Chyby

„Ráno jsem mu dala šanci, aby se zdekoval.“ - „A?“ - „Zdekoval se.“ Ale co když se nakonec vrátí, bude jim to skutečně společně fungovat? A co teprve až přijde na praní špinavého prádla z minulosti, to se těch chyb může udělat ještě víc…Po výborných Kobrách a užovkách jsem se na Prušinovského nový celovečerní počin těšil. Při vzájemném porovnání z toho Chyby vycházejí v mých očích o něco málo hůře, ale co do kvality jde objektivně o víceméně srovnatelné dílo. Znovu hraje prim uvěřitelnost, civilnost a snaha o co největší autenticitu. A studie vztahu, do kterého značným způsobem zasáhne ozvěna minulosti, opravdu působí poměrně věrohodně. Ačkoliv sympatie k aktérům se drobet mění, alespoň mně se pohled na 1 z postav k mému nemilému překvapení v průběhu sledování hodně změnil. To ovšem nic nemění na tom, že mě film dost bavil a oceňuju i tu poměrně riskantní sázku na neokoukané tváře (oba u mě zabodovali). A též konec má co říct, ten poslední záběr je dost smutný, ale tak už lidé fungují. Za mě to budou solidní 4*. (12.12.2021)

Ten film má hodně silných a zajímavých aspektů - v několika momentech umí skvěle zobrazit bezvýchodnost a strach jaký může žena cítit z mužů. Nejde se ale zbavit pocitu, že by byl mnohem lepší, kdyby byla protagonistkou ona, namísto jeho (protože ačkoliv marketing se tváří jinak, progagonistou toho filmu je rozhodně on). Třeba by se pak podařilo vyhnout řadě klišé a stereotypů. Takhle to padá do formátu, který je pro Prušinovského typický, a sice že vše a všechno se musí přizpůsobovat a doprošovat bílému hetero muži. A často je to dlážděno dobrými úmysly, tedy snahou vysvětlit onomu bílému hetero muži, že "výkyvy od normálu" jsou v pořádku. Vždy je to ale založeno na tom, že jeho souhlas je nutný a že o něj musí být nejdřív usilováno - stejně jako v Mostu se trans Dáša a Romové museli doprošovat svojí neskonalou trpělivostí a snaživostí "normálním lidem", musí to tady dělat Ema. Jenže paradoxně tím, jak dokonalou, hodnou, chápavou, trpělivou a snaživou tváří v tvář agresivnímu balíkovi ji film dělá, tím víc stvrzuje, že takového chování má za potřebí a že taková "cesta hamby" je u ní na místě. Jan Prušinovský vynakládá ve své tvorbě hodně síly na to, aby ukázal, že "nenormální" lidi si mohou vysloužit tolerování, což mu rozhodně slouží ku cti na úrovni záměru, problém ale je, že tahle tolerance je vždy výsledek jeho anekdotických vyprávění a je založena na hyperaktivní snaze ze strany "freaks" této tolerance u "normálního člověka"  dosáhnout, nikdy nemá nádech inherentní reality, která jen není každým chápána, ale odměny. Jinými slovy Prušinovský v důsledku vypráví příběhy výjimek, které navíc působí svou přehnanou dokonalostí (Ema během samotného příběhu opravdu neudělá jedinou chybu - paradoxně vzhledem k názvu filmu - pokud jako chybu nepovažujeme rozhodnutí s tím idiotem zůstat) nepřesvědčivě. Na konci filmu je scéna (malý spoiler), v níž se oba navzájem jeden druhému omluví, což by mělo naznačovat nějaké konečné smíření, ale zároveň se jaksi ignoruje, že ona se nemá za co omlouvat a u něj naopak nevím, proč by tahle vágní omluva za jeho chování měla stačit - nicméně vzhledem ke statutu quo a mocenské dynamice toho vztahu to působí přirozeně. Vlastně to trefně zobrazuje realitu ve společnosti, jen si vůbec nejsem jistý, jestli si to ten film uvědomuje a jestli chápe, o jak tragický konec se jedná. Takže to je případ filmu, který na nějaké úrovni trefně zobrazuje nějaký aspekt společnosti, ale jeho problém je, že to nevystavuje žádné skutečné reflexi a místy to nevědomky implicitně legitimizuje. Otázka není, co měly dělat jinak postavy, ale co měli dělat filmaři (snad s výjimkou toho, že Ema mohla mít nějakou lidskou/negativní vlastnost). Podle mě by vážně stačilo, kdyby ten film plně přijal ženskou perspektivu a neutíkal k chlapovi jako k protagonistovi, o jehož emoce jde nakonec především. (12.07.2021)

Český mainstreamový divák nebude z Chyb zřejmě příliš nadšen, protože Jan Prušinovský jde zcela proti trendu osvědčených romantických komedií a zároveň se vyhýbá příliš vyhrocenému dramatu. Ve výsledku se jedná o takovou nahořklou romanci dvou obyčejných individuí, která obsahuje spoustu morálních apelů a poukazuje na zkaženou maloměstskou morálku. A hlavně taky na to, že sociální perzekuce může bejt fakt svině. Něco mě na tom strašně bavilo, protože se v jádru jedná o nesmírně lidsky citlivé vyprávění, které až tragikomicky kontrastuje s trendem současných českých komedií. Podobně originální tuzemská žánrovka tady už dlouho chyběla. [75%] (26.07.2021)

Jan Prušinovský čím dál víc aspiruje na nejzajímavějšího a nejvšestrannějšího českého režiséra. Zde nám spolu se scénáristou, který dosud psal jen levné krváky, nabízí příběh, který sice vychází z klišé, ale další jeho rozvíjení je přesným opakem. Hlava mi nebere, proč bych měl vyčítat tvůrcům, kolik minut z výsledného střihu věnují jednotlivým postavám, scénárista může přece napsat i romantiku, která se věnuje víc chlapovi, ne? Jenomže tímhle film dost klame tělem, protože čím víc poznáváme Tomáše (jeho běsy, nejistotu, alibistický návrat ke kamarádům, ale i touhu a to, že si váží lásky), vidíme, jak je Ema vyrovnaná, emancipovaná a má vše v životě vyjasněné. Je vidět, že ne všichni (a ani ti, co film studovali, nejsou výjimkou) to pochopí. Svou jinakostí na mě snímek opravdu silně zapůsobil a budu se k němu ještě mnohokrát vracet. 90%. (03.01.2022)