálno, které jako tvor až nepohodlně rozumový miluju a které nikdo jiný než Bergman neumí (viz též Tvář). (03.10.2014)

Neskutečně mrazivé drama, které odzbrojuje už jen tím, že Bergman se rozhodl pro naprostou absenci filmové hudby a nechává na vás útočit pouze slova a přirozené zvuky. Tohle není rozhodně film o explicitnosti násilí, o tom, jak je možné ztvárnit znásilnění na plátně. Tohle nechal Bergman na Wese Cravena. Bergman se rozhodl především ukázat ten děsivý kontrast mezi krásou a lidskou odporností, mezi spravedlností a tím, co je morální. Tohle se mu povedlo beze zbytku a snímek ve vás rozhodně zanechá mrazení. Závěr, který je vlastně zamyšlením nad smyslem boha, pak jen podpoří vaši snahu přemýšlet o filmu a o tom, co se stalo. A přemýšlet bychom měli. (31.12.2013)

Moje ďalšie stretnutie s Ingamrom Bergmanom. Čo k nemu napísať? Osobne obľubujem viacej príbehy zasadené do minulosti. Do dôb rytierov a mágie, ktorá sa nesie temnými lesmi. Preto mi v mnohom tento film ulahodil. Inteligentne napísaný a zahraný film, vytvárajúci rôzne otázky týkajúce sa viery a zmyslu života - čo sa stalo u Bergmana aspoň čo sa týka kritiky kresťanstva akýmsi poznávacím znakom. Film je krásne vygradovaný, dramaticky zaujímavý a s veľmi pekným prostredím. Celému hereckému asnáblu znova vládne uhrančivý Max von Sydow - ako dvorný Bergmanov herec. Prameň panny si berie to najlepšie z Bergmanovho rukopisu a na pomerne krátkom priestore rozpráva komplexne o otázkach života, viery a smrti. Pre mňa zaujímavý film u ktorého sa hlavne koniec stal akousi poetickou bodkou celého príbehu a vytvoril tak potrebný pocit katarzie. (26.04.2012)

Bergman spolu s von Sydowom odviedli nadmieru kvalinú prácu. Tá psychologická rozpoľtenosť, ktorá zmáha otca zavraždenej dcéry, je bičujúca (obrazne i doslova). Prostredie je viac než vieryhodné, atmosféra filmu parádna, a vôbec k nej netreba ani veľa dialógov. Možno absencia silnejšieho hudobného doprovodu a väčší dôraz na detaily je to málo, čo mu chýba ku dokonalosti. (27.11.2014)

Skvostný film, který ale je určen především filmovým nadšencům a obdivovatelům artfilmů. Je to film vyprávějící téma ze švédské středověké legendy a je plný symbolů, každý divák si z něj může odnést něco jiného, někdo málo, někdo mnoho. Prozradiť cokoliv z děje by byla velká škoda, snad jen to, že film je o tom, co je spravedlnost, pomsta, odpuštění, pokání, vina, nevinnost, vypráví o vztahu k Bohu i k k blízkým v rodině. Film je opět, stejně jako Sedmá pečeť, plný archetypů různých lidí, které vypovídají o různých stavech člověka. Mnoho se zde nemluví, ale vynikající kamera a skvělé (ale náročné) výkony herců mluví filmovou řečí místo lidské. Další skvělý film Ingmara Bergmana. (11.03.2004)