poster

Hnus

  • český

    Ošklivost

  • Velká Británie

    Repulsion

  • slovenský

    Hnus

Thriller / Horor / Drama

Velká Británie, 1965, 104 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vampireman
    ***

    Co si Roman Polanski dovolil v pětašedesátém rozhodně nezestárlo ani v dnešní době, protože některé scény jsou opravdu hrůzostrašné a při jedné lekačce jsem málem dostal infarkt. Jinak schválně říkám některé, protože prodlužování záběrů film moc natahuje a bohužel nudí, což je škoda, neboť atmosféra by tak byla perfektně vystupňovaná. Zajímavé jsou na tomto filmu také nepříjemné hrátky se zvukem.(26.9.2008)

  • Madsbender
    ****

    V poradí tretí Polanskiho film a spolu s Les Parapluies de Cherbourg lacná vstupenka mladučkej Catherine Deneuve, telesne vyvinutej, no herecky ešte v počiatkoch do seriózneho filmového sveta. Spoly amatérska, spoločensky nonkonformná štúdia ženskej psychiky vystavenej kontraproduktívnej spoločenskej debate o sklonoch mužského pokolenia k sexuálnemu násiliu ako parafráza na množiace sa prípady domáceho násilia v dôsledku masívneho emancipačného hnutia (v tej dobe ešte stále dobre vryté do pamäti mužov a žien po celom svete). Výsledkom je asexuálna, asociálna a introvertná mladá žena s tendenciou všetko skrývať a utápať svoj strach a paranoju hlboko v útrobách svojej mysle. Polanski vsadil na minimalizmus, eliminoval všetky nadbytočné prvky a nechal sa (zjavne) ovplyvniť čiernobielym výtvarným expresionizmom nemého hororu z počiatku 20. rokov (Kabinet doktora Caligariho). Klaustrofobické prostredie a vízie uprostred bytu, v ktorom sa hlavná hrdinka väčšinu času nachádza, sa pretvára vplyvom jej vnútorných pocitov. Polanski s radosťou využíva všetky možnosti, ktoré poskytuje expresionizmus a budovanie atmosféry prenecháva čiastočne tieňom, detailom, desivým výjavom, halucináciám a sugescii (opakovaná ilúzia znásilnenia). Taylorov kameramanský kumšt postavený na detailoch je vskutku na pohľadanie (že točil s Hitchcockom kontroverzné Frenzy a s Donnerom The Omen ma vôbec neprekvapuje). Znepokojivosť dolaďuje do záverečného štádia hudobná zložka (a teraz nemám na mysli ten príjemný mestský soundtrack, to vážne nie). Čo do amatérizmu by som vedel vytýkať len jedinej scéne, keď Carol zaútočí svietnikom na príchodzieho muža; tu sa najviac prejavujú podmienky, za akých film vznikal. Viac mi vadilo, ako je Repulsion egoistický a do seba zahľadený film, ktorý občas zabúda na také faktory ako je príbeh, logika či divák a nezdá sa, že by mu to vadilo. Zážitok je to však jedinečný a neopakovateľný, s jemnou a krásnou Catherine ako čerešničkou na chutnej torte. 85%(16.6.2014)

  • pornogrind
    **

    Samota je strašná a tíživá věc a svý o tom ví i Carol (Catherine Deneuve).Musím uznat,že film má i své světlé stránky,ale těch je pomálu.Většinu snímku převládá těžká nuda a já si tak film zkrátka protrpěl.Kratší stopáž by rozhodně nebyla naškodu.A jestliže tvůrce chtěl aby divák vnímal film z úhlu pohledu labilní Carol-tak u mě se mu to vůbec nepovedlo.Velký podíl na tom má nepřesvědčivý výkon hlavní představitelky.Mohlo to být depresivní drama s prvky hororu jen by se to muselo uchopit trošku jinak.Za mě 2 hvězdy.Víc si tenhle HNUS nezaslouží.(20.7.2015)

  • GilEstel
    *****

    Hned, jakmile začne film cca minutovým detailním záběrem na pohybující se zornici v oku Catherine Deneuve, podbarvený silně sugestivní hudbou, je i každému filmu neznalému divákovi jasné, že ho nečeká žádná pohodová podívaná, ale set sakra duši drásající zážitek. Celý film je vlastně od začátku až dokonce dokonalou studií rozkladu osobnosti prostřednictvím paranoidní schizofrenie. Začátek tomu sice nenasvědčuje, ale je to jen prostředek k dosažení cílového efektu, kdy nás režisér nechává nahlédnout do běžného života hrdinky před propuknutím psychózy. Divák tak na začátku sleduje poněkud stereotypní příběh dvou spolu žijících sester, z nichž Helen (Yvonne Fourneaux) je aktivní života si užívající bohémka, zatímco její sestra Carol ( Catherine Deneuve) je sice krásná, ale tichá do sebe uzavřená, přecitlivělá, ustrašená osoba, bojící se života a mající problém navázat jakýkoli vztah. V tomto srovnání se Carol stává přirozenou hrdinkou, které divák fandí a přeje si, aby nalezla své štěstí, které nemá a které každý z nás chce mít. Tradiční příběhová kostra je však časem stále více nabourávána. Divák postupně zjišťuje, že vnitřní porucha, kterou Carol trpí je mnohem vážnější. Zatímco se o ní pokouší sympatický mladý muž, ona místo aby postupně odbourávala předsudky, staví další a další hranice, což je v rozporu s očekáváním a přáním diváka i tradičních filmových postupů. Divák začíná chápat, že její strach z mužů v jakémkoli sexuálním kontextu nabývá až patologických rozměrů. Přesto divák stále doufá v nějaký silný impulz, který bude znamenat pozitivní zlom v chování hrdinky, protože s ní soucítí a vžívá se do její role, což jde vzhledem k vhodnému provedení velmi snadno. Zlom následně skutečně nastává, ale negativní. Jakmile odjíždí Helen se svým přítelem na dovolenou, zůstává Carol doma sama a v samotě bytu propuká její psychóza naplno. V samotě hlavní hrdinky tak vnímáme jen jí a její psychiku ještě více a zcela se s ní sžíváme. Následují první scénky zhmotnění hrůzy stihomamu. Ve scénách znásilňování se režisér úmyslně vyhýbá jakýmkoli erotickým záběrům a jsou navíc promítány bez zvuku. Vylučuje tím jakoukoli míru sexuálního vzrušení diváka. Divák tak vnímá jen čisté utrpení, které snáší hlavní hrdinka a neztrácí s ní přímé duchovní spojení. Vskutku geniální myšlenka, která zabírá. Další významnou změnou v chápání celé situace divákem, je příchod Carolina nápadníka, který o ní jeví starost a chce jí pomoci. Celou dobu až do této chvíle divák žije v napětí a očekávání, že Carol bude od svých představ a duševní nemoci zachráněna prostřednictvím probuzení citu lásky. V momentě, kdy Carol přetáhne onoho muže svícnem po hlavě, dochází k uvědomění si strašné reality, že démon šílenství nelze porazit žádnými přirozenými prostředky. Od této chvíle již divák pouze sleduje další rozklad osobnosti dívky bez víry v jakoukoli záchranu. Z na pohled krásné drobné dívky se uvnitř stává monstrum a již není cesty zpět. Následují další halucinace trhlin ve stěnách, rukou vystupujících ze stěn. Další stihomam po kterém se Carol probouzí v křeči v rouše Evině někde mezi pokojem a obývákem. Zajímavým prvkem v celém ději jsou opakované záběry na klíčící brambory a na hnijícího z kůže staženého králíka. Na první pohled jde pouze o signály vzrůstajícího nezájmu hlavní hrdinky o reálný svět. Když se ale člověk zamyslí nad hlubším významem těchto záběrů, může si uvědomit, že jde vlastně o symbolistické metafory, které nám vizuálně symbolizují Carolin duševní rozklad. Je to vizuální zhmotnění neviditelného pomocí symbolů. Stejně jak se rozkládá její vnitřní já, rozkládá se i svět kolem ní včetně bytu, který se jí stává útočištěm i vězením zároveň. Za pozornost stojí též srovnání první a druhé vraždy. Jelikož postava domovníka se jako jediná v celém ději profiluje jako záporná, má divák pro druhou vraždu vnitřní pochopení, které je založeno na racionální úvaze. U první vraždy tomu tak není. Z toho plyne závěr, že démon šílenství si nevybírá a nedělá rozdíly mezi skutečným pokusem o znásilnění a upřímnou snahou pomoci člověku. To je názorná ukázka rozdílu uvažování normálního člověka a člověka trpícího duševní poruchou. Konec příběhu přicházející s návratem sestry. Následné hromaděním se zvědavých sousedů na místě činu, je jakýmsi varováním před lhostejností společnosti. Pozdě lidé projevují zájem o lidi kolem sebe. Většinou až když se něco stane a to už bývá pozdě. Když pak naleznou ještě žijící Carol pod postelí, je na pokraji svých sil. Nikdo v tu chvíli nezná celou pravdu. Tu zná jen divák, protože měl možnost si to prožít. Jen divák ví, že ona je vlastně oběť. Oběť nezájmu společnosti. Její tělesná schránka přežila, ale duše už je pryč. Závěrečný záběr na rodinnou fotografii, kde je Carol ještě jako dítě, je také geniální. Krom toho, že končíme tam, kde jsme začali, tj. detailním záběrem na oko hlavní hrdinky (tentokrát již jen pohled na fotografii), jde o jakousi výzvu k zamyšlení pohledem do minulosti. Nebyl náhodou psychický stav Carol ovlivněn traumatem z dětství? Na celém filmu není nejděsivější ztvárnění jednotlivých scén a šoků, ale dokonalá perzonifikace diváka s hlavní hrdinkou. Ani ve stádiích nejtěžší psychózy se divák nedokáže od mysli hlavní hrdinky odpoutat. V tom je vidět skutečné Polanskiho mistrovství. Měl i dobrý odhad při výběru herečky. Catherine Deneuve tento typ rolí velmi seděl (myslím výsledkově). Když se nad tímto filmem znovu a znovu zamýšlím, nahání mi ještě větší strach než při samotném sledování. Polanski ve své anglické prvotině nasadil při detailním studiu paraniodní psychózy laťku tak vyskoko, že ji dodnes nikdo nepřekonal a hned tak asi nepřekoná. 95%(25.10.2010)

  • Gimp
    ***

    ♫ Jsem holka magor a vostrá jako břitva… ♫ Film na mě bohužel neměl zamýšlený účinek.No spíš na mě neměl téměř žádný. A to i přesto, že jsem si atmosféricky změnil barvu titulků na zelenou. Scéna s dělníkem mi připomněla film od Brazzers s Tory Lane: "Get in there you blue collar mother fuckers, you minimum wage bitches, pay your fucking taxes."(2.10.2008)

  • - První hraný film, který režisér Polanski realizoval v zahraničí, tedy poté co pro snímek Slepá ulička nenašel žádného producenta. (Karlos80)

  • - Tento film, spolu s Le Locataire a Rosemary's Baby patrí k voľnej hororvej trilógii Romana Polanského o nažívaní v byte či dome. (fishki)

  • - Roman Polanski si strihol jedného z pouličných hráčov. (fishki)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace