Evita
Evita
Režie:
Alan ParkerKamera:
Darius KhondjiHudba:
Andrew Lloyd WebberHrají:
Madonna, Antonio Banderas, Jonathan Pryce, Jimmy Nail, Andrea Corr, Adriá Collado, Mark Ryan, Alan Parker, Vera Fogwill, Billie Piper, Diego Leske, Ana Justo (více)Obsahy(1)
Eva Duarte se narodila jako nemanželské dítě v rodině chudých farmářů. V patnácti letech přesvědčila zpěváka a svého milence Agustína Magaldiho, aby ji odvezl do Buenos Aires. Chtěla se stát herečkou. Ze začátku šlo všechno podle plánu, Magaldi se o ni staral, ale brzy se rozešli a ona se v šestnácti musela postavit na vlastní nohy. Stala se modelkou, herečkou a účinkovala v rozhlase. Evita se díky své vnitřní síle a ctižádosti brzy vyšplhala po společenském žebříčku až na výsluní. Vdala se za generála Juana Peróna, kterému s obrovským nasazením pomohla vyhrát prezidentské volby. V době zvolení Peróna prezidentem bylo Evě pouhých dvacet šest let. Jako první dáma se stala ochránkyní utlačovaného lidu a nositelkou změn v celé společnosti. Její tragická a předčasná smrt ponořila Argentinu do smutku. Nesmrtelnou se stala díky obrovské popularitě u svého lidu, který v ní viděl světici. (TV Nova)
(více)Recenze (187)
Nádherný a mnohdy podceňovaný (obzvláště zde na ČSFD) muzikál s nádherným obsazením. Samozřejmě největší podíl na Evitě měla její představitelka, Madonna. Ačkoliv si popová královna roli vydupala, udělal Parker dobře, že ji po dlouhém přemlouvání obsadil. Role argentinské První dámy zpěvačce nejen sedla, ale stala se její životní. Nikdo jiný by se na Evitu nehodil, než právě Madonna. Abych ale nemluvil pořád o obsazení... Hudba byla dobrá. Ne dobrá, ale doslova výborná. Jemnému a čístému hlasu Madonny konkuroval drsný hlas Banderasův. Tohle je muzikál, jak má být. Přes dvě hodiny na nás chrlí herci / zpěváci jednu píseň za druhou. Každá píseň má své kouzlo a v každé se snaží prokousat ústřední téma oscarové písně You Must Love Me. Následující 2CD soundtrack je snad jedním z nejlepších muzikálových soundtracků. Když při poslechu všech 31 písní zavřu oči, promítne se mi celý příběh mladé Evy Perón a při poslední písni přihodně nazvané Lament mi schází málo k slzám. A nejen soundtrackový, ale i filmový konec byl fenomenální a velmi zvláštní. Nebyl to ten typický americký konec, kdy poslední záběry patří umírající Evě Perón. Kdepak. Pohled na ztemnělý dům s jedním jediným rozsvíceným oknem, které náhle zhasne a kamera přejede na plačící ženy. Ano, právě tento konec byl pro mě dojemný natolik, že pár těch slz ukáplo, i přes žádost Evity Don't cry for me...Argentina._____Na konec tohoto příspěvku ještě přidám poznámku: Tento snímek mě přesvědčil o falešnosti americké Akademie filmového umění. Madonna si za tento prvotřídní výkon zasloužila Oscara, ale ti zastaralí dědkové jí nedali ani nominaci. Proto od této chvíle přestávám věřit Akademii a její "kvalitě"! ()
-----"Když vystoupíš na vrchol, máš pod sebou jen oblaka." ----- Emocemi nabitý příběh, který se nechává volně unášet vlnami tónů v moři hudby ... nevšedně koncipované drama, v němž dominují dva rovnocenní protihráči: Madonna jako Eva Duarte a Antonio Banderas jako její věrný, leč nevěřící souputník, který ji sleduje zpovzdálí a přitom ustavičně zpochybňuje čistotu jejích úmyslů - a skutků, přesto se před ní v závěru sklání .... i kdyby byla "jen" prodavačkou snů a iluzí, dala lidu Argentiny NADĚJI ... 4,5*. ----- "Utiš se již, Argentino, zůstanu navždy s tebou ..." ----- ()
ironické a přitom komplexní...dekonstrukce a tematizace velkého příběhu a přitom jeho zachování, resp. znovuoživení...a do toho architektura hvězdnosti a politické moci...a přitom to funguje narativně i hudebně...zezačátku jsem měl trošku problémy s hudbou....příšlo mi, že jen mechanicky vypráví, ale pak se začaly rýsovat výrazný melodie ( včetně oscarové You must love me, kterou Rice s Weberem dopsali ex post a která sem sedne jak prdel na hrinec)...pecka...skvěle natočený a sestříhaný...parádní kamera...už dluho jsem neviděl, že by bylo něco vizuálně tak pěkný a vkusný a zároveň promyšlený...některý ty pasáže jsou záměrně stylizovaný do reklamní nebo propagandistický estetiky.......obsazení Madonny byl opravdu skvělý tah....díky ta postava získává dvojí význam...člověk vidí jednak figuru Evity, ale zároveň skrze ní prosvítá osobnost Madonny a její mediální obraz...jako kdyby ten příběh byl vlastně o ní :)....líbí se mi, jak je tu dotažený ten model z Jesus Christ Superstar....dvě antagonistické figury - pochybovačná a kritická ( Jidáš/Ché - je dobře, že není vyloženě řečeno, zda-li jde o Che Guevaru nebo ne, dík tomu to nedostane novej politickej význam ) a hvězdná, ambiciózní a přesvědčená ( Ježíš/ Evita) a jejich paralelní fungování a konfrontace ( skvělá scéna tance v abstraktním prostoru prázdného sálu)....nečekal bych, že takhle sofistikovaný, dospělý a myšlenkově podvratný dílo může vzejít z muzikálový sféry.... ()
Filmový zážitek, na který se nezapomíná. Hudba, která je věčná. Nádherný film po všech jeho stránkách a rozhodně nejlepší herecký výkon Madonny. Kdo miluje muzikály, ať si Evitu ujít rozhodně nenechá. Je to roky, co jsem jí viděl poprvé, ale stále si jí i dnes pouštím rád. A když o tom teď tak přemýšlím, mám chuť si jí pustit znovu. 80% ()
Muzikály mám veľmi rád, či už v divadle, alebo na filmovom plátne. Obzvlášť tie, kde sa hudba naozaj vydarí a neškrípe. Tu to vyšlo naozaj super, výborná symbióza obrazu a krásnych skladieb, ešte k tomu krásne odspievaných. Minimum hovoreného slova (a keď aj boli nejké vety hovorené, tak v takej spevavej nôte), Dej bol vykladaný pekne, v postupnom slede udalostí, s podporou výborne napísaných textov piesní, z ktorých každá opisovala určitú fázu zo života Evity. Madonnu moc nemusím, no v tomto filme bola jej účasť znesiteľná, priam by som povedal, že sa dala hodnotiť pozitívne. A musím povedať, že aj napriek výborne zvládnutému a dojemnému koncu, pre mňa film dosiahol vrchol približne vo svojej polovici scénou, kde sa Evita prihovára ľudu z balkónu Casa Rosady piesňou Don't cry for me Argentina. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (22)
-
Představitelka titulní role, Madonna, si během natáčení pro časopis Vanity Fair psala deníček. Několik výtažků, díl třetí:
- Sobota, 6. dubna: Natáčení jde dobře, ale mně připadá, jako by se zastavil čas. Co se nedá zastavit, je dítě, které ve mně roste. Dozvěděla jsem se to před třemi týdny. Mám obrovskou radost, ale zároveň tak velký strach z toho, jak mé těhotenství ovlivní film (mé další dítě), že jsem o tom ani nemohla psát. Konečně se musím podívat pravdě do očí a říct o tom produkci. Už proto, že mi přestávají sedět kostýmy. Radši nemyslím na to, že je před námi ještě šest týdnů natáčení a v nich ty nejhorší taneční scény. Alan už všechno ví. Řekla jsem mu to hned, jak jsem měla od doktora výsledky testů.
- Pondělí, 15. dubna: Minulá noc byla peklo. Byla jsem čtrnáct hodin na nohou a to většinou při tanci. (...) Antonio stále ještě neví, že jsem těhotná a pořád se mě ptá, co si myslím o jménech, která s Melanií vymysleli pro své dítě. Snažím se ho nepozvracet.
- Neděle, 18. května: Točili jsme detaily k balkónové scéně. Produkce najala 20 komparsistů, aby mi vytvářeli pod balkónem atmosféru tisícihlavého davu. Jejich reakce byly ve srovnání s Argentinci tak mdlé, že jsem poprosila Alana, jestli by mi radši nepůjčil členy štábu. Za chvilku se všichni sešli a já z jejich pohledů a reakcí cítila takovou podporu a lásku, až jsem zapomněla, že nejsem v Argentině. Poprvé za celou dobu natáčení jsme byli jako skutečná rodina a já poznala, jak velká láska ve mě vyrostla ke každému členovi tohohle pojízdného cirkusu. A to včetně těch, kteří mi šli celou dobu na nervy. Moje víra v lidstvo je znovuobnovena.
- Pondělí, 27. května: Hurá! Zítra je poslední den natáčení. Bude dlouhý, možná osmnáct hodin, ale komu to vadí? Mám už dost síly, abych ten maratón dokončila. Občas se přistihnu, jak se hlasitě směju. Bezdůvodně, jen tak sama pro sebe. (...) Večer jdu na rozlučkovou večeři s několika herci a členy štábu. Budeme si vzájemně dávat dárky a naposledy si postěžujeme na dřinu, kterou máme za sebou. Není život nádherný?! (NIRO)
- Madonna získala za Evitu své první ocenění za herectví - Zlatý globus. (contrastic)
-
Představitelka titulní role, Madonna, si během natáčení pro časopis Vanity Fair psala deníček. Několik výtažků, díl druhý:
- Úterý, 13. února: Mám za sebou první natáčecí den. Strávila jsem ho inhalováním dýmu z lokomotivy, vytahováním smítek z kontaktních čoček a polykáním spousty prachu. (...) Dopoledne aspoň byla legrace (...), po zbytek dne jsem seděla ve vlaku plném divných komparsistů (ani jeden z nich nemluvil anglicky) a "reagovala" na "fascinující" scenérii ubíhající za oknem. Znovu a znovu, z každého možného i nemožného úhlu, zevnitř i zvenčí. Kromě toho, že jsem teprve umírala horkem a přitom už mě zaživa žrali mravenci, mouchy a sršni, byl jediný problém v krajině za oknem, která byla nudná a naprosto bez života, takže nebylo na co koukat. Ano, tohle jsou ty chvíle, kdy přichází ke slovu herectví.
- Ponděli, 19. února: Byla jsem na večeři se členy štábu a hudebním režisérem Davidem Caddickem. Bavili jsme se parodováním Jodie Foster v Nell a drby o tom, kdo s kým spí ve štábu. To znamená, že jsme vlastně mluvili o všech. Připadám si jak v podřadném televizním seriálu, kde se doposud věrní manželé na první pohled zamilovávají a doma věrní chlapci spí s doma věrnými děvčaty. Všichni z nějakého důvodu cítí potřebu se mi s takovými věcmi svěřovat. Určitě za to může moje důvěryhodná, bezelstná tvář.
- Neděle, 15. března: Minulá noc byla jako neuvěřitelný sen. Vystoupila jsem na balkón prezidentského paláce na Casa Rosada a před tisíci lidmi zazpívala "Don't Cry for Me Argentina". Na stejném místě, kde tolikrát stála ona, jsem zvedla paže, podívala se na lidi dole a v tu chvíli jsem pocítila, jak do mého těla vstupuje ONA. Bylo to jako vlna tepla, která mnou proběhla od nohou až do konečků prstů, z nich k lidem na náměstí a pak zpátky nahoru do nebe.
- Pondělí, 25. března: Vzduch je mrazivý a nikde ani malý náznak jara. Celé ráno jsem kýchala a zítra točíme scény venku, při kterých budu oblečená jenom v jednoduchých letních šatech. Minulý týden - úžeh a úpal. Tento týden - rýma a zápal plic. (NIRO)
Související novinky
Zemřel režisér Alan Parker
Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (více)
Remake Federica Felliniho!
Kdopak že si to troufnul sáhnout na jednu z největších legend světové kinematografie? Tím pohanem je Rob Marshall (režisér veleúspěšného Chicaga) a abychom byli spravedliví, tak se jedná o remake z… (více)
Reklama