Strašáci

Sedmdesátá léta v plné parádě a přesně tak, jak je máme ve filmovém průmyslu rádi. Komorní příběh o kruté psychické újmě a jejích následcích podávaný bez zbytečných klišé a se spalující intenzitou, která se neskrývá ani tak v závěrečné krvavé pasáži, jako spíše ve způsobu, jakým Peckinpah celý děj zprostředkovává. Odpudiví vesničané na každém kroku, dusivá atmosféra pronikající i mezi ústřední manželskou dvojici a konečně výborný střih a hudba, prostřednictvím kterých nechává Peckinpah diváka prožít příběh hlavních postav daleko intenzivněji než jen zrakem a sluchem. Také Hoffman jako velmi atypický filmový hrdina potvrdil své obrovské herecké nadání a velká část snímku patří právě jemu. Úplnou spokojenost mi paradoxně oddaluje právě závěrečná strhující zabíjená, která se mi přes veškerou preciznost zdála poněkud nevěrohodná, a také nejasný a podivný postoj hlavní ženské postavy (na čí straně vlastně nakonec stála?). Jinak ale po všech stránkách výborná podívaná, jejíž kvality pouze oscarová nominace za hudbu zdaleka nevystihuje. (08.06.2013)

STRAW DOGS ... jsou LEGENDA!! Na začátku 70. let spolu s DELIVERANCE udělaly nesmazatelný zářez do dějin kinematografie a postavily v podstatě nový žánr. Oba filmy mají mnoho společného, ale přesto se v mnohém rozcházejí a hlavně, vytvářejí v divákovi naprosto odlišný pocit. Avšak, co je na obou filmech naprosto geniální, pocit z obou filmů je naprosto ničím neopakovatelný!!! U obou filmů jsem od jisté chvíle seděl v sedačce jako přimrazený a nedokázal jsem spustit oči z toho, co se ve filmu odehrává ... Nemyslel jsem, nepřemýšlel, nebál se jako u běžného "horroru" ... byl jsem přimražen ... Deliverance je pro mne osobně o něco více ... Nejsou tolik temní, ale pocit z neustálého ohrožení, neznáma a nebezpečí se zde zavrtává do morku kostí. Straw dogs jsou násilní, brutální, hnusní a špinaví ... ovšem díky všem hercům, kteří zde podávají fantastický výkon, stejně tak vyvolávají nepříjemné mrazení v zádech ... První polovina filmu jasně patří herečce Susan Georgové, druhá polovina pak jasně Dustinu Hoffmanovi. Oba hrajou dokonale. Legendární scéna znásilnění je pro mne osobně druhá (po Ireversible...) nejvýstižnější, nejpůsobivěhší a nejsilnější scéna znásilnění, jako jsem ve filmu viděl (a myslím, že ty "důležité" jsem viděl již všechny ...). V tomto případě mi bylo oběti opravdu líto, celé to bylo podáno naprosto reálně a neuvěřitelně sugestivně. Prvního násilníka Susan Georgová dobře zná a když cítí, že není vyhnutí, snaží se podvolit a znásilňuje tak v podstatě sebe sama ... Je zmatená, zdrcená, zničená, plná bolesti a hořkosti, ale také vzrušení ... Druhé znásilnění, již jasně sráží ji i diváka na kolena... V tomto filmu není nic černobílé. Postavy nejsou jen dobré nebo jen zlé. Každý zde má, stejně jako tomu bývá ve skutečnosti, svoje dobré a špatné stránky. I matematik, kterého hraje Dustin je v podstatě podivín, chladná kalkulující člověk bez hlubšího citu ... jeho manželka je zase naopak střeštěná koketa ... A pak tu máme bandu opravdu šílených vesnických buranů a alkoholiků, ovšem každý z nich jasně vyjadřuje jistou povahu, osobnost, styl atd. Straw Dogs jsou mistrovským dílem, kteří stejně jako Deliverance neztrácejí naprosto nic na své kvalitě svým stářím. K takto odvážným, špičkově zpracovaným a přitom již několik desítek let starým filmům mám jen slova chvály a pocit obdivu ... (Poprvé jsem Straw Dogs viděl náhodou v odpoledních hodinách na některém běžném programu TV jako opakování večerního vysílání!! Bylo to asi před 8 roky. Nechápu, jak něco takového mohli odvysílat v odpoledních hodinách ....) (10.12.2007)

Temná stránka Sama Peckinpaha je brutálně precizní a do diváka zasažena ostrým skalpem. Prvky stylizace střihu jsou působivé. Psychologicky rovnoměrné v náhlé výbuchy násilí a ženské sexuality. Morbidní znásilnění, kdy při styku nastává vzrušení a hrdinka si to začíná nesmírně užívat je v pohledu diváka sexuálně chtivá a drasticky zvrácená jako Noéova brutální scéna v podchodu. STRAW DOGS je empirický, frigidní a myšlenkově vytvořený drama a matkou thrillerů. (02.12.2012)

Tak nak nechapu, co na tom kazdej vidi, pac tohle byl desnej opruz. Film se prakticky odehrava jen na dvou mistech, v hospode nebo v Hoffmanovo dome a nejdriv se hodinu absolutne nic nedeje a film pekelne nudi. A cely to pusobi jako ten druh filmu, kdy se nekdo nekam pristehuje a ostatni jsou divny, tady je divnej prakticky kazdej. Po hodine filmu se konecne stanou dve zajimavejsi sceny s kockou a nevernou manzelkou (s kterou si ve flashbackach vystaci na dalsich 20 minut), ale vzapeti se opet rozjede naprosta nuda. Jak kdyby clovek sledoval, jak si zijou jedni manzele a Peckinpah zapomnel vypravet nakej pribeh. No a pak to uz nastesti prijde, vesnicani se chtej dostat do baraku. Coz uz je docela dobry a nektery sceny jsou pekne drsny, na druhou stranu, zadna gradace napeti se nekona a diky totalne zkurveny kamere z toho clovek ani moc nema. Navic to cely pusobi, jako, ze se to deje jen tak stranou a do predchoziho vypraveni to vubec nezapada. K tomu si prictete prakticky nulovou hudbu a Hoffmana, kterej sice hraje dobre, ale vubec mi sem nesed, jednak jeho promena v chlapka braniciho dum neni moc verohodna a navic vypada jak v Absolventovy. Proste blba nuda bez poradnyho pribehu. (11.05.2007)

Neserte ušlápnuté astrofyziky, nebo vaše časoprostorové kontinuum bude trvale narušeno! Psychologický boj o teritorium (manželské i společenské) a v něm srab myšák zatlačen do kouta skupinou buranských kocourů z Cornwallu - jakmile však spustí skotské dudy, mění se neschopnost komunikace v násilí a hlodavec v nelítostnou šelmu.. Ani oslava násilí, ani jeho odsouzení - jen studie toho, kterak se v každém z nás ukrývá vulkán, jenž čeká na svou erupci a v případě Straw Dogs je zajímavé, že se vlastně ani jedna strana nedostala k informaci, která by to všechno ještě více eskalovala (znásilnění manželky / osud dcery). Holt, temná zákoutí lidské duše uměl Peckinpah vykreslit přesně a nejspíš při tom hodně čerpal ze své vlastní.. Není bez zajímavosti, že jsou Strašáci natočeni ve stejném roce jako Mechanický pomeranč a při jízdě chichotavého krysaře na tříkolce mi v hlavě bleskla myšlenka na crossover v podobě souboje Charlieho chlípné partičky opravářů garáže a Alexovy bandy. Pěkně si to rozdat na řetězy a nože před barem Moloko až do poslední kapky blažky - kopání do járblí dovoleno.. (14.12.2011)