poster

Letní sen

  • anglický

    Summerplay

  • švédský

    Sommarlek

  • anglický

    Summer Interlude

  • anglický

    Illicit Interlude

Drama / Romantický

Švédsko, 1951, 96 min

  • Ghoulman
    ***

    Tento raný Begmanův snímek v podstatě předznamenává následný vývoj umělcovi kariéry. Od nadýchaných obláčků, mladičkých milenců, chundelatých psů a výletů na loďkách se divák spolu s postavami přesouvá k počátku pochyb, uvědomění si smrtelnosti, přes pocity „nesmyslu“ bytí až k smutku, depresím a výčitkám. Avšak kromě této zajímavosti se musím přiznat, že mě Letní sen příliš nezaujal. Ač nemám nic proti radosti ze života (ani proti obláčkům, milencům, psům a loďkám), jež jsou z dvou třetin náplní snímku, ta naivita mi přišla v konečném důsledku poněkud příliš naivní. Například z hlavních hrdinů čiší taková přehršel mladistvého elánu, zápalu a bezstarostnosti, že to skoro působí dojmem, jakoby se jednalo o třináctileté děti, nikoliv o dospělé jedince. Na druhou stranu i poslední „vážná“ třetina postrádá do jisté míry na uvěřitelnosti a na rozdíl od Begmanových šedesátkových opusů zde absentuje výraznější otisk autorovi osobní zkušenosti. Jinými slovy, tam, kde například v Personě či Hodině vlků na člověka doslova padá zoufalství, drtí ho sugestivní obraznost a všudypřítomná bezvýchodnost a divák tím pádem získává dojem, že podobné filmy by snad ani nešlo natočit v normálním rozpoložení (tudíž jsou nutně odrazem tvůrcovi „rozedrané“ duše), Letní sen působí v obou polohách (ať v té pozitivní tak té „temné“) nesmělým a nepříliš dotaženým dojmem. Radost postrádá přirozenost/správnou míru spontánnosti a smutku zas chybí určitý druh vážnosti/pietnosti. Tento dojem „nevyzrálosti“ posiluje i herečka v hlavní roli, která oproti (úžasným) Bergmanovým dvorním dámám (Ullmannové, Anderssonové či Thulinové) neoplývá až tak výrazným talentem či osobitostí.(17.9.2017)

  • sportovec
    *****

    I velikán kdysi, dříve, než se stávaá a posléze stane velikánem, musel nějak a něčím začínat. Na Bergmanovi imponuje mj. i to, že také z jeho skromných začátků - lze to konstatovat s dostatečnou znalostí jeho dalšího vývoje - vidíme a cítíme silnou, mimořádně rychle vyzrávající uměleckou osobnost, která nebojácně zakomponovovává základní znaky své budoucí neopakovatelné poetiky do navenek konvenčního, poněkud sladkobolnéhp příběhu nešťastné lásky. Harriet Nilssonová, herecky geniální, žensky atraktivní, zahajuje dlouhu řadu bergmanovských ženských hrdinek, nazíraných neméně tragickým vlastním Bergmanovým životním příběhem - Nilssonová je původní zdrojnicí Thulinových, Anderssonových a zejména Ullmannových. Tragika zmařené lásky je již zde tragikou životního pocitu vůbec. Proslulá severská ponurost, opak jasných letních severoevropských nocí, pro něž je v jejich světě dánská strohost nespoutatelným skandinávským jižním temperamentem, zaslouženě nachází v LETNÍM SNU dalšího ze svých velkých, světově proslulých protagonistů.(20.2.2011)

  • liborek_
    ****

    Leckdo by řekl, že se Bergman ještě hledá, ale já myslím, že i z tohoto filmu je patrné, že svůj směr už našel a už jen piluje a obrušuje k dokonalosti, která příjde o pár let později. Film vypráví tragický příběh baletky Marie, jež jednoho dne dostane omšelý deník, který ji připomene krásné ale také smutné události z dob před mnoha lety, kdy se jako mladičká začínající tanečnice jednoho léta zamilovala do studenta Henrika. Tyto události naprosto změnily celý její následný život a jako temný stín ji pronásledují do současnosti a znemožňují vést šťastný vztah po boku nějaké milované osoby. Bergman jako budoucí režisérský génius skvělým způsobem v dlouhých flashbacích zachycuje počáteční vzplanutí mladého páru i onen náhlý zvrat, navíc tak jako ve všech svých filmech, i zde dokonale vybral hlavní ženskou představitelku - Maj-Britt Nilsson v roli Marie je úžasná, stejně jako v předcházejícím snímku Na radost...(14.10.2007)

  • Padme_Anakin
    ****

    Zajímavě nastíněný příběh ženy, která byla v minulosti hluboce zraněna, nedokázala se vyrovnat se ztrátou milovaného člověka, uzavřela se před emocemi za zeď a upnula se ke své práci, k baletu. Henrikův deníček ji přiměje navštívit stará, důvěrně známá místa, vrátit se v čase, otevřít dveře vzpomínkám a z plných plic se znovu nadechnout…(21.11.2016)

  • hirnlego
    ****

    Hořké, silné, krásné, smutné. Scény na chatě u moře jsou plné štěstí a divák bude možná i trochu závidět - události následující by však mohl závidět už jen těžko (ale někdo by se v nich mohl "najít"). Jeden z Bergmanových ranějších snímků, ve kterém už je však jeho rukopis v pár okamžicích poměrně dobře čitelný. A to jeho chápání ženské duše - skoro až děsivé.(16.10.2007)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace