Špatná výchova

Muj oblibenec navlecenej do podprsenky, s rtenkou na rtech a o 150% vetsimi rasami, jak to ani Max Factor nezvladne. Ac je to cele absurdni, film je podle me genialni. Jedinou vytku bych mela - urcite rozfazovani, rozkouskovani deje. Jako by vam jen rekli "ted skoncilo tohle, tecka, a zacina neco trochu jineho, pozor!". Jinak vsimli jste si, jak ten Gael chodil tezkopadne v podpatcich? :D na zkuseneho transvestitu by to uz moh umet ;) (02.11.2007)

Přepsáno v dubnu 2020. Špatná výchova je otevřeným výjevem traumatu vnitřního světa, psychoanalýzou, hodnou jména Freud a terapií úzkostí prostřednictvím umělecké tvorby. Pedro Almodóvar zhodnocuje osobní a profesní zkušenosti, city, touhy, představy a tajnosti, výstřednost je zde potřebou i posláním, morální ironie je výstřelem intimního strachu. Tápání v hledání vlastní identity jako důsledek katolické výchovy, přehnaná ctižádost a přizpůsobivost vztahům reality v zájmu úsilí překračuje hranice, sebezničení je odvrácenou stranou chtíče a trestem rodičovské neúcty se stává zločin. Svět filmu se stává procesem úspěšné seberealizace a niterného osvobození. Pestrobarevná rutina těží ze stavů vyhrocených emocí a extrémistické morální katarze. V samém středu událostí je Ángel Andrade alias Juan alias filmová Zahara (pozoruhodný Gael García Bernal), herec velmi intimní zpovědi. Úzkost vnitřního světa podává obžalobu morálního pokrytectví, přesto je hlavní motivací osobní prospěch, byť zneužívání bývá oboustranné a v danou chvíli pro obě strany uspokojivé. Důležitou postavou je Enrique Goded (zajímavý Fele Martínez), filmový režisér, spojený velmi intimní nostalgií k Zahaře. Vědomé využívání má pocit převahy, experimentální choutky a překvapivé procitnutí. Významnou postavou je otec Manolo (velmi zajímavý Daniel Giménez Cacho), ředitel katolické internátní školy ve filmové terapii. Stvoření niterného traumatu je tady obžalobou morálního pokrytectví. Výraznou postavou je také Manuel Berenguer (dobrý Lluís Homar), skutečný stvořitel Zahary. Jeho posedlost andělskou krásou, ve které vnímá lásku, ho žene do vědomé zkázy, přesto ze svých cílů nemíní slevit. K těm výraznějším postavám patří také Ignacio Rodríguez (zajímavý Francisco Boira), starší Juanův bratr a živoucí předloha Zahary. Hluboké jizvy vnitřního světa mají negativní dopady na sociálně rodinné vztahy, cesta k vlastní identitě je zkreslená niternou úzkostí. K výraznějším postavám filmu patří též malý Ignacio (příjemný Nacho Pérez), filmová ozvěna Ignaciova dětského traumatu. Prokletí dětského andělského hlasu v nadržených prackách katolického celibátu. Z dalších rolí: ve filmu nejbližší kamarád Zahary Paquito (Javier Cámara), dospělý filmový herec Enrique Serrano (Alberto Ferreiro), produkční asistent a bývalý režisérův milenec Martín (Juan Fernández), filmový odraz dětství samotného režiséra Enrique (Raúl García Forneiro), filmový sadista a otec z katolické internátní školy José (Francisco Maestre), či životem a vlastními dětmi trápená matka Ignacia a Juana (Petra Martínez). Špatná výchova je psychoanalytickým rozborem úzkosti vnitřního světa, zároveň je i její terapií a živočišným temperamentem jižního větru v zářivé barvě. Jen ta výstřednost se stala spíše velmi zručnou rutinou a uměleckou značkou. (01.03.2010)

Filmy Petra Almodóvara opravdu nejsou pro každého. Výběr hrdinů a situací, ve kterých se nalézají, je ovlivněný jeho sexuální orientací, takže homosexualita, transvestitismus a nejrůznější sexuální údchylky jsou v jeho tvorbě víc než časté. Ve Špatné výchově hrají navíc zásadní roli, je to myslím snímek hodně ovlivněný jeho osobními prožitky a představami. Osudy čtyř mužů se vzájemně proplétají a i když film má pomalejší rozjezd a divák dlouho tápe v osobních pohnutkách a chování hlavních postav, celý snímek je efektně završený a má chytrou a nosnou pointu. Kladem je vynikající herectví všech zúčastněných a především Gaela Garcíy Bernala. Špatná výchova není ani tak detektivka, jako spíš psychologické drama svým vyzněním poněkud podobné známému dramatu Woodyho Allena Matchpoint-Hra osudu. Celkový dojem: 80 %. (13.08.2009)

Ideální zářez do setlistu kinovečera pro Sbor amerických patriotů, případně Árijskou stranu za národní svědomí. Nicméně konečně můžu u svého čtvrtého Almodovara říct, že moje nelibost k jeho tvorbě není způsobena jen subjektivně jeho výběrem témat, který se pořád opakujou a pravůbec mě nezajímaj. On je náš Pedro i dost neschopný režisér, víme? Třeba jeho schopnosti střihu odpovídají mým dílům ze základní školy na poli háčkování na hodinách pracovní výchovy, tedy jde vidět, že chce strašně, aby se mu to povedlo alespoň na trojku, ale nedá se svítit, je to dřevo. A kamera se zase snaží. Tuhle třeba vykouzlí mizanscénou působivý záběr a nechá ho tak dlouho před očima, aby si všichni uvědomili, jak se s tim kameraman sral. Nicméně v narativním hledisku to nemá jakýkoli význam. Takový akvárko bez rybičky. A onen dobrý scénář? Jakože na konci přijde satan ex machina a ve dvacetiminutovém dialogu nám to Clarissa vysvětlí? Viděli jste v poslední době třeba Ramba? (20.01.2013)

Dávám 4,5* a viditelně menší hodnocení hlavně proto, že v rámci zatím mnou viděné Pedrovy tvorby mě tohle dílko zaujalo nejméně (přesto ale dost :-)). Tradičně zvláštní svět plný homosexuálů, transvestitů a podobných lidí, výrazná vizuální stylizace, nevšední příběh (lehce skandální vůči církvi) podaný naprosto uvěřitelně, plný nečekaných odhalení a skvělí herci (zejména můj oblíbený Gael García Bernal) řadí tenhle film Pedra Almodóvara opět mezi první ligu. (24.07.2006)