Devátá brána

Coby mainstreamová hra na mysteiózní horor působivé a velmi elegantní. K tomu přidejme, že Depp hraje svého Corsa přesně tím stylem, který mě dostává (doslova: závidím Corsovi jeho styl, jeho tichou zdatnost). Dvouhodinový pobyt mezi starými knihami, obvykle v krásných starých evropských domech – velmi příjemně strávený čas. Coby Polanského práce nejprve zklamání: od něj jsem zvyklý na něco zajímavějšího, než je šablonovitý žánrový biják. Ale přece jenom je to Polanski a tak mi stojí za to vzít ten příběh vážně. Takže: Horor? Ďábel? Pravděpodobně ne. Spíš „kam až vede sběratelská vášeň“. Po celou dobu se setkáváme s lidmi fascinovaně hledícími do starých svazků a zbožně vychvalujícími vazbu, tisk, drobné kazy. Obsah vlastně nikoho nezajímá. I u té důležité knihy jde nakonec jen o devět obrázků. Čert si vem čertovu knihu, ale jsou tam dvě krásné ženy a obě toho lucky bastarda ojedou. Balkan uhoří nikoli proto, že poslední rytina byla podvrhem, nýbrž proto, že se polil benzínem a zapálil. A přece Ďábel. Nebo co vlastně? Lucifer – Světlonoš. Nositel světla. Ale kde? Dva andělé strážní: jeden černý, druhý bílý, oba se zlatými vlasy. Lidé posedlí knihami a lidé posedlí – čím vlastně? Ďáblem? Posedlostí? Mocí? Hlubinou, vysokostí? Sebou? A mezi nimi jeden skromný chlápek, který chce jen peníze. Zpočátku. Co chce ke konci? Vědět? Zkusit? Být? „Absolutní moc“? Samozřejmě divák pochopí dříve než Corso, že Zelenoočko je tím hlavním hráčem. Je ona samotným Luciferem? Proč ne? Zlo skryté v Dobru. Nebo naopak? To On (ona?) chce, aby se obrázky šťastně dostaly k sobě. Všechno jde jako po másle. Poslední pravá rytina padá Corsovi k nohám, hrad už na ní nehoří, nýbrž z něj září hvězda a Corso vstupuje vstříc... Čemu? Corso se při každém telefonátu s Balkanem ptá Where are you? a správně tuší, že velmi blízko. Kde je Ďábel? Dle mého soudu ve značce firmy Shell, která se ve filmu několikrát velmi zřetelně objevuje. Ta satanistická děvka měla na zadku obrázek požírajícího se hada. (15.08.2011)

Nedávno jsem měl s Romanem Polanskim menší rozepři. Po dlouhém vyjednávání jsme se dohodli, že než jej definitivně shledám kokotem, tak se kouknu na jeho další snímek, který se mi měsíce letoucí válel na disku. Volba padla na 9. bránu. Rozhodně nejen proto, že je Johnny Depp borec a chovám k němu čistě heterosexuální lásku. Mimo jiné se mi potvrdilo podezření, že je Emmanuelle Seigner jeho osobní stavitelka jeho stanu, jestli mi rozumíte. Po zhlédnutí je zcela jasná jedna věc, tím kokotem jej shledat nemohu a výše zmíněný předmět naši rozepře byl čistý omyl. Místo dvou hodin nudy jsem si prožil tentokrát 2 hodiny konstantního napětí, prohloubil si obdiv k Johnnymu a potvrdil si, že jeho pozice mezi mými oblíbenci je neotřesitelná a neovlivnilo by ji ani to, kdyby si střihl menší roličku pseudo upíra třeba hned vedle Parkinsona. Celou stopáž jsem dával pozor skoro jako ve škole a krůček po krůčku poodkrýval tajemnou oponu, která se nad tou satanskou literaturou vznášela. Nepopírám, že i mě mírně zarmoutil závěr, který otázky rozhodně nezodpověděl, nýbrž jen nakladl další. Ostatně jako celý film. Dost věcí tedy zůstalo divákům zahaleno tajemstvím a nebo je tu i ta možnost, že jsem jen retard a celé jsem to nepochopil. Nicméně, zamlouvalo se mi to. Snímek je správně tajemný a napínavý a já si jej zkrátka užil. Hororem bych si jej nazvat netroufl. K hororu má velmi daleko. Pokud tedy hledáte něco jako kvalitní mysteriózní thriller, tak jej mohu vřele doporučit. Romanovi tedy dlužím malinkou omluvu. Nebudu se tu pokoušet rozepsat, jak jsem si celou tuhle hru na tajemno vyložil já. Stejně by tomu nikdo nerozuměl. Jen ve zkratce prozradím, že výše zmíněnou Romanovu dvorní rozkuřovačku jsem shledal býti Satanem - tedy padlým andělem, či jak to Bible správně označuje. Neprozradím proč, protože chci být také chvíli tajemný. Hodnocení si troufnu posadit ke slabším 4. Cosi do sebe to prostě mělo a jaksi mi to sedlo. (30.12.2015)

Jako budoucí knihovníček jsem si pozvolný příběh plný zaprášených bibliofílií užil opravdu vrchovatě. Johny Depp byl excelentní (Kde nebyl?), navíc se zaskvěl i Wojciech Kilar na postu skladatele a díky povedené kameře se bylo vskutku na co dívat. Leč stejně jako u všech Romanových filmů, které jsem zatím viděl, se přihlásil problém s přemrštěnou délkou. Kromě obstojně budovaného tajemna tak Devátá brána přináší i zbytečně natahované prázdno, které ve finále přizabíjí jediný excentrický coitus. V průběhu filmu mi hodně vadilo také několik hloupých deus ex machina situací (hlavně ten "matrixovský" souboj u řeky), když se však zatnou zuby, dá se to přežít... :) (04.07.2008)

Na druhý, tretí krát som si tento Polanskeho mysteriózny úlet vychutnal omnoho viac. Na prvý krát vás môže trochu brzdiť téma, ktorá je uchopená akýmsi satirickým podtónom a zámerne tlmeným Deppovým výkonom. O tom, že nás na konci nečaká žiadne racionálne vysvetlenie, dostávame signály v priebehu filmu a je to dobre. Pointa tým pádom výborne funguje, nie je podaná polopaticky a má svoju logiku. Podstatná je ale temná atmosféra, ktorá občas trochu uberie plyn. (25.06.2012)

"The Ninth Gate" je nespochybniteľne okultným horrorom. Roman Polanski sa ku tomuto subžánru vracia po viac ako 30 rokoch, kedy natočil kultové dielo "Rosemary´s Baby". "Deviata Brána" nie je až takým silným filmom, ale pozornosť si iste zaslúži. A to nie len kvôli tradične bravúrnemu hereckému výkonu Johnnyho Deppa. *** (04.04.2008)