Šeptej

Šeptej, ač k podobnému typu lidí nemám nijak blízko a v tehdejší době jsem je docela i nesnášel, mám hodně rád. Přijde mi to trochu zvláštní, on ten film pojednává o stylu a životě, který mě vždycky tak trochu míjel, na druhou stranu si z té doby pamatuji docela dost. Vilhelmová je zde naprosto skvělá, stejně jako Winterová (od tohohle filmu jsem si ji zamiloval), Špalková mě rozsekává. Film je místy zábavný, místy dost ujetý (z pojídací scény ve vlaku se mi zvedá kufr jen si na ni vzpomenu, scéna se slunečními brýlemi v parku je fakt úlet), líbí se mi, jak je barevný. Vnímám ho trochu kontrastně, zatímco tihle lidi si užívali, jen o pár ulic dál v Mandragoře si kluci stavěli péra na natáčení. "Rány se samy zacelí." (08.08.2016)

Mnohem uprimnejsi a hlubsi jak Samotari s dokonce i lepsi hudbou. Nemam co vytknout. Vilhelmova je absolutne senzacni jak uz byva zvykem, ale tady se tak da hodnotit i celkovy dojem z filmu a kdybych mel jmenovat sceny co jsou skutecne nej tak jich bude opravdu rada, ale nejvic asi hopsajici Vilhelmova s Cechtickym v Roxy. Cesi umi dela dobre filmy, jen skoda ze jich je tak pet. (07.04.2008)

I po deseti letech je to vizuálně a hudebně velmi svěží film. Některé scény skvělé, jiné slabší. Co víc? Generační výpověď? Nevím... Spíš jenom takové příjemné pokoukáníčko bez jasného poselství. Možná, že ta bezcestnost, v níž se jednoduše nějak přežívá ze dne na den a z noci na noc při zdánlivě bezstarostné zábavě je právě onou slibovanou generační výpovědí, ale i tak tomu něco schází. Naléhavost? ... Možná je problém v tom, že na natočení dobrého filmu člověk potřebuje jednu zásadní věc - dostatečný odstup... (30.07.2007)

Po shlédnutí tohoto filmu měřím všem ve svém okolí teplotu, chci se přesvědčit, jestli je doopravdy těch mých 36,5 tak nenormální. Budiž Muchowovi připsáno k dobru, že si nehraje na herce, poněkud méně sympatické ale je, že tak nějak nehraje vůbec nic. Jeho bratr "Džoukr" se svým neustálým hehe patří k nejhorším filmovým postavám vůbec, coby nakreslený ještě ušel, ale v reálu vzbuzuje cokoli, jen ne kladné pocity. Škoda, že si nakonec tu kapuci přes hlavu nedal a neprohlásil, že je velký cornholio, film by to bezesporu oživilo. Taťána dostává hvězdičku navíc za vybraný vkus, nažluto obarvené vlasy se k růžové teplákové soupravě hodily naprosto báječně. Abych pořád nekritizoval, Ondříček ve snímku prokázal nesporný talent. Velmi mě zaujala zejména scéna ve vlaku, jak se tam každý láduje, ta je tak nechutná, až je nádherná. (04.11.2012)

Ach ti Ondříčkovi hrdinové. Snaží se být ztělesněním podstaty našeho pozemského trápení, ale v reálu se o nich nedá nic dozvědět, než to, že zřejmě mají strach říci cokoliv o nich a jejich vztahu k okolí cokoliv vypovídajícího. Není tedy divu, že mezi nimi často dochází k nedorozuměním. To v případě, že chci být hodný. V druhém případě jsou to pouze žvanící fleky, které v touze hovořit zajímavě deklamují různé fráze a naprosto není nutné se o oněch postavách cokoliv dozvědět. V Samotářích to (alespoň mě) nějak zásadně nevadí, protože přílišnou jednoduchost postav schovává pod pláštíkem vtipných hlášek a velkého množství protagonistů, v komornějším Šeptej mu úkryt skýtá pouze krátká stopáž a lyrické hudební vsuvky. Schválně, s kým jsem se tu potkal. Irma - Je nešťastná a opuštěná. Občas uvaří čaj. Speedy. Je vysmátý a nablblý. Kytka. Šlape, miluje, má strach ze ztráty lásky. Jeho Zákazník. Nabubřele žvanící nic. Anna. Vlastně ani nevím. Nevím, proč utekla z domova, nevím, proč jde s někým do postele, nevím, proč k někomu nastoupí do auta, proč u někoho spí... (23.02.2009)