Reklama

Reklama

Ztraceni v ráji

Trailer

Evžen se sice narodil a vyrostl ve Švýcarsku, ale protože byl vždy tak trochu bohém, rozhodl se opustit tamější buržoazní svět, kam příliš nezapadal. Po třicítce se přestěhoval do Prahy, odkud jeho otec naopak v roce 1968 emigroval a už se tam pak nikdy nevrátil. Evžen se i přes dospělý věk stále není zcela schopen postavit svému dominantnímu otci. Pro něj je Česko a Praha dávno zapomenutá minulost a jediné, na čem mu záleží, je dobrá pověst a slušně vydělávající soukromá zubařská praxe ve švýcarském Bernu. Evžen naopak v Praze provozuje vysněný hudební klub, zažívá tu osudovou lásku, ale i osudové neštěstí, a nakonec to vypadá, že se bude muset do Švýcarska přece jen na chvíli vrátit... (Cinémotif Films)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (8)

Johnny.ARN odpad!

všechny recenze uživatele

80% filmu po nemecky bez tituliek. Možno je to aj obsahovo na úrovni, ale chuj vie, keď k tomu nie sú titulky. Boha, vedieť, to dopredu, ani by som to nezapinal. Nakoľko netuším o čom to je, nemôžem inak ako ODPAD! ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Režisérka a scenáristka Fiona Ziegler se u svého celovečerního debutu inspirovala svými švýcarskými kořeny a vzpomínkami na mládí. Sama svůj film označila jako film složen ze dvou příběhů, kdy jeden vypráví o emigrací a obtížnosti asimilování v nové zemi, ten druhý poté o svobodě a vlastní vůli. Pro teprve druhou Švýcarsku, která v historii vystudovala FAMU je už dle jejího povídání věru osobní. I přes nedostatky jejího debutu bych se poté nebál tvrdit, že by tahle filmařka mohla v následujících letech předvést případně zajímavé věci. Už její debut totiž obsahuje dost zajímavých prvků, které film dostatečně tahají nahoru. Ztraceni v ráji je nejsympatičtější především v první polovině. V průběhu je zde totiž naznačeno, že máme dost možná co dočinění s tak trochu antimorálním protagonistou, který v životě udělal spousty chyb a očividně se z nich nehodlá poučit. Odměnou mu poté v průběhu je konfrontování s minulostí, neustálý konflikt s možná až příliš autoritativním otcem a především smiřování se s faktem, že se v životě občas zachoval tak trochu bezpáteřně. Z této roviny poté v průběhu film tak trochu sklouzává a dle očekávání vše končí víceméně sladčeji, právě první polovina ovšem naznačí, že by mohlo dojít na netypické vyvrcholení, které by se vymykalo většině podobných filmů. Sklouznutí do bezpečných vod tak ve finále trochu zamrzí. Film trvá pouze 75 minut, díky tomu si film nemůže dovolit příliš dlouho stát na místě a děj tak ubíhá raketově kupředu. V součtu to vlastně tak úplně nevadí, i když by si určitě pár linek zasloužilo více prostoru. Především i díky faktu, že pár linek přeci jen vyšumí tak trochu do prázdna. Protagonista Evžen se musí konfrontovat s otcem, bratrem, bývalou láskou nebo se smířit s tím, že nebyl se svou umírající matkou v momentech, kdy ho potřebovala. K tomu všemu ho ovšem především žene sobecká motivace, bez ní by k potřebným konfrontacím s minulostí a svými blízkými u Evžena nedošlo. V příběhu poté skutečně hraje klíčovou roli emigrantská minulost otce hlavního hrdiny, která i nakonec sehrává klíčovou úlohu v slepování vztahu otce a syna. A v součtu to poměrně funguje. Debut Ziegler měl též velké štěstí na herecké obsazení. Dominique Jann je v hlavní roli ve finále dostatečně sympatický, stejně tak Hana Vágnerová. Velmi dobře obsazen je poté Ivan Pokorný, kterému role autoritativního otce sedla na míru a i díky jeho emigrantské minulosti se do role očividně dokázal vcítit. Za zmínku poté určitě stojí též cameo rolička Vratislava Brabence, člena The Plastic People of the Universe, jehož účast dává též vzhledem k jeho emigrantské minulosti svým způsobem smysl.  Jedná se poté celkově o řemeslně slušně zvládnutý debut, kdy kameramanka Yvon Teysslerová v rámci svého první zkušenosti u celovečerního filmu též odvádí poměrně slušnou práci. Poměrně výrazná je i hudba, která se dle samotných tvůrců pokusila mít lehký závan Toma Waitse, který je při lehkém přimhouření očí přeci jen částečně slyšet.    Ztraceni v ráji jsou neurážející jednohubka, ke které vlastně nejde přiřadit nic, co by diváka vyloženě strhlo a hnalo ho do kina. Když už ovšem do toho kina diváci dorazí například na rande, litovat nejspíš nebudou. V porovnání s většinou lokálních komedií, které u nás vznikají vlastně nejspíš ve finále budou u Ztraceni v ráji ještě spokojeni. Jen je škoda, že se z oněch konfrontací s minulostí nedokázalo vyškrábat ještě o poznání víc. Další film Ziegler ovšem bude stát za pozornost..... ()

Reklama

mira007 

všechny recenze uživatele

Švýcarská absolventka FAMU Fiona Ziegler natočila česko-švýcarský film, který je víc švýcarským filmem, ale nějak to bylo jako filmový zážitek na úrovni bakalářské práce, těch pár prvků, které z toho dělají nějakou trochu zapamatovatelnou věc ( Hanka Vagnerová, Vratislav Brabenec z The plastic people of the univers !!! nebo ten Knight rider ), ale to není nic nad jednu hvězdu. ()

Galerie (10)

Zajímavosti (3)

  • Jedná se o historicky první švýcarsko-český koprodukční snímek. (Zdroj Cinémotif Films)
  • V ČR byl film podpořen Státním fondem kinematografie, Prague Film Fund a jedná se také o koprodukci s FAMU. Jde o celovečerní, částečně autobiografický debut režisérky Fiony Ziegler, který vychází z jejích vlastních zkušeností se životem „mezi dvěma světy“. (Zdroj Cinémotif Films)
  • Postavu Evženova otce Václava, který od roku 1968 žije ve Švýcarsku, ztvárnil režisér a herec Ivan Pokorný. Ten sám prožil část života v emigraci v Rakousku a Německu – na rozdíl od své filmové role se ale Ivan Pokorný po revoluci do Česka vrátil zpět. (Zdroj Cinémotif Films)

Reklama

Reklama