Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jancsónův film Hvězdy na čepicích je tvrdou, tragickou příhodou. Film nemá žádné hlavní představitele v tradičním slova smyslu. Série příběhů se skládá z mozaiky tragédií mnoha lidí. Lidská životní aktivita se skládá z řady různých momentů říká film. Jedním z nich je zdrženlivost v tragických situacích. Jancsó hledá tentokrát lidi, na jejichž osudu může dokázat, že lidský život není řízen jen tlakem okolností, ale i lidskými oběťmi, lidským jednáním. film je doporučen pro II. distribuční okruh. Jansó o svém filmu řekl : Odehrává se v roce 1918 ve středním Rusku; jeho hlavními hrdiny jsou váleční zajatci z první světové války, kteří bojovali za občanské války v brigádě internacionalistů v Rudé armádě. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (40)

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Tohle se úplně klidně mohlo rozdrobit na epizodický film, ale v rukou Jancsóa vznikl nadmíru poutavý estetický zážitek, který ukazuje zvrhlost, pokoření i utrpení obou stran konfliktu. Skvělá a dynamická kamera se stává od prvopočátku jednou z hlavních postav filmu, provází diváka vodou, vzduchem, stepí i březovým hájem. Marseillaisa zde zní ve směsi ruštiny a maďarštiny velmi hrdě. Méně hrdě vyznívá vše, co se děje kolem polní nemocnice, která se stává středobodem touhy dobyvatelů, ať již z té, či druhé strany. A sestry se v němém úžasu snaží pochopit, kde se v lidech bere tolik touhy po násilí. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Syrovost, zrůdná záliba ve vraždění (nebo čistě nudná rutina?), nesmyslnost války, barva a národnost, které znamenají život či (pozdější) smrt. Třeba takový úděl zdravotních sester, čtvrthodinka na marnou záchranu života nebo závěrečné vykročení s Marseillaisou byly hodně silné scény, ale takových bylo v tomto filmu více. Hvězdy na čepicích je výborný (proti) válečný snímek, který se s divákem neštve a předkládá mu demonstrativní hodinu a půl neustálého zbytečného zabíjení a o tom ostatně válka je. Ke spokojenosti nejvyšší mi ani tolik nechybí větší důraz na děj (nebyl zde tolik potřeba) a absence hlavních postav (několik výraznějších se jich našlo, bohužel často brzo padly) jako spíš nepřehlednost ohledně zařazení k národnosti či barvě (chvílemi jsem nevěděl, zda jde o Rusa či Maďara, o Bílého nebo Rudého). ()

Reklama

Flego 

všechny recenze uživatele

Silnou stránkou filmu je rozmiestnenie a neustály pohyb hercov na scéne (mizanscéna). Táto práca je ozaj precízna a vo veľkých záberoch je radosť sledovať dokonalú organizáciu, v tomto smere napomáha veľmi dobrá kamera. Príbeh sa odohráva v roku 1918 kdesi v strednom Rusku a mapuje hlavne maďarských vojakov zainteresovaných v občianskej vojne červených proti bielym. A hoci je technická kvalita snímku neodškriepiteľná, problémom sú emócie. Síce sa neustále niečo deje, zabitých je tu pomerne veľa, ale rozhodne nečakajte vojnu v pravom slova zmysle, ide skôr o popravy, či hon na utečencov. Práve preto je zarážajúce, že chýba silná emócia, možno je to spôsobené, že príbeh nemá hlavného hrdinu. ()

asLoeReed 

všechny recenze uživatele

Původní název zhruba znamená „Vojáci s hvězdou“ a jeden z Jancsóových vrcholných filmů opět účelně dezorientující a neklasickou dramaturgií zpracovává téma občanské války v porevolučním Rusku, boje mezi Rudoarmějci a Bělogvardějci, za přítomnosti maďarských legionářů. Kruté nelítostné scény, perfektní scénické choreografie pohybu armád po zemi či na koních navazují na Beznadějné (Szegénylegények, 1966) a předznamenávají „taneční“ filmy o revolucích, ideách a (ne)smyslu vraždění. Armádní skupiny si předávají „štafetu smrti“ a zdánlivě objektivní, vyvážený pohled (v podřízené úloze se většinou nacházejí spíše sovětští a maďarští vojáci) se především stará o to, aby v publiku vyvolal pocit zoufalství nad údělem lidstva: ničit, ohánět se šavlí, střílet, nevědět proč, nevšímat si na koho. Boj o život vyhrává jen Maďar Lászlo (symbolicky opět András Kozák), jenž v závěru po hromadné výpravě na smrt, při níž bezbranní zpívají Marseilleisu s maďarskými a ruskými slovy, tasí před kamerou šavli a uzavírá toto velké divadlo krutosti na širokém plátně pohledem zpříma na nás, plným vyděšení i výčitek. ()

Cimr 

všechny recenze uživatele

Znáte ten pocit, kdy jste dejme tomu na nějaké hostině, ládujete do sebe jedno skvělé jídlo za druhým, a pak zjišťujete, že vám vlastně ani nechutná, jíte ho jenom tak, protože se vám nechce přestat? Podobný pocit jsem měl při sledování filmu Hvězdy na čepicích. Když byl zabit první člověk, docela to se mnou otřáslo. Ale pak umřel druhý, šestý, třicátý... A když se hodinu a půl neobjevil jiný motiv, než že jedna skupina lidí brutálně pokosí jinou, načež přijde další a zase zamorduje tu předchozí... a tak pořád dokola, už mi byly všechny další oběti prostě ukradené. Říkal jsem si, super, tak jsi ho zabil a co předvedeš dál? Objeví se konečně nějaký příběh, nebo to budou jenom 90minutová jatka? Bohužel, b) je správně. Přes věhlas, který tento film provází musím prohlásit, že už dlouho mi postavy z nějakého filmu nebyly tak lhostejné. A vzhledem k tomu, že se zde odehrává mučení, ponižování a vraždění, není tento pocit asi úplně košér. Se slzou v oku jsem vzpomínal na Kubrickovy Stezky slávy, natočené o deset let dříve, ale vypovídající o absurditě války desetkrát více... Jo, ale kamera je skvělá. ()

Galerie (25)

Zajímavosti (1)

  • Aj napriek tomu, že sa jednalo o koprodukciu so Sovietskym zväzom, Miklós Jancsó z nich hrdinov neurobil, čo nakoniec Sovietov pobúrilo a pred tamojším vydaním bol film do značnej miery upravený. (Real Tom Hardy)

Reklama

Reklama