Rogopag

Rosseliniho povídka je nejslabší a byl odvážný tah dát ji hned na začátek. Obávám se, že dost diváků odradí od dalšího sledování. Je sice poměrně zručně natočená, ale co naplat, když točit ji nemělo žádný smysl. Je totiž absolutně o ničem a nevyvolá žádné emoce. Hned druhý Godardův příběh je na tom o poznání lépe. Podivná změna v chování lidí po výbuchu bomby a jediný muž, který to ,,prospal" působí dost klaustrofobicky, zvláštně, děsivě... A tedy hodně dobře. Třetí filmek je od Pasoliniho, což je režisér, o kterém nevím co si myslet. Jeho ,,trilogie života" mi přišla vyloženě odporná, naopak Evangelium sv. Matouše výborné. Povídku Tvaroh z tohoto fimu mu určitě připisuju k dobru, ačkoliv na začátku jsem byl trochu zmatený a nevěděl jsem, jak to uchopit. Perfektní závěr mě však přesvědčil. Poslední povídka od v Čechách neznámého Gregorettiho také nebyla špatná. Může se jí vyčítat dějová plytkost, ale to klidně odpouštím, protože je to výborně natočeno (třeba prostřih lidi v restauraci x slepice). Konečné hodnocení je tedy kladné, protože tři ze čtyř povídek jsou z mého pohledu vážně povedené. Z hlediska celkového propojení příběhů bych ale trochu víc zapřemýšlel nad hudbou, která se hlavně ke dvěma prostředním povídkám zrovna dvakrát nehodí. A hlavně bych udělal mezi jednotlivými segmenty delší přestávky. Opět především nad dvěma prostředními povídkami bych se rád trochu déle zamyslel a nepřeskakoval okamžitě na další příběh, aniž ten první dozněl. (28.04.2007)

Povídkový film Rogopag: konec, zánik, úzkost a smrt jsou záminkou k anekdotám a satirám. Odlehčení a estetická novovlnná poezie křepčí radostí ze života. Osobitý Pier Paolo Pasolini dodal stěžejní dílek TVAROH (upraveno v březnu 2021), poeticky prostořekou satiru na společnost, morálku, filmové zákulisí, ale i sebe samotného, dráždí a provokuje, hlásaným křesťanským hodnotám nastavuje zrcadlo a tancuje s verši a postoji. Hrdinou Tvarohu je Giovanni Stracci (velmi dobrý Mario Cipriani), filmový představitel ukřižovaného zloděje, zesměšňovaný a utlačovaný prosťáček, hladový a bezelstný nuzák. Pozadu nezůstává ani režisér právě natáčeného filmu (vynikající Orson Welles s hlasem Giorgia Bassaniho), jsoucný, jízlivý, odhmotněný, vytržený, marxistický a vědoucí. Zaujme hlavní herecká hvězda Sonia (Laura Betti), další hvězdná herečka Valentina (Edmonda Aldini), zostuzený novinář (Vittorio La Paglia), filmový producent na návštěvě (Giuseppe Berlingeri), jeho doprovázející manželka (Elsa de Giorgi), či ten smějící se andělíček (Ettore Garofolo), jedinečný Pasolini! ROBERTO ROSSELLINI (CUDNOST) krásně ukazuje dotěrnost italských mužů vůči ženám, tady konkrétně k půvabné letušce Anně Marii (Rosanna Schiaffino) a nevšední řešení, kterým se musí dotěrného nápadníka (Bruce Balaban) zbavit. UGO GREGORETTI (KUŘE DOMÁCÍ) představuje typickou rodinu konzumní společnosti, která je ovlivňována reklamou a následným nákupem všeho možného, ale k vlastnímu životu nepotřebnému. S nádherně ironickým nadhledem představuje konzumní maloměšťáckou rodinu, která má ale o své úrovni vždy lepšího mínění. Hlavu rodiny ztvárnil Ugo Tognazzi. JEAN-LUC GODARD (NOVÝ SVĚT) je zřejmě fascinován situací, kdy žena náhle přestane milovat svého partnera a chová se trochu zvláštně. Přiřazuje jim určitou chladnou krutost a zde to svádí na atomový výbuch 12 tisíc kilometrů nad zemí. Tomu výbuchu přiřazuje moc měnit chování lidí a tím na něco svalit vinnu v nevysvětlitelnosti, nevyzpytatelnosti v chování žen a jejich vychladnutí, i když předtím tvrdili něco jiného. Svět mužů a žen se dostává do konfliktu, protože si nejsou schopni navzájem porozumět. (13.10.2009)

Štyri kvalitatívne aj námetovo rôznorodé poviedky s podtitulom o začiatku konca sveta nakrútila štvorica režisérov pod názvom Rogopag (názov filmu je zložený zo skratiek priezvisk režisérov). 1. CUDNOSŤ (r. Roberto Rossellini) o letuške, obťažovanej nepríliš úspešným záletníkom. Krátka trpko-smiešna moralita o vynútenej vulgarizácii správania naprieč spoločnosťou, tiež zaujímavo predpovedá dnešný digitálny vek zachycujúci cez okienko hľadáčika všetky zážitky a osoby. 70%. 2. NOVÝ SVET (r. Jean Luc- Godard), obrazovo úsporné spracovanie následkov výbuchu atómovej bomby prostredníctvom vzťahu muža a ženy. Strata logiky, významu slov, nadobúdajúcich iný zmysel (pôvabný je najmä ženin výraz: "Ja ťa exmilujem"), nadužívanie liekov, relativita sľubov - sú hlavné zdroje nového sveta. Strohosť spracovania nahrádzajú typické godardovské slovné hračky a rôzne drobné odkazy, či citácie z literárnych diel (tu napr. Paul Eluard), trochu sa strácajúce vo vznešenej intelektuálskej nude. 60% 3. TVAROH (r. Pier Paolo Pasolini) - marxisticko-kresťanský režisér v podaní Orsona Wellesa má jasný vzťah k odporným kapitalistom, ktorí sú producentami jeho filmu a šľahá ironickými poznámkami k ikone talianskej kinematografie („Fellini – ten tancuje“), Kristovo umučenie sníma v nádherných renesančne sýto farebných obrazoch, no na hladujúcich štatistov jeho presvedčenie akosi nesiaha. Ostrý sarkastický škľab napravo aj naľavo v najvydarenejšej poviedke filmu. 90%. 4. DOMÁCE KURČA (r. Ugo Gregoretti) – sociologická prednáška podaná strojovým hlasom cez dierku v hrdle významného vedca, je prekladaná opisom jedného dňa stredostavovskej talianskej rodiny, ilustrujúcim prednášané tézy. Ideálni konzumenti spôsobia však niekedy výrobno-obchodnej mašinérii nečakané problémy, s čím však teória počíta. 80%. (24.09.2006)

Budu hodnotit postupně a celkové si nechám až nakonec, čili: CUDNOST - ** (Rosselliniho přístup je bohužel v konkurenci nezajímavý a i celý příběh by bez zneklidňujícího podtónu v podobě snoubence nebyl o nic lepší, než slušná bakalářská povídka) NOVÝ SVĚT - **** (Godard nezklamal) TVAROH - *** (Pasoliny překvapil, snad jediný jeho film, který mě nějakým způsobem zaujal - Především Welles je kouzelný) KUŘE DOMÁCÍ - *** (poměrně vtipná, trochu průhledná, ale pořád fungující satirická hříčka, méně však již nosný příběh...rozhodně ale nejvtipnější ze všech povídek) Celkový dojem neprovázanosti, nevyrovnanosti a (alespoň pro mě) nepříjemná hudba mě nutí dát za tři... Ale i tak se budu vždy koukat jen na dílčí části, než na celý film... (21.09.2006)

Čtyři režiséři, čtyři příběhy. První z nich - o atraktivní letušce je na rozehřátí možná až moc plochý, okatý a nicneříkají, avšak pro svou vizuální stránku si zde být zaslouží. Dvojka - Godard - je však už jiné kafe. Precizní střih, ignorace zvuků a hudby, absurdní rozhovory a další detaily, vyvolávají u diváka zvláštní pocity. Tak jak to prostě Godard umí. Do třetice všeho dobrého přichází vrchol ze židle Pasoliniho, který svým hollywoodským stylem snímek hodně oživuje. Určitou roli tady sehrává také Orson Welles, jež hraje marxistického režiséra (Pasolini). Povídka má svůj smysl a mnohé vtipné momenty (Pasoliniho klasiky - střih, zrychlování, barvy/černobílo) pomáhají v celkovém dojmu. Nakonec přispěl svou trochou opomíjený Gregoretti. Jeho kousek je snad ze všech nejvtipnější, avšak zase až příliš plochý a očekávaný. Kritický smysl Tvarohu ale pěkně dodržuje. Každý režisér si tedy vybral pro kritiku jedno z témat moderní společnosti a vytvořili spolu zajímavý snímek. Svou kvalitou sem tam sice hodně osciluje, přesto se jedná o nadprůměrné (možná trochu těžší) dvě hodiny, které za to však stojí. I ex-love you. (23.06.2009)