Il Boemo
Režie:
Petr VáclavScénář:
Petr VáclavKamera:
Diego Romero Suarez-LlanosHrají:
Vojtěch Dyk, Elena Radonicich, Barbara Ronchi, Lana Vlady, Alberto Cracco, Antonio De Matteo, Dario Iubatti, Fabrizio Parenti, Achille Brugnini (více)Obsahy(1)
Historický velkofilm je inspirovaný skutečným příběhem jednoho z nejvyhledávanějších hudebních skladatelů druhé poloviny 18. století – Josefa Myslivečka. Zavede diváka do slunné Itálie, kde Mysliveček žil, tvořil, stal se legendou, ale také zemřel v zapomnění. (Pilot Film)
Recenze (269)
Jsem neskutečně překvapen. Krásné překvapení! Il Boemo - příběh jednoho možná z nejvýznamnějších skladatelů z naší kotliny - Josefa Myslivečka, učitele Wolfganga Mozarta. Film začíná epilogem, po němž následuje příběh vyprávějící těžké začátky tohoto významného skladatele, jeho nezřízený život, tragickou lásku, jeho snahu prorazit. Vše ukončí tragický konec - trest za jeho nezřízenou lásku k ženám. Vojtěch Dyk - říkal jsem vždy, že je skvělý herec - dokazuje svoje kvality. Navždy se mi zapíše do paměti jako představitel Il Boema. Neskutečně během let vyrostl a stal se z něj kromě skvělého hudebníka i úžasný herec. S jakou uvěřitelností nám představil Myslivečka by se mělo ocenit cenami nejvyššími. Možná nepřekonatelný výkon Vojtěcha. Uvidíme, co nám v budoucnu ještě ukáže. Film, i přes svou nepříliš krátkou délku, neskutečně odsýpal. Svým ryzím humorem mě moc bavil a často jsem se při projekci i usmál. Skvělý scénář a úžasné postavy. Moc příjemnou scénou bylo setkání s Myslivečka s mladičkým Mozartem - to zahřálo na srdci. Masky a kostýmy senzace (obzvlášť v závěru a v počátku filmu namaskování beznosého Myslivečka). Krásná kamera a italská scenérie a úžasný scénář doprovází samozřejmě hudba Myslivečka a dalších mistrů. Režie senzace. Tento film byl doopravdovým požitkem. Červené kubrickovské zpracování titulek a jednoduchost (žádné šílené střihy). Tohle bylo jedno z největších překvapeni pro mě za posledních pár let. Skvělý adept na Oscara. Držím palce. ZA POSLEDNÍCH PĚT LET (s Nabarveným Ptáčetem) NAPROSTO NEJLEPŠÍ FILM z naší kotliny. Amadee, styď se ;) ()
Nádherná výprava, skvělá muzika. A to je tak všechno. Film byl vlastně o ničem. Nebyla tam žádná postava, se kterou bych se mohl ztotožnit, příběh byl rozvleklý, rádoby šokující, ale nevyvolal ve mně žádné emoce. Příšerná stopáž. Byl vůbec přítomen střihač? Proč musela být každá árie natočená od začátku až do konce? A výkony herců průměrné až nijaké. Velké zklamání. ()
1* za technickou stránku (zejména kostýmy a nasvícení), druhou * za samotnou Myslivečkovu hudbu a její propojení s vizuálem. Po dějové stránce jinak slabé. Pár minut zajímavých scén na desítky dalších minut prázdných a naprosto nudných. Docela jsem se těšil, ale nakonec jsem měl problém film dokoukat. ()
"Můj život je naplněn vírou a prací." Do dnešního dne jsem nevěděl kdo je to Božský Čech. Nahráno asi především pro fajnšmekry opery, ke kterým já nepatřím. Byl jsem jen zvědav čím je tohle dílo úchvatné pro letošní anketu Český lev. Tento vizuálně nablýskaný snímek u mě postrádá nějakou hlubší dějovou linku. Divák se přes studený odstup nedostane blíž k hlavní postavě. Zato nechutnosti a sexuální orgie jedou v plném proudu. Dyk je průměrný herec a ani tady nepředvádí nic světoborného. Přes ukrutně dlouhou stopáž jsem měl problém se prokousat až do konce. 4/10 ()
Film o ambiciózním Čechovi (nebo Rakušanovi?), který dosáhl svého vytouženého cíle. Ale když se v úvodu filmu v kostele modlil, zapomněl si vymodlit, aby mu úspěch také chvíli vydržel (╥﹏╥). Což bychom Myslivečkovi moc přáli. Ale život si nachystal pro maestra jiný osud, mnohem trpčí... A pak, že ve filmu není drama... Chybí však výrazný příběh à la Hollywood, který by divákovi doručil výraznější emoce. Film začíná na prahu Myslivečkovy kariéry v Itálii. Nabízí kromě vynikající hudby (klobouk dolů před Collegiem 1704) dobře vykreslené a skvěle zahrané postavy. A a řadu překvapivých vhledů do dané doby. Divák však nenajde výrazný příběh. Děj spíš působí dojmem divadelního představení, ve kterém se přechází skokem z jednoho obrazu do druhého. Skoro jako by se autor bál přijít s vlastní myšlenkou, která by vyprávění pěvně sevřela a osobnost, kterou sleduje, nějak nepoškodila či převrstvila. Drive tak dodává, kromě hudby, vyjevování pikanterií ze života italské smetánky. Každým pádem na domácí poměry jde ve většině parametrů o výjimečný počin. ()
Film o zapomenutém českém velikánovi, který scénárista a režisér Petr Václav natočil z velké části na základě drbů o prostopášném životě Myslivečka v slunné Itálii...Děkuji, nechci. Navíc film navzdory "skandálnosti" velmi nudí. Byl jsem skoro naštvaný, když tento film nepromítali v Přerově, ale nyní jsem Měrkové vděčný za ušetření cca 150 korun českých. ()
Působivě natočený snímek s výborným Vojtou Dykem v hlavní roli (klobouk dolů před jeho italštinou). Příběh tohoto prostopášného hudebníka je rozhodně zajímavý námět pro zfilmování, ale děj tohoto filmu není jeho nejsilnější složkou. Zato kostýmy, masky, kamera a celková výprava tohoto filmu jsou dokonalé a dělají ze snímku historické drama možná i na světové úrovni. Klasicistní hudba J. Myslivečka, která byla inspirací i slavnému Mozartovi, provází celý film a v několika momentech (první scéna) vytváří až jakýsi barokní kontrast. Na plátně vidíme nechutné syrové scény, které ale doprovází sladké a krásné tóny smyčců, dechů a čembala. V tomto spatřuji největší sílu tohoto filmu. Snímku možná uškodila jeho stopáž, která mohla být o něco kratší. Rozhodně se jedná o ojedinělý český snímek, který je schopen konkurovat snímkům na světové úrovni. 7,5/10 (Finále 2022) ()
Úžasný film, důstojná pocta Myslivečkovi v provedení Luksova orchestru. Je potěšitelné, jak krásně uzráli Petr Václav i Vojěch Dyk. ()
Scéna, kostýmy a především hudba sama jsou úchvatné, Vojtěch Dyk velmi dobrý, vykreslení tehdejších poměrů v Itálii zřejmě reálné, avšak důraz pak na milostné scény, vedoucí v důsledku k předčasné smrti maestra, přehnaný. I když nakonec vlastně pravdivě dokumentují, že "toužit po lepším (nesprávným způsobem) může přinést to horší." ()
překrásný film, navíc český, o českém skladateli opery, tj. je i s překrásnou hudbou, kde zpívá Simona Šaturová, česká hvězdná operní sopranistka. krásný atmosferický film. a navíc z Benátek. moc doporučuji. ()
Za mě s bídou za tři * a to proto, že ve filmu zazněly nádherné sopránové, tenorové a kastrátové party, a Myslivečkova dojímavá, horoucí a krásná hudba. Zklamáním pro mě byl Vojta Dyk v roli Josefa Myslivečka, působil na mě nemastně a neslaně, a zapoměl také dost důležitý fakt, kterým bylo naprosto amaterské dirigování! Prostě Dyka jsem měla až doposud za slušného herce, tak tedy teď je to jen slabý průměr, proto nechápu těch 72%. Z filmového pojetí mi vlastně zaznívá, že byl Il Boemo skvělý skladatel, a při poslechu jeho hudby člověk slyší velmi často i W.A.Mozarta, zázračné dítě, se kterým se setkal když měl Wolfi 8 let.. Celkově mě spíš odpuzoval nezřízený a podivně roztěkaný život prožitý ve chvatu, bez sebeúcty, nemyslící na budoucnost. Talent žijící mnohdy i odpuzujícím způsobem, mezi tehdejšími prodejnými umělci, a šlechtou. Zaráží mě skutečnost, že se nevyzvedala genialita Josefa Myslivečka. Příliš velkou část věnoval autor scénáře jeho promiskuitě, než jeho geniálnosti a skladatelskému mistrovství. MHCB ()
Na České poměry se jedná o velmi ambiciózní počin, který se v mnoha ohledech snaží navázat na slavného Amadea, a to nejen zvoleným námětem, nýbrž i zpracováním. Předně je nutné tvůrce pochválit za dobové prostředí a fungující dobovou atmosféru, a dále také herce, kteří podávají solidní výkony. Zde je nutné zmínit Vojtěcha Dyka, který předvádí opravdu výborný výkon, postavu ztvárnil uvěřitelně a přesvědčivě. Kámen úrazu však nastává v momentě, když se zaměříme na příběh. Ten má opravdu velkou spoustu hluchých míst, často nepůsobí vůbec poutavě a zajímavě, tempo je zbytečně unylé, stopáž díky tomu působí o mnoho delší, než ve skutečnosti je. Z těchto důvodů řadím snímek spíše mezi ty průměrné. Pokud však mělo být cílem to, že si divák po zhlédnutí začne hledat o životě Josefa Myslivečka a také ostatních skladatelů té doby další informace, tak v mém případě cíl splněn. 5/10. ()
Přiznávám, nevydržela jsem do konce. Těšila jsem se moc na film, kde Vojta Dyk má co hrát a na krásnou hudbu, kostýmy, příběh. No, nudilo nás to, takže jsem to po necelých dvou hodinách vypla. Ano, Vojte umí hrát, hudba krásná, výprava taky, ale prostě mě to nechytlo. To ale neznamená, že to není dobrý film, proto dávám tři hvězdičky. Jo, a nejvíc mě štvalo, že tam byly nic moc ženské. Dvě se mi docela líbily, dvě ani trochu. :-D Škoda, že tam nebylo víc takových scén jako s malým Mozartem. ()
Vizuální paráda, ale o ději už to říct nejde. ()
Ač srovnání s Amadeem mnoho lidí nesnáší, nelze se tomu vyhnout. Je to prostě levnější Amadeus, chápu, že nebyly peníze, exteriéry apod. Ale přeci aspoň něco. Hrozně tomu chyběly záběry Benátek, ale taky celky představení, kde jsou diváci? Vždycky byl Dyk někde v rohu místnosti nějakého starého zámku, prostě 10 m2, které dovolili natáčet. Ta velkolepost tomu prostě chyběla. Střih byl odfláknutý, občas nedávalo něco smysl, jak je to na sebe stříhané, záměr se ztrácel, umělecký smysl v tom nebyl, takže nechápu. Délka úplně zničující diváka! Árie hodinové byly opravdu hodinové. Proč? Nejlepší z celého filmu byl Karel Roden! O tom žádná! Bohužel mám i přirovnání filmu se snímkem Parfém: Příběh vraha - taky chodil městem 18. století, sbalil a ojel každou sukni, akorát je pak zabil. Jediný rozdíl. No, kostýmy super, ale prostě pokus o velkolepost se nezdařil. A jestli se o to ani nesnažili, tak nechápu, proč to tak ve snímku tlačí. ()
Oceňuji snahu o věrné přiblížení historické doby = výpravu, kostýmy, hudbu. Samotný příběh dnes pozapomenutého hudebníka je přes všechno úsilí scénáristy a režiséra v jedné osobě dost plochý a laciný. Jako by si on i hlavní herec ukousli příliš velké sousto. ()
Od první minuty čirý zoufalství. Špatný světlo, špatná kamera, nudný dialogy. Dyk Dyk je přece skvělej herec! Jedna hvězda navíc za hudbu. ()
Tak, tenhle film vcelku dobrý. Sice těch 140 minut by se dalo určitě zkrátit, moc dlouhý film. Herci dobré, akorát ten film je bez toho lepšího spíš něco tomu chybí. Jednou určitě stačilo víckrát už ne . Nebýt herců některých tak,jdu ještě 20 % niž.Za mě 60% ()
Vizuálně nádherný film plný dobových kostýmů a krásných lokací. Vojtěch Dyk je skvělý a celkově film velice umně zachycuje historickou atmosféru své doby. Hudba je neskutečně krásná - operní pasáže jsem si v kině vyloženě užíval. Myslivečkovu hudbu jsem doposud nikdy neposlouchal a rád se k ní teď budu vracet. Filmu se určitě povedlo přiblížit Myslivečka lidem, kteří o něm jinak nic nevěděli, tedy i mně, a za to jsem tvůrcům vděčný. Nejvíce mě mrzelo zbytečně veliké množství postelových scén. Abychom získali představu o jeho nevázaném způsobu života, nemusíme vidět všechno. Celkově povedený film, kterému k úplné dokonalosti ještě trošku schází, což ale nevadí. Více takových filmů o našich schopných českých rodácích! ()
Související novinky
30. Český lev - výsledky
V sobotní večer 4. března 2023 proběhl v pražském Rudolfinu jubilejní 30. ročník předávání cen České filmové a televizní akademie, Český lev. Přímý přenos ceremoniálu, během nějž byla oceněna výrazná… (více)
Na cenách kritiky zabodovaly Arvéd i BANGER.
V letošním roce se nominace na Cenu české filmové kritiky za rok 2022 dočkalo celkem sedmnáct filmů. Našli jste mezi nimi nejen snímky promítané v loňském roce v kinech, ale i seriály, minisérie,… (více)
Cenu filmových fanoušků získaly Devadesátky
V pondělí 16. ledna v 11 hodin dopoledne proběhla tisková konference České filmové a televizní akademie (ČFTA), během které byly mimo jiné zveřejněny nominace pro jubilejní 30. ročník předávání cen… (více)
Nominace na Ceny české filmové kritiky zveřejněny
V úterý 3. ledna byly zveřejněny nominace pro třináctý ročník Cen české filmové kritiky, jež mají ocenit a upozornit na výrazná díla i filmaře uplynulého roku 2022. Padesát členů Sdružení české… (více)
Musím říct, že mě těší, jak je letošní rok plodný na výborné české autorské snímky. Po konceptuálně nekompromisní ZPRÁVĚ O ZÁCHRANĚ MRTVÉHO o něco přístupnější, přesto však stále formálně soustředěný a neortodoxní IL BOEMO (a v obou filmech má hlavní roli Vojta Dyk, kdo by to byl řekl). Obvykle se používání tohoto výrazu vyhýbám, ale tady mi přijde vhodný – IL BOEMO je filmovým esejem. Není to tradiční životopisný snímek, srovnání s AMADEEM jsou proto neadekvátní. Ano, oba snímky mají za námět život hudebního skladatele, ale tím veškerá podobnost končí a není produktivní zakládat na tomto srovnání vysvětlení filmu nebo svá divácká očekávání a z toho vyplývající zklamání, že IL BOEMO není jako AMADEUS. AMADEUS je příběh o jednostranném uměleckém soupeření retrospektivně vyprávěný nespolehlivým vypravěčem. Jeho narativní struktura se odvíjí od napětí mezi Salierim jako tím, kdo sice jako vypravěč řídí převyprávění událostí, ale sám v nich sehrál jen vedlejší úlohu, a Mozartem jako hlavní postavou a skutečným hybatelem vyprávěných událostí, ze které však dělá Salieri předmět svého vyprávění a vedlejší postavu jeho vlastního příběhu.__ IL BOEMO je oproti tomu příběh úplně jiného ražení a přistoupíme-li k němu jako ke svébytnému dílu, může nabídnout pohlcující zážitek vlastního druhu. IL BOEMO svého protagonistu charakterizuje kontextuálně a sociologicky; ve vztahu k jeho prostředí, tehdejšímu světu a jeho společenským okolnostem, ve kterém je nám zároveň průvodcem. Jedinou explicitně rozvedenou konstantou Myslivečkovy osobnosti přitom zůstává jeho odevzdanost skladatelské tvorbě. To bych ovšem rozhodně nevnímal jako tvůrčí selhání, nedomnívám se totiž, že záměrem režiséra Petra Václava bylo natočit standardní životopisný snímek, který by usiloval o shrnutí života psychologicky podrobně prokresleného hrdiny do úhledného příběhového oblouku. Jak jsem napsal výše, Václavovu filmu nejvíce sluší označení esej a jedním z jeho témat je právě vztah umělce ke společnosti, ve které tvoří, a spektrum sociálních rolí, kterými projde při své cestě za naplněním svých tvůrčích ambic.__ Struktura syžetu proto není dána Myslivečkovým cíleným jednáním nebo jeho charakterovým vývojem, nýbrž proměnami jeho sociální skupiny, především tedy žen, se kterými navazuje vztahy. Myslivečkovým cílem je skládat a uspět se svou tvorbou na nejprestižnější, italské hudební scéně, přizpůsobuje se přitom měnícím se společenským kruhům a normám, do styku se kterými se díky těmto ženám dostává. Nejdříve jsou to zdrženlivé námluvy s naivně romantickou šlechtickou dcerou, poté otevřený vztah se suverénní a požitkářskou "starou" pannou, následně tvůrčí spolupráce s nevypočitatelnou a temperamentní operní divou, dále přátelství s kultivovanou intelektuálkou v nešťastném manželství a nakonec krátký románek se služkou, který je mu osudný. Společnost každé ženy Myslivečka přivádí do jiného společenského prostředí a on se s těmito ženami a jejich sociálním postavením vyrovnává podle toho, jak jsou (ne)slučitelné s jeho touhou skládat. Šlechtickou dceru odmítne, když jej ze zoufalství a zamilovaného poblouznění požádá, aby si jí narychlo vzal a vytrhl jí tak ze smluveného sňatku se starším mužem, jelikož by ho to vyloučilo z vysoké italské společnosti. Naopak si mezitím začne navykat sexuálně nespoutanému způsobu života, který mu představila jeho bohémská milenka a získá skrze ní nové kariérní příležitosti. Od pěvkyně Gabrielli a její paličatosti zase odkouká trochu její nesmlouvavosti při umělecké práci a nezdráhá se vyhodit hráče na lesní roh, když opakovaně kazí při zkouškách hru, i když za něj kapelník oroduje, že má nemocnou ženu a tu práci potřebuje. Myslivečkova oddanost hudební tvorbě nejzřetelněji vychází na povrch během hudebních představení jeho skladeb, jejich evokativnost nám zprostředkovává pocit uvytržení, který zakusuje on při realizaci svých snů, své hudby. Klíčovou roli hudebních představení v Myslivečkově životě stvrzuje závěr filmu, kdy stále diriguje své koncerty a nacvičuje s Gabriellou nové skladby, i když sám umírá na syfilis.__ Myslivečkova sociologická odysea italskou aristokratickou společností přitom neslouží pouze vyjádření a propracování výše zmíněného tématu o vztahu kariéry ambiciózního umělce k cizí kultuře, nýbrž jde ruku v ruce s artikulací partnerského tématu a to postavení mimořádných žen v barokní společnosti. Myslivečkovo sociální milieu utvářejí primárně vztahy se ženami, díky tomu vidíme možnosti seberealizace, sociální mobility a kariérního růstu, které pomáhají naplňovat Myslivečkovi, ale jim samotným jsou upřeny. Vyprávění nás vybízí k tomu, abychom srovnávali nejen svobodu života u Myslivečka a u jeho partnerek, ale i hrdinky mezi sebou, každá z nich se totiž vypořádává s jinými restriktivními společenskými normami a usiluje o získání kontroly nad svým životem v jiném zákoutí společnosti.__Pronikání do světa italské aristokracie skrze ženskou perspektivu je nakonec ozvláštněno i specifickým způsobem zprostředkování fikčního světa jako takového. Zdůrazňuje se smyslová zkušenost diváka s vnímáním fikčního světa; stylové postupy modelují plastickou zvukovou texturu – klapání bot, mlaskání rtů při jídle a další ruchy jsou zesílené a vystupují do popředí, mizanscéna je zase nasvícena bodovými světly se zdrojem uvnitř rámu, čímž se vytváří dojem přirozeného svícení. Dohromady se tak zpřítomňuje zážitek s dobou dávno minulou skrze náš sluch a zrak. () (méně) (více)