poster

Rogopag

  • český

    Tvaroh

  • český

    Rogopag: Vymyjme si mozky

  • italský

    RoGoPaG

  • anglický

    Rogopag

  • francouzský

    Rogopag

  • italský

    Ro.Go.Pa.G.

  • italský

    Rogopag: Laviamoci il cervello

  • slovenský

    Rogopag

Komedie / Drama

Itálie / Francie, 1963, 122 min

  • gudaulin
    ****

    Povídkový film, který vlastně nic nespojuje, protože se na něm podíleli režiséři rozdílných škol, generací, národností i témat. Tím pádem je i nevyrovnaný, absolutní vrchol pro mě představuje Pasoliniho povídka z prostředí filmového štábu - mistrovská analýza lidského sobectví a bezohlednosti. Zaujal mě i opomíjený Gregoretti se svou temnou satirou konzumní společnosti stojí na dobře vypozorovaných situacích a absurditách, které přináší moderní prosperující společnost. Slabší je Rosseliniho povídka, která je spíš nataženou zfilmovanou anekdotou, a neoslovilo mě ani Godardovo zpracování jinak zajímavého námětu. Celkový dojem: 70 %.(19.5.2008)

  • LeoH
    ****

    3 x *** a 1 x *****, ale ty stojí za to. — Ro: Jak píše kolega ad, lepší Bakaláři, navíc snad jen poutavá kamera. — Go: Spíš formální cvičení než ucelený filmový útvar, i když atmosféru to má. Zajímavé hlavně jako předstupeň k tomu, s čím přišel Godard dál. — Pa: Jestli tu někdo „nepřesahuje rozměr prosté satirické hříčky“, jak praví sleevenote, je to právě Pasolini. Postava režiséra recitující do kamery humory a tezovitá moudra, „Fellini, ten tančí“, „zemřel, aby nám řekl, že žil“, zrychlování obrazu jen tak, aby byla legrace, božínku, kde to jsme? – Ovšem G: Malé zjevení. Ten chlap přesně vyhmátl principy konzumu, na kterých se nic nezměnilo ani po padesáti letech a dodnes se do nich pokoušejí rýt různí Mooreové a Klusákové, věci, o kterých dneska všichni „víme“, ale většina z nás nemá dostatek ostražitosti, abychom se jimi v běžném denním provozu nenechávali znova a znova semílat, a navíc je zobrazil způsobem, který zůstává i po těch padesáti letech pořád svěží, zábavný i mrazivý; poučil se u klasiků (proměna strávníků v kuřata připomene Chaplinovo Zlaté opojení) a přihodil nemálo vlastních nápadů, z nichž nejvýraznější je přednášející s elektrolarynxem, prvek, který báječně funguje hned na několika rovinách: významové (robotický hlas chladně analyzuje lidské chování), formální (přechody z děje do posluchárny předznamenává bzučení přístroje; inspirativních zvukových přechodů je tam vůbec tolik, že by stály za malý zvukařský seminář) a komediální (to hlavně při závěrečném loučení). To, že nám ve své čtvrtině Gregoretti nestrká filmařsky zajímavá řešení pod nos, neznamená, že tam nejsou, naopak. A jedině díky jeho Kuřeti domácímu se dnes dá Rogopag vřele doporučit nejen filmovým historikům a mudrcům, ale i „normálnímu divákovi“.(19.10.2014)

  • Radko
    ****

    Štyri kvalitatívne aj námetovo rôznorodé poviedky s podtitulom o začiatku konca sveta nakrútila štvorica režisérov pod názvom Rogopag (názov filmu je zložený zo skratiek priezvisk režisérov). 1. CUDNOSŤ (r. Roberto Rossellini) o letuške, obťažovanej nepríliš úspešným záletníkom. Krátka trpko-smiešna moralita o vynútenej vulgarizácii správania naprieč spoločnosťou, tiež zaujímavo predpovedá dnešný digitálny vek zachycujúci cez okienko hľadáčika všetky zážitky a osoby. 70%. 2. NOVÝ SVET (r. Jean Luc- Godard), obrazovo úsporné spracovanie následkov výbuchu atómovej bomby prostredníctvom vzťahu muža a ženy. Strata logiky, významu slov, nadobúdajúcich iný zmysel (pôvabný je najmä ženin výraz: "Ja ťa exmilujem"), nadužívanie liekov, relativita sľubov - sú hlavné zdroje nového sveta. Strohosť spracovania nahrádzajú typické godardovské slovné hračky a rôzne drobné odkazy, či citácie z literárnych diel (tu napr. Paul Eluard), trochu sa strácajúce vo vznešenej intelektuálskej nude. 60% 3. TVAROH (r. Pier Paolo Pasolini) - marxisticko-kresťanský režisér v podaní Orsona Wellesa má jasný vzťah k odporným kapitalistom, ktorí sú producentami jeho filmu a šľahá ironickými poznámkami k ikone talianskej kinematografie („Fellini – ten tancuje“), Kristovo umučenie sníma v nádherných renesančne sýto farebných obrazoch, no na hladujúcich štatistov jeho presvedčenie akosi nesiaha. Ostrý sarkastický škľab napravo aj naľavo v najvydarenejšej poviedke filmu. 90%. 4. DOMÁCE KURČA (r. Ugo Gregoretti) – sociologická prednáška podaná strojovým hlasom cez dierku v hrdle významného vedca, je prekladaná opisom jedného dňa stredostavovskej talianskej rodiny, ilustrujúcim prednášané tézy. Ideálni konzumenti spôsobia však niekedy výrobno-obchodnej mašinérii nečakané problémy, s čím však teória počíta. 80%.(24.9.2006)

  • eraserhead666
    ****

    Rosselliniho CUDNOST je úsměvný až komický příběh o jisté posedlosti s hezkou hlavní hrdinkou ***. U Godardova NOVÉHO SVĚTA chápu záměr, chápu obsah i co chtěl „básník“ říci, jen ta forma mi přišla jaksi nepovedená a ne zcela něco podstatného říkající. Ta herečka je však již od pohledu velmi zajímavá žena**. Pasoliniho TVAROH patří k tomu nejlepšímu v tvorby PPP. Vybavuji si, že poprvé mě to vůbec nebavilo, teď podruhé mi to přišlo jak velmi zábavné, tak velmi výstižné a hodně dobře natočené. Ten rozpor mezi prvním a druhým shlédnutím trochu nechápu, ale je to tak. Výborná práce. ***** Gregorettiho DOMÁCÍ KUŘE je naprostý náklep. Asi nejvýstižnější vyjádření toho, co se nazývá konzumerismus a co ničí lidského ducha a nakonec zahubí celou civilizaci (už aby to bylo!!!). Dokonalé v tom, že tak činí vlastně dvěma stejně povedenými způsoby, jednak samotným příběhem, ale hlavně zcela kulervoucí a bezchybnou přednáškou jistého vědce. Když mu v závěru pak začnou představovat posluchače jeho přednášky, vždy padám do kolen. Trefné, opravdu velmi trefné. Jen škoda, že první dvě povídky (první trochu, druhá mnohem více) sráží jinak velmi uspokojivý a dobrý dojem z celého díla.(17.5.2012)

  • Anderton
    ***

    Taká zábavka pre slávnych režisérov ako krátenie si času medzi celovečerákmi. Okrem Godarda to všetci zobrali s humorom a preto tu tá jeho poviedka zapadá asi najmenej. Občas film prekvapí bonmotmi typu Taliani sú analfabeti a najväčší malomeštiaci v Európe, ale inak je to príliš ukotvené vo svojej dobe a kritická satira vtedajšieho konzumu už nemôže zaujať tak, ako keď dnes sme posunutí omnoho ďalej a 60. roky nám pripadajú ako raj, kedy každý s každým komunikoval osobne a neskrýval sa za sociálnymi sieťami. Preto ma vlastne napadá otázka, že prečo dnes nemajú Taliani režisérov ako Pasolini, Rosselini, Godard a Gregoretti, ktorí by našu dobu a všetko okolo postihli rovnako presne a poznali by sme ich tak aj na Slovensku a v Čechách.(30.4.2016)

  • - Pier Paolo Pasolini, režisér segmentu "La ricotta", sfilmoval príbeh o ukrižovaní Ježiša Krista už vo vážnejšom prevedení o rok neskôr vo filme Evanjelium sv. Matúša (1964). (ash99)