Corpus delicti

Nejsem si jistý, jestli se tento film nemůže dostat ke svým divákům, nebo oni se nechtějí dostat k němu. Ano, je dost ponurý, depresivní, bez humoru, ale jen proto ho máme odsuzovat? Vemte si takového Spalovače mrtvol (to je sice film, který kope, jak se říká, mnohem vyšší ligu, ale taky ho nepošleme k vodě, jen proto, že je depresivní atd.). Možná asi moc poukazuje na věci, které nejsou lidem příjemné, ale přitom jsou i v dnešní "bulvární" době aktuální. (17.12.2007)

Dvacet let po revoluci překvapivě shledávám, že Corpus Delicti je velmi výstižný film. Skoro mě překvapuje, že už v roce 1991 vzniklo tak pesimistické dílo ohledně společenských změn, které přesně vědělo, na co poukázat. Film chvílemi působí jako lehký derivát Věry Chytilové svým smyslem pro absurdní komiku, což není ke škodě. Atmosféru depresivního života v zacyklené smyčce v komunismu pomáhá kromě nápaditě nasnímaných lokací i kvalitní soundtrack. A v neposlední řadě jsou vedle chytrého scénáře i výborní herci - Bohdalová má šanci ukázat se v nezvyklé vážné roli, i ústřední duo Kořínková a Pánek hraje překvapivě solidně a všechno korunuje Karel Roden v roli slizkého bezcharakterního pisálka prorežimních článků - výborně napsaná šťavnatá postava stejně jako většina ostatních ve filmu. Rodenova sebeobranná věta "Mám alergii na ten tvůj smetáček, přiroste ti k ruce!" je jednou z nejkultovnějších hlášek porevolučního filmu. :) (05.02.2011)

Marazmus vzťahov a klamania v práci, utvrdzovania v sebaklamoch, špinavosti a podvody spáchané v mene zabezpečenia seba, svojho postavenia na tých najbližších, nedorozumenia a špinavosti v mene akejsi istoty, reči o nemožnosti uplatnenia kryté situáciou, pričom v skutočnosti ide len o neschopnosť. To všetko v neveselom, nepeknom filme Ireny Pavláskovej, zachytávajúcom prostredníctvom vzťahových príbehov troch trojíc pomerne verne – aspoň ako som si ju pamätal - obraz doby a ľudí pred novembrovým prevratom a tesne po ňom. Nepozeralo sa to najľahšie, film pôsobí občas trochu rozťahane a na druhé pozretie asi dlhšiu dobu nebudem mať chuť - rovnako ako na návrat tých čias. "Plácaní sa od ničoho k ničemu" ako píše gouryella; hej súhlasím - ale nebol taký život za komunizmu ? (23.11.2004)

"Ty chceš každýho vohejbat podle svý představy.... Ale já už tě nechci. Omezuješ mě. Omezujeme se navzájem. Nechci tě." To největší bahno mezilidských vztahů, ale i vtipné (trapné, smutné) etudy z partnerského života (Asterová - Roden). Mrazivé vykreslení dané doby. Pro mne životní role Jiřiny Bohdalové. (03.02.2015)

Zatím nikdo nenatočil lepší svědectví o tom, co přinesla revoluce. Ten film vznikl dva roky po ní, takže tam je samozřejmě ještě znát trocha toho revolučního patosu, navíc to Irena Pavlásková občas přehání s ... nevím, jak to správně nazvat... chlapáctvím? ..., ale přesto se na změny, které nastaly, dokáže dívat se střízlivou objektivitou, která se snad nejvíce projevuje v postavě Karla Rodena. A navzdory tomu, že tu nejsou figury, se kterými by šlo jednoznačně sympatizovat a že ten film je na sledování díky své pravdivosti vlastně až nepříjemný, musím říct, že málokterý český film se mi do paměti vepsal tolik, jako právě tento. (28.12.2006)