Takoví jsme byli

You never give up, do you? / Only when I'm absolutely forced to. But I'm a very good loser...  Takoví jsme byli, vzácný případ nečekaných účinků filmařské alchymie. Dva nic moc herci (především Streisandová svou Katie často překračuje hranici zapáleného aktivismu a odpudivé hysterie), podmanivě zvláštní zpěvačka, fešák a autor hudby k Woodyho Banánům vykouzlí romanticky inteligentní a zároveň devastační romanci, která funguje nikoliv v univerzu romantického solipsismu à deux, nýbrž v souřadnicích dějinných událostí - zkrátka neuráží hloupostí. Příběh vztahu levicové intelektuálky a hříšně nadaného fešáka cílí opakovaně přesně do černého a spíš než trochu upachtěnou Katie tak reprezentuje Hubbella, geniálního fešáka, kterému jde všechno až moc snadno. Kdybyste snad chtěli tváří v tvář Pollackově filmu zůstat cool a neplakat jako židovská adolescentka, ztýraná osudovou láskou k okouzlujícímu gójovi (která neváhá sáhnout k čemusi na způsob znásilnění), opečovávaný cynismus pohoří na ústředním Hamlischově oplodňováku, jehož hyper-potenci neruší ani bezskrupulózní zneužití ve sprchové scéně s Frankem Drebinem. (26.01.2023)

O politice nevím ani fň, buržousta považuji za druh lišejníku, a s čím jsem měla hlavní problém, byla jména postav. Robertu Redfordovi se zřejmě scénárista chtěl pomstít za to, že je tak hezký. A i Barbra Streisand by si vskutku zasloužila jméno originální, temperamentní, průbojné. Nebýt ten film tak slavný, jeden by se při čtení obsahu obával, že se na něj chystá plytká romance pacholka od prasat a vousaté ženy. První minuta ale rozhodne. Hudba je totiž nádherná. (17.05.2017)

Byť to může znít jako to nejotřepanější klišé - líbí se mi, že Sydney nestojí ani vpravo, ani vlevo, ale zásadně na straně lásky. A ta, jak známo, hory přenáší. S ideovým konfliktem zamilovaného páru si však ne a ne poradit… Po celou stopáž jsem ty polibky a obětí prokládané uniformami, demonstracemi a honem na čarodějnice nějak nedával, až v samotném závěru jsem pochopil, že pan Pollack tímhle snímkem v podstatě velmi životně definoval jakýsi kvazi-subžánr „politické lovestory“. Zkrátka takové to domácí zamilované krasosmutnění, jen si k němu přimyslete Leninův portrét a trochu toho mccarthismu. Snad nejlépe však tenhle film vystihuje jeden jediný přívlastek – lidský. (12.09.2012)

Nádherná milostná romance. Spousta dobrých herců, dokonce i Streisandová, kterou oceňuji především jako zpěvačku, podala úžasný výkon (teď možná pár lidí naštvu, ale v té scéně v té budově, kde se schovali po útoku demonstrantů, se přiblížila Meryl Streepové v loňském Mandžuském kandidátovi). Sydney Pollack je pan režisér. Dvě lehké výtky: 1) některé dialogy bych lehce zkrátil, 2) Redford vypadal v průběhu let na rozdíl od Barbry pořád stejně. I tak ale jasných pět! (27.06.2005)

Těžko říct u tohohle filmu. Na jednu stranu je tu nádherná hudba včetně krásné písničky od Barbry (kterou jako zpěvačku mám rád, vždycky se jednou za pár let vynoří s nějakým megahitem, i když pochybuju že v dnešní době hip hopu a metalu by měla ještě šanci). Je tu krásně zachycená celá doba a nostalgická po starých časech. Na druhé straně je tu romance, které moc nemusím, navíc romance mezi lidmi, kteří se k sobě absolutně nehodí od začátku a mezi kterými to vůbec nejiskří. Barbra je jako herečka chvílemi nesnesitelná (ale asi to je účel postavy), Redfor překvapivě totálně prknený (poté co jsem před pár dny viděl Podraz, tak se divím) a vedlejší postavy nevýrazné. Některé scény jsou k nepřežití, jiné skvělé. A přes to je celkový dojem pozitivní - viděl jsem fajn film. Je to jako s jednou kamarádkou, která má milion chyb a někdy je protivná jak blázen a přesto ji mám moc rád. Vidím to tak na 70%, ale nádherná písnička to zvedá na 80%. EDIT 2023: Není co dodat, krásně natočený portrét doby včetně mccarthysmu, obrovský hit Way We Were a bohužel ne příliš fungující romance. Jen ta postava levičácké aktivistky v podání Streisandové je mi dnes mnohem nesympatičtější než před 14 lety. Drama roku 1973. (27.01.2009)