Pramen panny

Obrovská, nepríjemná a priam antická tragédia v drsnom severskom prevedení. Temný stredovek, ľudský život stojí za hovno a ešte aj má pre ostatných hodnotu hovna. Ženský život špeciálne. Šialený kalif El Hakim bi Amr Allah začiatkom 11. storočia vydal pre ženy úplný zákaz vychádzania. To, čo sa dnes berie ako totálne poníženie žien, by z pohľadu vtedajšej doby naozaj mohlo slúžiť skôr ako istá forma ich ochrany. Aby sa žena sama v temnom stredoveku vybrala sama do lesa? To nikdy nemuselo dopadnúť dobre. A ešte sa sama seba pýtam logickú otázku: ako si chlap vlastne môže užiť znásilnenie, keď vlastne dotyčnú chuderu derie nasucho? Toto nikdy nepochopím. (19.07.2017)

Neskutečně mrazivé drama, které odzbrojuje už jen tím, že Bergman se rozhodl pro naprostou absenci filmové hudby a nechává na vás útočit pouze slova a přirozené zvuky. Tohle není rozhodně film o explicitnosti násilí, o tom, jak je možné ztvárnit znásilnění na plátně. Tohle nechal Bergman na Wese Cravena. Bergman se rozhodl především ukázat ten děsivý kontrast mezi krásou a lidskou odporností, mezi spravedlností a tím, co je morální. Tohle se mu povedlo beze zbytku a snímek ve vás rozhodně zanechá mrazení. Závěr, který je vlastně zamyšlením nad smyslem boha, pak jen podpoří vaši snahu přemýšlet o filmu a o tom, co se stalo. A přemýšlet bychom měli. (31.12.2013)

Poctivo vyrozprávaný príbeh-legenda z lesov. Vzdialená dnešnému kinematografickému spracovaniu mýtov, zameranému na efektnú akciu a patetické (instantné) posolstvá. Prameň panny vykresľuje nádheru prírody a v kontraste s týmto idylickým obrazom lesa a lúčin ukazuje krutosť ľudského počínania. Využíva sa pri tom rovnocenne úsporné slovo, mlčanie a sila svetla aj tieňa pri ukázaní citových pohnutí postáv ako aj pri atmosfére situácie. Dôležité sú náhodné, zdanlivo nepatrné znamenia. Často upozorňujú na nadchádzajúce udalostí. Varujú. Zmarenie života, ktoré je ústredným aktom legendy, bolo možno dôsledkom zariekavania pomocou vysušených hnátov zvierat a ropušieho hamburgeru. No možno išlo len o náhodný stret s triom divokých horalov. Všeobecne sa konflikt odohráva v strete ritualizovaného náboženstva, prikazujúcom v bežnom konaní vždy pokoru, odpustenie a nenásilie, so svetom nespútaných divokých síl, vzývajúcich prírodné znamenia a pohanské božstvá. Ukazuje sa, že oba svety sú navzájom prestúpiteľné. Zločinom poznačení hriešnici predstavovaní divokými pastiermi sa viackrát zháčia, žalúdok jedného z nich sa dokonca vzpiera po čine prijať jedlo. Naopak pomsta pána domu - zbožného kresťana je neúprosná, krutá a surovo násilná. (30.04.2014)

"Bože, nerozumím Ti" Boží trest, či jeho netečnost? To je, oč tu běží. Panensky čistý, rozmařilý a naivní svět mladého, krásného života, se střetává s nekompromisní realitou doby. Film poskytuje i drsný kontrast dvou dívčích světů. Je zde závist, je zde i vina. Nelehký námět je převeden v silný film. Situace, jakou připravil zeman Max von Sydow něčenaké návštěvě, je dechberoucí, stejně tak celý závěr. Smíření se s "boží vůlí", kterou má ovšem v rukou člověk. Klasická otrocká víra, těžké monology (mnichova promluva k chlapci, či pánovo slib Bohu) a dokonale podchycená atmosféra s dobovými reáliemi. Mohl bych napsat, že se jedná o dokonalou záležitost, nebýt nulové hudby, chvílemi zvláštního jednání postav, či vývoje děje. Nakonec, osobně si myslím, že si můžu dovolit srovnání (zvlášť, když se podívám na totožné herecké složení), a v tomto případě, je zde pro mne zástupcem plného počtu Sedmá pečeť. Ovšem respekt, který k tomuto filmu mám, je silný. (11.08.2013)

Kde má hranice spravedlnost, zaslepená pomsta, čirá bestialita? K umocnění finálních fází slouží přítomnost zatracované Ingeri a chlapce mezi pastevci. Bergmanův režijní styl mi sedí dobře, problém je, že jsem z něj zatím - po Lesních jahodách a Sedmé pečeti - vyloženě odvařený nebyl. Pramen panny je svou strukturou více konvenční a přímočarý, tím pádem i přesvědčivější a upřímnější. Krásně baladická povídka o pomstě a vině, filmařsky skvostně provedená, hezkými obrazy vybavená, k úplné špici jí ale prostě to "něco" chybí. Hezká závěrečná symbolika to nezmění. (11.01.2008)