Hnus

(1001) Tenhle film je osoba, která ráno vstala, vybrala si květované šaty, vykašlala se na culík, vyčistila si zuby, ukousla z rohlíku a potom ho položila zpět na stůl, vyšla z bytu a vydala se po Ruské ulici, protože ji to zrovna tak napadlo. A nezabočí na jinou, i kdyby všichni chtěli, aby zabočila. - Další z iniciačních filmů "perverti jsou taky lidi", i když se zejména soustředí na tu část věty "perverti jsou". (22.01.2010)

Brilantní psychologický majstrštyk mladého Polańskiho a božská mladá Catherine Deneuve ve své životní roli (aspoň tedy podle mne). Film, který jsem si zamiloval hned napoprvé kdysi hodně dávno v pražském Ponrepu. Jeho obsah si můžete přečíst v podrobné anotaci, já bych rád jen vyzdvihl své oblíbené momenty: Geniální záběr na rodinnou fotografii, na které Carol už jako malá dívka stojí jakoby duchem nepřítomná s pohledem kamsi mimo, zatímco zbytek rodiny se usmívá do objektivu. Carol nehybně sedící na lavičce na ostrůvku uprostřed křižovatky a strnule zírající na prasklinu v betonu. Postupně hnijící bezhlavý králík, připomínající nedonošené dítě stažené z kůže. Králičí krvavá hlava v Carolině kabelce. Carolina bezeslovná odpověď svícnem vlezlému a otravnému nápadníkovi. Carolina bezeslovná odpověď břitvou na nechutné návrhy slizkého pana domácího. Ruka čouhající zpod postele. A na závěr opět rodinná fotografie s působivě zvětšenou malou Carol... Proč jen muselo být v okolí ubohé Carol tolik všelijakého hnusu? (28.12.2013)

Filmařské kvality i úmysly nezpochybnitelné, ale k vysoce sugestivnímu zážitku má Hnus pořád daleko. V neúprosné subjektivizaci vůči hlavní hrdince podobně laděné jako pozdější Rosemary, která ale měla vynikající Miu Farrow, zajímavé vedlejšáky a emocionálně silný, perfekcionisticky gradující vývoj. Repulsion má sice krásnou, ale herecky nemotornou Deneuve, a bezpochyby vynalézavou režii, která však nedokáže zcela zastínit šíleně zdlouhavou expozici a sám o sobě rutinní námět. Druhá půlka je ovšem zásluhou nepříjemné zvukové stopy a enormně sílícího pocitu mentální i fyzické izolace, vyvolané zmíněnou subjektivizací a promyšlenou prací kamery ve vztahu k bizarnímu prostředí, vskutku silnou filmovou zkušeností, kterou zpod kůže jen tak nevyškrabete. Škoda, že si takovou úroveň nedrží Polanski celou dobu... 70% (28.09.2018)

Hnus je Bergmanovka jak vyšitá. Dvě sestry, co spolu neumí vycházet, psychické poruchy, děsivé scény.. A také to je (bohužel) film, jehož příběh se dá shrnout do té nejjednoduší věty, obsahující jen podmět a přísudek: Žena se zblázní. Nic jiného se tam opravdu nestane; celou hodinu a čtyřicet minut sledujeme pozvolný přechod od malých podivnůstek jisté slečny k jejímu bestiálnímu řádění. Slovo pozvolný je tu opravdu na místě, ostatně kvůli tomu je mé hodnocení průměrné. Sledovat několik minut Catherine Deneuve jak leží na posteli a kouká do blba nebo jak sedí v autě a kouká do blba nebo jak je v práci a sedí a kouká do blba, to mi chtě nechtě po vyčerpávajícím dni zavíralo oči. Na druhou stranu nižší hodnocení dát také nemohu, protože když už se tam něco konečně stalo, tak to stálo za to. (02.10.2008)

Samotný název mi po dlouhé době připomněl jednu školní příhodu, kdy jedna spolužačka uprostřed hodiny z ničeho nic přešla k tabuli a začala na ní jako nepříčetná psát několik minut dokola slovo HNUS ...schopna říct k tomu učitelce jen to, že to nemá být nic vůči ní. Tenkrát v době pubertě jsem se na tom neskrývaně bavil, dnes pro mě tato příhoda zavání spíše jakousi záhadou vnitřní psychiky, do níž někdy nelze snadno proniknout. Netuším, jestli dotyčná tenkrát neviděla Polanského film a zda jí nějakým způsobem krátce nepoznamenal, ovšem svým způsobem bych se ani nedivil. Ta nepříčetnost mladé pohledné dívky a frustrující zbláznění z náhlé tísně a pocitu nedostatečného opětování je tu ztělesněná mistrovsky. Gradující tísnivá atmosféra přechází ve jménu horroru místy až do těžko uchopitelných výjevů, skutečně oplývající onou záhadou vnitřních psychických procesů, ovšem všechny ty bizarní motivy tu mají jedinečné kouzlo... Od úvodních titulků mě vtáhla naprosto excelentní kamera! Roman Polanski ve stejném žánrovém duchu navázal příběhem z podobného prostředí na tento svůj raný počin i o dekádu později v Nájemníkovi (1976), nicméně jak se mi ten se v druhé polovině pocitově až zbytečně táhl, tady jsem ten pocit vůbec neměl a k mému překvapení celý film plynul velice plynule s gradující atmosférou až k závěru a s každou minutou mě stále více přikovával. Catherine Deneuve v tomto filmu ještě zdaleka není tou velkou filmovou hvězdou, spočátku mi i chvíli trvalo, než jsem se na její zvláštní projev jako z jiného světa zvykl, ovšem postupně jsem musel uznat, že do té role šedé myšky s blond vlasy se svým ještě nevypilovaným herectvím a často monotónně zachmuřeným výrazem náramně hodila. Trojice pouličních muzikantů se stylizovanou choreografií podél města je tu úžasná, stejně tak až černohumorná pasáž s postavou najímatele (Patrick Wymark) a surrealistické výjevy naplno stírající reálný děj s přeludy a nočními můry mě i přes svůj lehce děsivý ráz fascinovaly. Mohu hlásit, že jsem po čase viděl další filmový majstrštyk ze zlaté éry 60. let, od dalšího tvůrce, který s pojmem HORROR pracuje ve srovnání s žánrovou tvorbou dřívější (i současnou) zase jednou originálním a odlišným způsobem. PS: Rozhodně souhlas s Adamem Bernauem: i na mě vedle Hnusu působí Hitchcockovy Ptáci a Psycho spíše jako dobové žánrové kuriozity pro pamětníky. [95%] (05.04.2022)