Hanba

Nezvykle výpravný a extrovertní Bergmanův film. Jeho vyhrocená reflexe dopadu války na manželský pár, který žije v izolaci severského venkova, je vlastně z diváckého hlediska netypicky přístupná a otevřená. Výjevy válečných hrůz nepotřebují žádné extrémní stylizační doplňky, valící se kolony vojsk postrádají znepokojující anonymitu siluet tanků z Mlčení. Tušená válka naplno vtrhává do života postav, není důležité určit kdo s kým a proti komu, je důležité postihnout nápadnou změnu v chemii páru. Zpočátku dominantní Eva se mění v pasivního následovníka muže Jana, jehož slabota a zbabělost se vlivem válečných hrůz mění v jakousi hanebnou formu brutality. Muž zvíře vládne světu, zatímco jemný ženský princip se v houštině výbuchů a utrpení stahuje do trpitelské oddanosti. Nesmírně působivé, poněvadž navzdory jednoznačnému poselství dokázal Bergman uchovat složitý vnitřek postav. Metafora hanby je mimochodem bergmanovsky úchvatná – zlého snu, který nepatří ani jedné z postav a ten kdo se z něj probudí, měl by pociťovat nekonečnou hanbu. Jak vidíme, v tomhle ohledu se nic nezměnilo. Hanbu nevidět. (29.11.2008)

Sugestívna a pod kožu lezúca kritika vojnového besnenia a spoločnosti, ktorá to dopustí; v bergmanovskom svete bez istôt a Boha, bez mieru a hanby, v ktorom prežijú iba tí, ktorí sa dokážu z inteligentnej, ale slabej a pacifistickej bytosti zmeniť v krvilačnú beštiu. Tento psychologický prerod je taký hlboký predovšetkým vďaka výnimočných hereckým výkonom, ťaživým scenáristickým zvratom a veľavravným záberom režiséra-filozofa. A napriek tomu, že Hanba sa odohráva vo fiktívnej, nešpecifikovanej krajine a nešpecifikovanom čase, je smutnou reflexiou nielen dobových vojen, ale nadčasovo pojíma i súčasné globálne nepokoje. (9/10) (28.01.2014)

Je to tady! Moje 15. filmové setkání s Bergmanem a poprvé za 5*! Pan režisér dokázal v Hanbě skloubit do jednoho nanejvýš fungujícího celku a) fiktivní, ale naprosto uvěřitelnou a působivou vizi státu v (občanské) válce b) krizi vztahu muže a ženy c) překvapivý humor (od střílení slepic až po cynického doktora narovnávajícího rameno). Všechny 3 složky jsou výborně provázané a každá má divákovi co nabídnout. Taky mě překvapila vcelku draze vypadající výprava. A krom charakterové proměny mužského hrdiny (nebo spíše odhalení jeho pravé tváře) se mi líbil i otevřený konec (a to i co do vyřešení partnerské krize). A stejně jako někteří další můžu zkusit při dalším zhlédnutí rozluštit tu prapodivnou scénu s převozníkem (pakliže to vůbec lze). (14.03.2014)

Netypický Bergmanov film, v ktorom prostredie a akcia zohrávajú väčšiu úlohu, než v jeho komorných, do seba ponorených dielach. Bergman vo svojom filme o moci a bezmocnosti vsadil na svojich dvorných hercov Liv Ullmann a Maxa von Sydowa, ktorí nesklamávajú. Osobitne Max von Sydow, ktorý vytvoril zo svojho Jana neuveriteľne plastickú postavu, ktorá nadlho utkvie v pamäti. (14.08.2011)

Jeden z lahšie pochopitelných filmov v Bermanovej filmografii. Podla mňa preto, že hrdinovia sú vystavení problémom zvonka, čím je v tomto prípade vojna a každý si vie predstaviť, ako by asi takúto udalosť prežíval. Respektíve prežívanie takýchto hrôz je všeobecne prežívané približne rovnako u každého človeka, čo príbeh viac približuje divákovi. Pri príbehoch, kde si ľudia problémy vytvárajú, alebo vznikajú z vnútorného popudu, každý divák reaguje inak. (09.08.2009)