Hořící Mississippi

Tak ja som tu síce nič mysteriózne nepocítil, ale ako drsný krimi thriller na pozadí rasového útlaku to bolo fantastické. Ďalšia výborná pripomienka toho, ako to kedysi s tou demokraciou v Amerike mysleli. Byť černochom v tých dobách to chcelo teda riadnu dávku odvahy. Chválim aj atmosféru, tá bola miestami riadne hustá a tiež hlavne nasieracia. Toľko nenávistných magorov, ktorým aj posledné zvyšky zdravého rozumu zožrala kukurica, ktorou sa prepchávajú každý deň, sa len tak vo filme nevidí. Z toho filmu ide hrôza. 85/100 (02.01.2017)

Tak tohle byla výživná dvouhodinovka s výrazně zásadovým agentem Wardem a s invencí při vyšetřování oplývajícím agentem Andersonem, kterážto dvojice by spolehlivě utáhla i snímek se slabším scénářem. Tady ovšem fungoval i příběh a film na mě ani nepůsobil jako pětatřicet let stará záležitost. A už vůbec jsem neměl pocit, že šlo o události z amerického Jihu téměř šedesát let staré. Mám pocit, že ještě dnes není pro dítě úplně šťastné narodit se na území někdejší Konfederace s příliš velkým množstvím pigmentu. Horší může být už jen narodit se jako černoch a gay. Já proti černochům v zásadě nic nemám, pokud mi nekazí divácký zážitek obsazením do rolí, v nichž nemají z logiky věci co dělat a které by měli sami odmítat už jen proto, že jsou výsměchem jejich vlastní historii. Nejvíc jim v mých očích škodí organizace, jež bojují za jejich práva takovým způsobem, který ze mě pomalu ale jistě dělá radikála (což mě nebaví). U tohoto filmu, který rozdělil týmy na dobré křesťany s prostěradlovým fetišem, špinavou černou lůzu a nezúčastněné přihlížející, jsem opravdu nedokázal fandit vymletým pomatencům v kápích, k nimž mám podobný vztah jako k českým neonacistům, kteří ve svých neurálních gangliích nezvládnou zpracovat fakt, že kdyby jejich velký vzor, strýček Adolf, vyhrál válku, narodili by se (pokud by měli z koho) s největší pravděpodobností kdesi za Uralem. No jo, jenže oni tihle extrémisté vždycky vynikali spíš stádním chováním než bystrým úsudkem. Abych to tedy shrnul; snímek byl nejen poučný ale do značné míry i stále aktuální. / Poučení: Jsi-li černochem na americkém Jihu, měl by se tvým oblíbeným sportem stát vytrvalostní běh. Jen tak pro případ. 4*+ (17.04.2023)

85%. Béčko, kterému nechybí přesně to, co nízkorozpočtový snímek potřebuje, aby se mohl rovnat drahým blockbusterům - atmosféra a emoce. Mississippi Burning obojím doslova srší a především emoce vyvolává na úrovni skoro až filozofické, přičemž do sebe plynule proplétá dvě narativní linie - na jedné straně analyzuje morální dilemata problematiky rasismu v USA v době, kdy už do jisté míry pokračovala Kennedyho uvolňující vize rovnoprávnosti, což je ta klíčová funkční linie; jakoby bokem navíc sledujeme "bonusovou" linii primárně charakterovou, která předkládá v návaznosti na vyprávění dvě postavy, které nejsou nijak významně vrstveny do hloubky, ale jejichž komplex neúplatnosti, byť třeba ne vždy směrován stejnou cestou (i když pořád ke stejnému cíli), je silně motivační a má hluboký přesah daleko za filmové plátno. Tato linie možná nebyla záměrem, aby inspirovala, a s největší pravděpodobností byla rozvíjena ve scénáři nahodile v nutné paralele s dějem samotným, nicméně přístup obou agentů k situaci bere dech a měl by se stát vstupním záznamem pro všechny veřejně činné osoby (a to zdaleka ne jen co se týče přístupu k menšinám a problematiky rasismu obecně). Nakolik je dnes tak dogmatická loajalita svému poslání realistická, je otázka, nicméně Ward s Andersonem jsou encyklopedickou ukázkou hrdinství, stejně jako Mississippi Burning je ukázkou precizní atmosferické tvorby, jejíž význam není komerční nebo ryze kinematografický, ale nabízí odpovědi na otázky, které západní svět často a na mnoha místech v různé míře trápí dodnes, ale zároveň ukazuje profilový fundamentalismus Američanům vlastní, který v mírnější a skrytější podobě vidíme i nyní, o 50 let později, kdy už se rasismus zdá být přežitkem, asi proto, že už se o něm nemluví a že jeho podoba je spíše symbolická. I tak ale stále existuje a filmů naprosto devastujících veškeré předsudky a iluzi nerovných hodnot mnoho není; a už vůbec ne těch, které mají moc skutečně inspirovat. Mississippi Burning patří k těm nejlepším z nich. Alan Parker zdánlivě neřešitelná jednosměrná morální dilemata umí, což dokázal později s trestem smrti v The Life of David Gale, ale právě Mississippi Burning je jeden z těch snímků, které by měl vidět a především vnímat každý a přesto ho v žádných filmových učebnicích nenajdete. (08.01.2016)

Parkerovi prechod do hollywoodskej mašinérie vôbec neuškodil, práve naopak. Môže si brať na mušku aj témy, ktorými sa dá rozvíriť poriadna vlna prachu. Pri rasistických drámach dopredu viem, že sa nad nimi budem pohoršovať, ale z tohto sa mi naozaj dvíhal žalúdok. Otrasný vypovediaci snímok o nenávisti k ľudskej rase. A aj keď sa mladému Dafoeovi neušla ani nominácia na sošku, tak dal Hackmanovi podľa menšiu hereckú lekciu. Toľko k 'stars', ale atmosféru a napnutú strunu napätia tu okrem Parkera najviac vytvárali hajzli vo svojich rolách ako Rooker a Dourif. Len ten bezproblémový koniec mi prišiel trošku naoko. 85%. (26.02.2008)

Čo beloch to psychopatická sviňa (až na Hooverových chlapcov, samozrejme), čo černoch, to nevinná utláčaná obeť. Nepopieram tragédiu afrického národa ani sa nesnažím ospravedlniť jeden z najhanebnejších momentov histórie Spojených štátov. Len toľká polarizácia a figúrkovitá charakterizácia postáv je už z dnešného pohľadu naivná, ruší a uberá tomuto filmu na pôsobivosti. V tomto smere lacná záležitosť, ale inak slušne vystavaná a napínavá krimi s vynikajúcim finále. (03.08.2012)