Pramen panny

Pramen panny je dokonalé dílo. Dokonce jsem ani nečekal, že by se mi ten film mohl takhle líbit. Zpočátku poklidná nálada se cestou ke kostelu (ke kterému se ani nedojde), stává krutější a krutější a vyvrcholí onou scénou znásilnění a následné vraždy. A celou dobu tu máme spousty dokonalých scén a všechno vyprávění o bohu, náboženství a zmínka o ďáblovi dostává tady právě hlubší význam, obzvlášť se mi líbila scéna, kdy Karin, ještě panna a už od pohledu čistá duše, se dělí se třemi muži o svoje jídlo a chce se před jídlem pomodlit, což oni ale ignorují a už jedí. Už tady je znát, že sama Karin začíná něco tušit. Nebylo ani třeba bůhvíjaké brutality, aby znásilnění působilo autenticky. V druhé polovině tři muži, co zabili Karin, chtějí přespat právě na statku Karininy rodiny, avšak o tom neví. Jenže matka s otcem na vše přijdou, i když to trvá déle, je to neskutečně poutavé a funkční, jako celý film. Je tu spousta věcí promyšlená do hloubky, herci hrají bravurně, dokonce i ten malej kluk svoji roli zvládá velmi dobře. Bergman mě opět nezklamal. Tohle bych, spolu se Sedmou pečetí, označil jako jeho dva nejlepší filmy. Který je ale pro mě lepší teď přesně nevím, uvidím, jak na mě Pramen panny zapůsobí za pár dnů. Ale 5* to má ode mě jisté. (12.12.2018)

Neskutečně mrazivé drama, které odzbrojuje už jen tím, že Bergman se rozhodl pro naprostou absenci filmové hudby a nechává na vás útočit pouze slova a přirozené zvuky. Tohle není rozhodně film o explicitnosti násilí, o tom, jak je možné ztvárnit znásilnění na plátně. Tohle nechal Bergman na Wese Cravena. Bergman se rozhodl především ukázat ten děsivý kontrast mezi krásou a lidskou odporností, mezi spravedlností a tím, co je morální. Tohle se mu povedlo beze zbytku a snímek ve vás rozhodně zanechá mrazení. Závěr, který je vlastně zamyšlením nad smyslem boha, pak jen podpoří vaši snahu přemýšlet o filmu a o tom, co se stalo. A přemýšlet bychom měli. (31.12.2013)

"Bože, nerozumím Ti" Boží trest, či jeho netečnost? To je, oč tu běží. Panensky čistý, rozmařilý a naivní svět mladého, krásného života, se střetává s nekompromisní realitou doby. Film poskytuje i drsný kontrast dvou dívčích světů. Je zde závist, je zde i vina. Nelehký námět je převeden v silný film. Situace, jakou připravil zeman Max von Sydow něčenaké návštěvě, je dechberoucí, stejně tak celý závěr. Smíření se s "boží vůlí", kterou má ovšem v rukou člověk. Klasická otrocká víra, těžké monology (mnichova promluva k chlapci, či pánovo slib Bohu) a dokonale podchycená atmosféra s dobovými reáliemi. Mohl bych napsat, že se jedná o dokonalou záležitost, nebýt nulové hudby, chvílemi zvláštního jednání postav, či vývoje děje. Nakonec, osobně si myslím, že si můžu dovolit srovnání (zvlášť, když se podívám na totožné herecké složení), a v tomto případě, je zde pro mne zástupcem plného počtu Sedmá pečeť. Ovšem respekt, který k tomuto filmu mám, je silný. (11.08.2013)

Nebylo to špatné, ale něco tomu chybělo. A řekl bych, že to byla nějaká hlubší myšlenka. Čekal jsem aspoň vnitřní boj otce mezi křesťanskou morálkou a touhou po pomstě, ale nic takového tam není. Svých křesťanských zásad se vzdal až příliš rychle (asi takhle - to jsou ti, co nám zabili naši dceru, podej mi meč - ačkoli i to by bylo možné považovat za myšlenku, pokud by ale ve filmu naprosto nezapadla). Obrazově je film zajímavý, režisérsky je taky zvládnutý dobře, ale čekal jsem víc. (23.12.2009)

Subjektivně za tři hvězdy, ale objektivně si tady Bergman vyhrál nejen s realističností středověkého prostředí, ale také náznaky hříchů lidí, kteří někteří ani na hříšníky nevypadají (je větším hříchem závist - matky na otce, holky parchanta na mladou paní -, nebo vražda a pomsta?), s přelomem tehdejší doby, kdy mnozí ještě obětovali (a dodnes obětují) Ódinovi, severskému válečnému bohu, je zde tedy i pohanství a proti tomu nastupující úsvit křesťanství, a nakonec Bůh skutečně zemanovi odpoví, a jak je jeho zvykem, naprosto nečekaně, a přitom očistně. Ale přece jen některé nedotaženosti mi vadily - asi bych mladou holku neposílal někam daleko samotnou, doby přece nemohly být idylické ani tenkrát, a jestli tam tudy jezdily holky do kostela se svícemi co chvíla, tak zas musely ty lidi po cestě znát - přece se tam nezjevili ze dne na den? Vadila mi i jistá šablonovitost postav, včetně obou dívek... Nakonec nejvíc se mi líbila postava proroka. (28.03.2021)