Chlast

Nebudu si hrát na odborníka na dánské filmy, ale Vinterbergův Hon s Mikkelsenem jsem svého času dost prožíval a zde je situace takřka obdobná. Hvězdičku strhávám pouze za táhlý úvod, kdy jsem si říkal, že Chlast asi nebude nic pro mě (ani s malým ch), nicméně potom se to velmi pěkně rozjelo a já jen zíral, jak má přísloví "chlastat jako Dán" pevný základ. A konec mě úplně rozsekal. 80% a režisérův předešlý film Kursk konečně musím dohnat, jelikož si mi líbil i jeden další jeho film. (07.01.2021)

Dánský provokatér Thomas Vinterberg tu a tam šlápnul vedle, především nám ale dal skvosty jako Rodinná oslava, Submarino nebo Hon. Nejen oslavy narozenin, páteční posezení s kamarády nebo Silvestr jsou plné alkoholu. Jistá podivná vědecká teze tvrdí, že člověk může žít mnohem kreativněji a sebevědoměji, pokud si bude udržovat stálou hladinku půl promile alkoholu v krvi. Do šíleného experimentu se pustí životem ošlehaná čtveřice kamarádů – středoškolských učitelů. A najednou to jde za katedrou i v rodinném zázemí tak nějak líp. Jenže zápletka tomu chtěla, aby si pánové tu a tam navýšili (samozřejmě v rámci experimentu 😊) denní dávku. Tvůrci se nicméně od alkoholického tématu opakovaně odvracejí, respektive se o téma, že chlast je zlý pán, jen tak otírají. Ten spíš bourá hranice a společenská pravidla a kamsi posouvá minipříběhy čtyř vyhořelých kamarádů. Výteční jsou všichni čtyři, Vinterberg se nicméně zaměřuje hlavně na Madse Mikkelsena (vyhledávám ho od dob působivého dramatu Po svatbě) v roli nejvýraznějšího ze čtyř kantorů s pocitem méněcennosti. Jeho otrávený učitel dějepisu prožívá krizi středního věku, doma to neklape, děti jsou v tom nejhorším možném věku a s manželkou se prakticky jen míjí. I pro něj je tak alkohol vítaným zpestřením. Zadarmo to ovšem nebude. Dynamický Chlast nikdy vyloženě nestrhne, těží ale z dobře uchopeného příběhu, sebevědomé režie, nezapomíná na černý humor, a tak nějak mimochodem připomíná, že alkohol je prostě naší součástí, jen se to s ním místy nebezpečně zvrtne. (31.12.2020)

"Piju já, piju rád." Dánové jsou tedy rození chlastometři. Tady je potřeba smeknout. Mads Mikkelsen pro mě představuje v dánské tvorbě sázku na jistotu. Jeho postavu i kamarády nenapadne nic lepšího než se alkoholu podívat trošku na zoubek. A to včetně během pracovní doby, což by nemuselo být zase tak těžké, pokud by to nebyli učitelé. Škoda nutné závěrečné katarze. 80% (03.05.2021)

Živě si představuji, jak by námět tohoto filmmu přetvořila česká produkce do zoufale trapné komedie bez špetky noblesy. Právě noblesa mě totiž napadá jako jedna z prvních věcí ve spojení s Vinterbergovým Chlastem. On je to totiž film myšlenkově vcelku plytký. Naštěstí samotné pojetí tématu denního chlastání je zde... noblestní. Poměrně inteligentní, uvěřitelné postavy ve vší skromnosti objevují zákonitosti denního chlastání. Jsou části filmu, kde se cituje Hemingway a jsou části filmu, kde se chčije do postele. Oba rozměry zde mají své místo, oba vedle sebe koexistují a ve své podstatě fungují. Přeci jen mi jako pěst na oko přišlo chování všudypřítomných studentů, kteří dle mého názoru měli za úkol dotvářet realistické vyznění filmu a to se příliš nepovedlo... Jako lehká komedie však ok. 7/10 (14.04.2021)

Ono tá teória s 0,5 promile s veľkou pravdepodobnosťou funguje, samozrejme aj vlastná skúsenosť. Problém je, že to časom málokto dodrží, tak ako sme svedkami aj pri sledovaní štvorice učiteľov v tomto filme. Mikkelsen tradične skvelý, rovnako aj partia okolo neho. Film Chlast je o tenkej deliacej čiare medzi jedným pohárikom na povzbudenie a alkoholikom, ktorý to jednoducho musí mať za každú cenu. Vinterberg  je skvelý režisér, ale osobne mi tu chýbal viac rozobratý rodinný život Mikkelsena, zopár ostrých stretov s manželkou by bodlo. Napriek tomu spokojnosť. 80%. (30.03.2022)