Noc a mlha

Je to už mnoho let, co jsem stála v Osvětimi uprostřed ostnatých drátů, prošla si ubikace vězňů a nevěřícně zírala na obrovské, přes celou stěnu se táhnoucí boxy plné ženských vlasů anebo dětských botiček. Byl to zdrcující osobní zážitek. A to mi žádný film znovu nedokáže tak silně zprostředkovat. Ten, kdo to nezažil, ale musí jít bez debat do plných! (05.03.2019)

Vůbec neškodí si čas od času připomenout, co se tenkrát stalo. Ne že několik zlých lidí páchalo zvěrstva na těch hodných, ale že to páchal člověk na člověku a ptát se po původu toho zla a hlavně na to, jestli tenhle ďábel nedříme i v nás samotných (což je v podstatě pointa dokumentu, což hodnotím velmi kladně, už vzhledem k tomu, že vznikl pouhých deset let po válce. Obávám se, že drtivá většina dokumentů té doby vyvozovala závěry daleko nenávistnější...). Největším kladem jsou samozřejmě autentické záběry (nejděsivější je pohled na tábory "dnes" - tedy v roce 1955 samozřejmě - kdy kamera přejíždí po zdech a naše představivost pracuje naplno...), trochu vadí zvolená hudba a návodný komentář. (07.07.2009)

Renomovaný francúzsky režisér, Alain Resnais, UKAZUJE desať rokov po skončení 2. svetovej vojny, bez servítky, bez akejkoľvek hlbšej cenzúry, koncentračné tábory so všetkým, čo sa ich týka, s tak sugestivnou odozvou, že 30. minút, úplne a bohato stačí, aby sa každý človek mohol zamyslieť nad niečim, pri čom, rozum ostáva stáť, systematická mašinéria, ktorá LIKVIDOVALA ľudí v tak veľkom množstve, že 6. miliónov, až 9. miiónov židov sa stali obeťami šialenej nacistickej, nenásytnej - IDEÓLOGIE. Ku dokumentu, som sa dostal, nezištnou náhodou, táto VEC, sa umiestňuje na najvyšších priečkach s tématikou - Holocaustu, ak nerátam i film - Saulov syn, tak najsilnejšia výpoveď na túto tému, v niektorých dokumentoch, by som našiel obrazy s Resnaisovho krátkometražného snímku Noc a hmla, ale nikto nepristupuje tak dôkladne s analýzou, ako tu. Okrem toho, v dlhých záberoch, sa kamera pohybuje vo farbe, po miestach, kde sa to všetko odohralo, do toho, sú zakomponované archívne zábery i fotografie, na ktoré sa veľmi ťažko pozerá... (29.04.2016)

Dnes už vieme o histórii 2. svetovej vojny všetko, ale vo svojej dobe tento dokument musel mnohých šokovať svojou nekompromisnosťou v zobrazovaní všetkých tých hrôz. Tie desia aj dnes, pretože v prípade holocaustu nemôže žiadna filmová hraná fikcia nahradiť autentický záber dokumentu. Resnais oči pred ničím nezatvára a nabáda k tomu aj diváka. Bohužiaľ nie len toho z roku 1955, ale aj dnešného, pre ktorého je toto obdobie dávna minulosť, ktorá sa už nemôže opakovať. Prečo si to ale stále myslíme? (17.09.2013)

Děsivé, mrazivé, otřesné, depresivní, šokující. To vše v silně sugestivních záběrech od začátku až do úplného konce. Vidět budovy napěchované až po střechu dětskými oblečky nebo lidskými vlasy to je opravdu pro silné nátury. Dokument, který na vaši psychiku útočí tou nejděsivější silou, vás nenechá chladnými. To vše jen tak v jiném i třeba podobném dokumentu nenajdete..Určitě se jedná o jeden z nejsilnějších i když ne čistě a vyloženě informativních dokumentů, zobrazujících nám ve svých vizuálně archivních záběrech všechna ta hrůzná zvěrstva spáchaná v nacistických vyhlazovacích táborech za druhé světové války. A co na to tenkrát samotní nacističtí pohlaváři, vojáci, důstojnící a kápa? Tuším, že se nějaká část z tohoto dokumentu pouštěla i při výsleších v Norimberském procesu. Samozřejmě, že se k tomu nikdo nepřiznal, nikdo o tom nic nevěděl, anebo věděl, ale nevěděl, v jakém kolosálním rozsahu se všechny ty kremace prováděly.. Těch třicet minut mi tady připadalo jako celá hodina! (18.11.2007)