Režie:
Costa-GavrasScénář:
Costa-GavrasKamera:
Giorgos ArvanitisHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Christos Loulis, Valeria Golino, Georges Corraface, Ulrich Tukur, Daan Schuurmans, Colin Stinton, Francesco Acquaroli, Christos Stergioglou (více)Obsahy(1)
V roce 2015 se řecká ekonomika nachází v nejisté situaci, země je na pokraji bankrotu. Nově zvolená vláda se bouří proti přísným standardům Evropské unie. Na motivy politických memoárů Janise Varoufakise, který rozpoutal jednu z nejpozoruhodnějších a nejkontroverznějších politických bitev v dějinách, když se pokusil vyjednat změny vztahů své země s Evropskou unií, čímž přiváděl evropskou politickou, finanční a mediální elitu k šílenství. Skutečný příběh o tom, co se dělo za zavřenými dveřmi, však zůstával dlouho neznámý. Režisér Costa Gavras našel ve Varoufakisově knize námět pro svůj film, který pojednává o Evropě ovládané skupinou cyniků, zcela odtržených od lidských, politických a kulturních zájmů, posedlých jen čísly a sebou samými. Tragický příběh o politickém outsiderovi, který svádí předem prohraný boj proti establishmentu, a jemuž utrpení lidí není lhostejné. (Cinemax)
(více)Videa (8)
Recenze (18)
Južné národy to je stelesnená siesta, rozumej lenivosť. Majú to v krvi, proste treba oddychovať a na robotu je čas, asi tú mentalitu zdedili ešte z čias otrokárskeho Ríma či Grécka. Niet preto divu, že práv slnečné krajiny majú zvyčajne najvyšší dlh. Čo sa týka Grécka, poznám osobne mnoho Grékov, ktorí mi potvrdili, že v tých časoch pred dlhovou krízou sa žilo tak, že na bankách boli vylepené letáky s Ferrari a sloganom: „Chceš to ešte dnes? Môžeš to mať.“ A ako na páse dávali úvery 18-ročným chlapcom, kľudne aj 100 000 eur. Dnes sú títo chlapci po bankrote a presťahovali sa do zahraničia, pretože doma práca nie je. Gréci sú fajn ľudia, ale solidarita s týmto konaním? Nikdy. ()
Narozdíl od jiných komentujících nemám ve zvyku na filmovém serveru rozebírat politiku, i zde chci v první řadě hodnotit film jako takový. Costa-Gavras se v drvivé většině svých filmů zaměřoval na politické náměty dle skutečných událostí. A skoro pokaždé uměl pohltit do politického dění jako do napínavého thrilleru. I zdánlivě nezáživnému procesu řešení ekonomonické krize na mezinárodních kongresech uměl vytvořit kus napětí, i obsahově statické scény plné nekonečných rozhovorů na politických schůzích zde dostávají díky kameře a režii ohromný dynamický ráz, který v divákovi zesilňuje napětí. Skvělý scénář otevírá nejen konkrétní politickou kauzu, ale zároveň i nadčasové téma se závažnou morálnou dilemou (což jsem ocenil), přenáší na diváka jisté znepokojení z nesnadné situace člověka z vysoké politiky, v jaké by se asi nechtěl ocitnout asi nikdo z nás. „Co řekneme našim lidem? Našim voličům?“ Yanis, který chtěl původně bojovat s jistým cílem, se ocitává uvnitř rozpuklé krizy v záplavě valících se problémů vysoké politiky, asi jako když je jedna scéna ze schůze zavalena samými čísly. Neočekával jsem, že by nejnovější film Costa-Gavrase překonal režisérovy vrcholy typu Doznání či Jeden muž navíc. Nejsem zklamán, že se tak ani zdaleka nestalo a taky mě nenapadá, co bych mohl Dospělákům v místnosti vytknout. A když celý film Gavras završil zcela nečekaným surrealním výjevem s blouděním Yanise černobílou chodbou a tanečkem politiků v doprovodu řecké hudby, přesvědčil mě, že do starého železa ještě úplně nepatří a pořád film, který stojí nejen za podívaní, ale i zapamatování, natočit dokáže. Za mě velmi zdařilé politické drama, i s pěknou absurdní tečkou na závěr. 75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) ()
Bajka o Davidovi s Goliášem.Dvě a půl hodiny politické sekané. Film je úzkostlivě pečlivě vybádaný a velmi hloupý. Natočený s obvyklou populistickou jednoduchostí a odmítající rozumné analýzy. To co film odhaluje je to, jak je to všechno smutné. Lze to ale také pojmout jako úchvatný "infotaiment" , zábava informacemi. Antické postavy jsou opravdu hnány představami o dobru a zlu ve smyslu Sedláčkové knize Ekonomie dobra a zla. Autor na přednášce o ekonomii Bible říkal, že v Bibli jsou pasáže o bezplatné pomoci bližnímu svému a záleží na nás, jestli Řecko uznáme za svého bližního. Pak je tu také tématika žití na dluh, což se v Řecku provozovalo ve velkém. Když si půjčí sedlák od své manželky a dluh nesplatí, peníze se nikam nevypaří a zůstanou v rodině. V tomto případě v EU. V historii nemělo moc vlád (Argentina) odvahu své dluhy neuznat, protože by vznikl precedens a bankéři by již nikomu nepůjčovali. Vystoupením z EU a znovuzavedením své Drachny a snížení jejího kurzu vůči EU by obyvatelé pravděpodobně přišli o své úspory. I v tomto případě by se peníze nevypařily. ()
Gavras se toho nebojí, naservírovat dvouhodinovou konverzačku s kadencí kulometu, střídáním řečtiny, angličtiny, se spoustou politických postav a jediným motivem - odmítnout MoU a snížit Řecku dluhy. Brilantní kamera a střih, a ovšem také fakt, že pro 95 % diváků je tohle nestravitelné. Patřím k nim taky, ale díky té řečtině to nebyl promarněný čas. Όχι Christos Loulis se stává mým oblíbeným hercem. ()
Keď sa povie na poli EÚ Grécko, tak sa mi v mysli vybaví Shootyho karikatúra tučného rehotajúceho sa gréckeho prasaťa, ktoré stojí oproti slovenskému chudému či chudobnému úbožiakovi. Grécko je exemplárny príklad lenivosti a národa, voči ktorému máte kopec zábran prejaviť solidaritu. Ak sa však od tohto postoja divák odosobní a bude sledovať film z pozície Gréka, ktorý sa snaží vlasť zachrániť od pohromy vyjednávaním na mnohých stretnutiach, film si užije. Celý úspech stojí a padá na hlavnej postave ministra financií, ktorej sa excelentne zhostil Christos Loulis. Ten chlap má ťah na bránu, je charizmatický a sympaťák, ktorému zožeriete, že o krajanoch hovorí, že sú v humanitárnej kríze, keďže im o 40% poklesli platy či dôchodky. Režisér poňal tému tragikomicky a natoľko pútavo ju vypráva, že si obľúbite pánov v oblekoch, hlavne Nemca Wolfganga či šéfa Menového fondu a ich neoblomnosť. Všetky pojmy či problémy sú zrozumiteľné ozrejmené aj keď sa hrdinovia stále točia v kruhu ďalších a ďalšich len vedľajších argumentov. Myslím, že dielo je istým spôsobom satira na nekonečné kvákanie na mítingoch, na ktorých sa nič poriadne nedohodne, to je údel dnešnej doby, v tejto snímke Grécka. ()
Reklama