Bídníci

Tihle Bídníci jsou současní a dost bezvýchodní. Odehrávají se totiž na předměstí Paříže v Montfermeilu a rozhodně nejsou jen o fotbalových fandech mladé útočné modly Mbappého. Jsou totiž hlavně o Afroameričanech, cikánech, dealerech drog, muslimech, mladých grázlech nebo o nenápadném looserovi s dronem, který natáčí to zlo kolem. Ti všichni více či méně stejně jako ve slavném románu Victora Huga volají po revoluci. Příběh se ale primárně točí okolo poldy, který se připojuje ke zvláštní jednotce (v tomhle autě šéfuje sadistické hovádko) operující na panelákovém předměstí metropole. Snaží se působit na jednotlivé gangy, které mezi sebou soupeří, jenže sami policisté stojí za nejedním škraloupem. Už tak třaskavé dění rozdmýchá krádež lvíčete z cirkusu i policejní incident s partou malých smradů, což odstartuje solidní válku. Kolikrát totiž stačí jen zdánlivá maličkost nebo klukovina a na pořádný malér je zaděláno. Režisér Ladj Ly těží z autenticky působící nálady a v několika parných hodinách solidně graduje napětí. Samotný příběh není nijak složitý, ovšem má vybízet k zamyšlení se nad kořeny hněvu ve společnosti, která byla, je a bude nepoučitelná. Zkratkovité jednání je na každém druhém rohu. Ovšem i tvůrčí tlačení na pilu. Francie by se měla každopádně podívat pod koberec. Jinak je to o hubu. (29.04.2020)

Takže jestli jsem dobře pochopil pointu (viz závěrečný titulkový citát monsieura Huga), tak bandy zdivočelých Afričanů (ať už černých nebo hnědých), terorizujících a devastujících evropská města, jsou důsledkem špatné péče původních Evropanů o přistěhovalce. Úžasná logika. Podle mojí logiky by zase mělo být naprosto samozřejmé, aby do davu agresivních útočníků mohly bezpečnostní složky pálit bez jakéhokoliv vysvětlování a varování ostrými. Ale k filmu: jelikož jsem ho viděl až teď, mám možnost srovnání s blízce příbuzným o rok mladším Bac Nord (2020). A oproti svému mladšímu marseillskému bráškovi je tenhle starší pařížský přece jenom znatelně víc vyumělkovaný a nerealistický. A obdivně idealizuje zbožné muslimy, kterým očividně dělá reklamu (i když je fakt, že v takové sídlištní džungli vnáší náboženství mezi tu divou lidskou zvěř aspoň nějaký řád). Ale adrenalinová jízda je to i tak slušná a kdybych ho viděl dřív, možná bych jeho vyumělkovanost ani tolik nevnímal. A varování pro všechny pomatené pravdoláskaře, voliče Pirátů a podobné blouznivce: sledování podobných filmů vám může přivodit nepříjemný kulturní šok, tak bacha. (17.10.2021)

Dost dobrá paralela na román Victora Huga v kontextu s dnešním světem. Současná Francie je se svojí kulturou v rozkladu. A nějak si nedovedu představit, že by se to dalo ještě zvrátit. Na okrajích Paříže by nechtěl žít ani ten nejbídnější bezdomovec. Kultura, která je ztracená, ten správný babylon, bez řádu a pravidel. A jak z něj najít cestu? To je ta otázka, která mi po shlédnutí tohoto filmu v hlavě zůstala. Celý film je dost neosobní, bez emocí, ale závěr Vás semele. (16.06.2021)

Etnicky rozdivočelá samosprávná předměstí, to je moje. V době ustrašeného konzumního měšťáctví mě tak nějak těší vědomí, že se po celém světě nejsou schopny metropole vypořádat s téměř autonomními oblastmi, kde se pořádkové síly, místní autority a mafie snaží den co den udržet natlakovaný kotel pod poklicí. Les Misérables je hodně srovnávaná s Training Day, nicméně oproti tomu jsou zde konfrontační scény jednotky SCU a obyvatel Montfermeilu nasnímané tak, že každý zde vypadá jako nepřátelská a neznámá třetí strana (když například SCU šikanuje ve vchodu do baráku malé kluky, scéna je točená zevnitř domu, nikoli zpoza zad SCU, jejichž příběh sledujeme). Až do poslední chvíle jsem předpokládal, že film skončí společně s oním jedním dnem, protože se zdálo být vše uzavřené. Čímž se vlastně promítl cynismus postav do mě jako diváka, protože uzavřené vše rozhodně nebylo a následné výbušné finále s pointou Hanekeho Bílé stuhy pak nabídlo zajímavou a kontroverzní vizi, že z podstaty těchto rizikových předměstí je v nich daleko větší možnost, že se mládí domůže satisfakce za svá nemalá příkoří než v normálním světě. Stačí jenom jedno mávnutí policejní brokovnicí. PS: hrozně mě znervózňovalo, že obličej hlavního hrdiny vypadá jak skin jednoho NPC z Half-Life 2 (30.04.2020)

Přiostřené překvápko z Francie, jež se nebojí vytasit drápy do řádných rozměrů. Až se mi nechtělo věřit tomu, co jsem viděla a ač je v dnešním světě možné úplně všechno, moc doufám, že takhle to na francouzských předměstích ještě nevypadá. Zobrazení následků multikulturního moderního světa dokázal Ladj Ly interpretovat sice až trochu moc gangstersky a krutě, ale za to poutavě, akčně a "zábavně". V podstatě to můžeme brát spíše jako akční krimi. Postavy tu jsou od toho, abyste je nenáviděli a tento účel plní velmi obstojně. Celkově bylo prostě náročné tyto Bídníky sledovat, ale pro někoho, komu nevadí násilí to bude slušná jízda. Rozsekalo mě i to nevyřčené finále a to, jak se film nestaví ani k jedné straně a prostě nechává diváka jen koukat. Nebýt té až přílišné přehnanosti (doufám) a ostrosti, dala bych klidně pětku. (30.09.2020)