Hořící Mississippi

85%. Béčko, kterému nechybí přesně to, co nízkorozpočtový snímek potřebuje, aby se mohl rovnat drahým blockbusterům - atmosféra a emoce. Mississippi Burning obojím doslova srší a především emoce vyvolává na úrovni skoro až filozofické, přičemž do sebe plynule proplétá dvě narativní linie - na jedné straně analyzuje morální dilemata problematiky rasismu v USA v době, kdy už do jisté míry pokračovala Kennedyho uvolňující vize rovnoprávnosti, což je ta klíčová funkční linie; jakoby bokem navíc sledujeme "bonusovou" linii primárně charakterovou, která předkládá v návaznosti na vyprávění dvě postavy, které nejsou nijak významně vrstveny do hloubky, ale jejichž komplex neúplatnosti, byť třeba ne vždy směrován stejnou cestou (i když pořád ke stejnému cíli), je silně motivační a má hluboký přesah daleko za filmové plátno. Tato linie možná nebyla záměrem, aby inspirovala, a s největší pravděpodobností byla rozvíjena ve scénáři nahodile v nutné paralele s dějem samotným, nicméně přístup obou agentů k situaci bere dech a měl by se stát vstupním záznamem pro všechny veřejně činné osoby (a to zdaleka ne jen co se týče přístupu k menšinám a problematiky rasismu obecně). Nakolik je dnes tak dogmatická loajalita svému poslání realistická, je otázka, nicméně Ward s Andersonem jsou encyklopedickou ukázkou hrdinství, stejně jako Mississippi Burning je ukázkou precizní atmosferické tvorby, jejíž význam není komerční nebo ryze kinematografický, ale nabízí odpovědi na otázky, které západní svět často a na mnoha místech v různé míře trápí dodnes, ale zároveň ukazuje profilový fundamentalismus Američanům vlastní, který v mírnější a skrytější podobě vidíme i nyní, o 50 let později, kdy už se rasismus zdá být přežitkem, asi proto, že už se o něm nemluví a že jeho podoba je spíše symbolická. I tak ale stále existuje a filmů naprosto devastujících veškeré předsudky a iluzi nerovných hodnot mnoho není; a už vůbec ne těch, které mají moc skutečně inspirovat. Mississippi Burning patří k těm nejlepším z nich. Alan Parker zdánlivě neřešitelná jednosměrná morální dilemata umí, což dokázal později s trestem smrti v The Life of David Gale, ale právě Mississippi Burning je jeden z těch snímků, které by měl vidět a především vnímat každý a přesto ho v žádných filmových učebnicích nenajdete. (08.01.2016)

Tak ja som tu síce nič mysteriózne nepocítil, ale ako drsný krimi thriller na pozadí rasového útlaku to bolo fantastické. Ďalšia výborná pripomienka toho, ako to kedysi s tou demokraciou v Amerike mysleli. Byť černochom v tých dobách to chcelo teda riadnu dávku odvahy. Chválim aj atmosféru, tá bola miestami riadne hustá a tiež hlavne nasieracia. Toľko nenávistných magorov, ktorým aj posledné zvyšky zdravého rozumu zožrala kukurica, ktorou sa prepchávajú každý deň, sa len tak vo filme nevidí. Z toho filmu ide hrôza. 85/100 (02.01.2017)

Velmi silný film o rasismu v Americe v 60. letech. Hořící Mississippi mám neskutečnou atmosféru, která by se místy dala krájet a doslova člověka přiková do sedačky, když vidí, co jsou lidé schopni udělat druhým jen kvůli odlišné barvě jejich pleti a nějakým předsudkům zažitým z historie. Na jihu Severní Ameriky to afroameričané dozajista neměli lehké a tento thriller a drama ukazuje onu surovost a intoleranci v celé své hrůze. Výslednému dojmu napomáhá také geniální hudební složka. Gene Hackman zde ztvárnil snad jednu ze svých nejsympatičtějších postav a Willem Dafoe tu je taktéž velmi sympatický. Klobouk dolů před tímto filmem a čest památce obětem rasistického řádění. (18.06.2013)

Tak hneď na úvod zopár malých výtok, aby som to mal rýchlo za sebou. Je už miernym klišé, že pri podobných typoch filmov sú ľudia, ktorí sa ocitnú v nepráve a sú potlačované ich práva, zobrazovaní v podstate ako anonymná masa, ktorej chýba nejaká výraznejšia postava, ktorá by napríklad v tomto prípade spolupracovala s vyšetrovateľmi. Takto je to najma film o bielych pre bielych. Na druhej strane by už možno tých dôležitých postáv bolo na jeden film príliš. Čiernobielosť charakterov nemám zapotreby kritizovať, pretože podobne tupých ľudí je na svete bohužiaľ dosť a nejednoznačnosť charakterov by asi výsledný dojem z filmu kazila. Takže ku kladom. Parker nás dokáže od začiatku do konca prikovať na dve hodiny do sedadiel. Páčilo sa mi reálne zobrazenie vyšetrovania, keď sa miestna polícia nezdráha robiť problémy ani samotným predstaviteľom FBI, ktorí potom jednoducho nevedia, kam z konopy a musia si vypomôcť sami, pretože ako hovorí jedna z postáv, ako môže ochrániť nejaká inštitúcia civilistu, keď nedokáže ochrániť ani prezidenta. No a casting je v tomto prípade priam geniálny, taký ksicht Brada "Gríma Červivcu" Dourifa si zapamatáte do konca života a nezaostávajú ani ostatní členovia policajného zboru. Je paradoxné, že Dafoeho výrazná tvár, tak predurčená pre úlohy zlosynov, bola v tomto prípade (ako aj napríklad v Čate) použitá práve pre ich oponenta. Výslednému hodnoteniu dopomohla sekvencia Hackmana a Dafoea, ktorá končí pištolou pri Hackmanovej hlave. Táto pasáž (ale aj iné) robí z filmu omnoho viac, ako iba protirasistickú agitku. (28.08.2013)

Včerejší opětovné zhlédnutí tohodle filmu mi znovu připomnělo několik věcí. Jaký byl Alan Parker vynikajicí režisér, jaký byl Gene Hackman skvělý herec, jaký byl Will Dafoe slibný herec a jak vůbec vypadala kvalitní filmařina, která už se dnes možná objevuje taky, ale vypadá prostě jinak. I když je v Hořícím Mississippi pár klišé a nějaký ten nezbytný sentiment a patos, nic to nemění na tom, že jsem při jeho sledování cítil nostalgii po zašlých časech, kdy se točily "opravdu velké filmy". Člověk si přitom taky uvědomí, že tadle stará éra - kdy filmu vládli herci jako Hackman - je už dávno pryč. O to více vychází najevo, jak znamenitý herec to byl, a jak moc bude takovýdle herec filmovýmu světu chybět. Hackman hrál vždycky takový tvrdý chlapíky, občas to bylo i klišé, ale zde to proložil takovou lidskostí a místy i takovou měkkostí, že to je prostě nezapomenutelný. Fakt mi ten herec i ta doba chybí a budou chybět. (09.01.2016)