Tancuj Matyldo

Na rozdíl od Přišla v noci se nedostavilo zklamání, ale obrovské nadšení. Tancuj Matyldo není pouze film roku 2023, je to nejlepší český film posledních několika let. Dlouho mě žádný film tak nesevřel u srdce. A v sále jsem evidentně nebyl jediný, v závěrečné půlhodině by bylo slyšet špendlík na zemi. Všechny čtyři hlavní postavy jsou znamenitě napsány a stejně znamenitě zahrány. Lze na ně nahlížet jako na čtyři přímky, které se nemohou nikdy protnout, nemohou se nikdy pochopit. A my je můžeme buď nejméně jednu anebo i klidně všechny čtyři nenávidět, nechápat, odsuzovat, litovat, ale v duchu si přát, kdy už se sakra aspoň dvě z nich protnou?! Souhlasím s tím, že Karel Roden a Regina Rázlová podávají životní výkony, platí to však ale i o Zuzaně Kanócz a mladém Antoniu Šopoském. Pokud tihle čtyři nebudou ověnčeni Českými lvy, budu to považovat za nespravedlnost. A to musím podtrhnout, že zbožňuji Elišku Křenkovou a Tatiana Vilhelmová předvedla strhující výkon v Bratrech. Silný filmový zážitek, na nějž nikdy nezapomenu. Kdyby tvůrci do snímku nevložili aspoň trochu humoru a špetku odlehčení, myslím, že by všichni diváci a divačky po půlhodině upadli do silně chmurných stavů. (03.01.2024)

Docela depka. Silná. Zajímavý film, který ukazuje poctivou filmařinu ukazující, že Češi se snaží k návratu fundamentálnímu filmu. Zpátky ke kořenům. Jít na jistotu. Což u nás moc není. Takže i když je to krok vpřed. Je to vlastně krok dopředu. I když zde trochu vrtkavý. Super výkony. Hezká hudba. Celkově vzato spíše opravdu ten dojem nečekaného zásahu na psychiku. Scéna s oknem na konci nečekaně silná. (23.01.2024)

V prvních dvou třetinách jsem opět škubal všemi končetinami, protože chování ústředních postav a jejich dialogy byly naprostá hrůza. Zpočátku mě to iritovalo jen u těch scén, kdy se autoři snažili nahlédnout do světa a myšlenkových pochodů "mladých" - a samozřejmě vykreslili nejvíc kýčové situace (jako je tuctuc hudba v klubu + dlužíš mi prachy vole, anebo škemrání o kapesné a způsobení dopravní nehody) - nicméně záhy mě sralo i mnoho dialogů mezi dospělými, takže zde jsem zkrátka potěšen nebyl. Poslední třetina naštěstí výsledný dojem z filmu vylepšuje, protože už se v ní nikdo nesnaží vymejšlet žádný vztahový kotrmelce či situace uměle vykonstruované asi jako procesy v letech 1949-1952. Film v této třetině už jen servíruje působivý a nevyhnutelný smutek a bol, jenž prostřednictvím Rodena prožijeme. Je to silné hlavně proto, že podobná trápení prožívá se svými rodiči či prarodiči mnoho z nás, a právě tento film nás trochu uklidňuje v tom, že se takto netrápí jen ta naše rodina, ale že je nás v tom víc. Rodenův výkon táhne celý film, Rázlová je spíše nekonzistentní. Vizuál supr, neboť Štrba klasa... P.S. Anežka Rusevová bude už asi navždy hrát sestřičky a Eva Leinweberová sociální pracovnice/úřednice :) aneb trochu "na první dobrou kást". (01.04.2024)

Přišlo mi to trochu jako vykrádání Anthony Hopkinsova Otce, ale tak co mají autoři pořád vymýšlet za novoty, že? Naštěstí jsou postavy pojaté ve své nejednoznačnosti a rozporuplnosti velmi slušně, dá se jim všem věřit, nejsou to jen šablony kapesníčkového filmu. Na druhou stranu se vlastně děje jen to, co čekáme, že se stane, a ono se stane. Naštěstí je to tu trochu napravené tím, že sice otec y syn v podstatě o všechno přijdou, včetně partnerek, ale našli cestu sami k sobě. Jinak ale je to natočené hrozně, televizně, interiérově, všechno v polocelcích nebo polodetailech, celky a exteriéry jsou tady asi jen dva, což u filmu pro kina velmi shazuje dojem. Navíc kameraman měl asi tentokrát Parkinsona, protože ruka se mu klepe neskutečně a v podstatě se skoro nedočkáme jediného solidního zarámování obrazu. Být to čistě televizní produkce, je to nadprůměrný televizní film, ale jako kinofilm jen mírný nadprůměr. (15.04.2024)

Snímek o tématu, o němž jsme toho viděli už hodně, ale natočeno je to s bravurou, navíc mají tvůrci s Alzheimerem vlastní (byť přenesenou) zkušenost. A ta Regina Rázlová! Čím starší, tím lepší role, v mládí poměrně dost přehrávala. Rodenovi a jí dost zdatně sekunduje Antonio Šoposki, mám rád, když filmy takhle dobře spojují herecké generace. Za mě spokojenost a lituju, že nevyšel nějaký ten Český lev. (22.04.2024)