Vojna a mír I: Andrej Bolkonskij

Mám rád kvalitní megalomanské filmy v precizní technické kvalitě, takže jsem se na Bondarčukovu Vojnu a mír nesmírně těšil. Jaké však bylo moje překvapení, obraz na DVD prvního dílu je vyloženě hnusný. Asi jsem příliš zmlsaný digitálními remastery u Davida Leana. Film jako takový je ovšem parádní (úvod sice mírně rozvleký) a kamerové jízdy u bitvy u Slavkova - něco tak precizního nevidíte každý den. (12.08.2012)

Sergej Bondarčuk ma OHROMIL v prvej časti Andrei Bolkonsky na plnej čiare,trefa do čierneho. Uznávam,že je Megaloman,ale keď sa pozerám na bitku pri Slavkove,tak vidím gigantické nasadenie tisícov a tisícov komparzistov bez prispenia počítačov,tak za to má u mňa veľké významne Plus... Okrem bitky sa ponúka pastva pre oči v podobe kostýmov,za čo mala padnúť nominácia? Inak tých nominácii by si tento KOLOS zaslúžil v podstate viac... Vojna a mier vnímam ako CELOK v najnáročnejšom filmovom počine môjho života,čo Oscar pre zahraničný film je slabá náplasť v tom,čo vyjadruje... (06.09.2014)

Když v roce 1956 přišli američani s adaptací Tolstého románu, mohli to někteří rusové brát jako svatokrádež. Když budu parafrázovat název 5.epizody Star Wars, sovětská říše vrátila úder a o deset let později v do té doby nevídaném velkolepém stylu sama ukázala, jak si ona představuje Tolstého román ve filmové podobě. Psát o Bondarčukově Vojna a mír je velmi vděčné, protože je opravdu o čem. A nutno říct, že netřeba šetřit superlativy. Začnu u rekordů - je to dodnes nejdražší film všech dob. Drží celosvětový rekord (zanesený ve Guinessově knize rekordů) v počtu exteriérových lokací, kde se natáčelo, jde o 168 míst. Natáčení gigantických bitev se zúčastnilo - ano čtete dobře - 120 tisíc komparzistů!!! Natáčení trvalo 7 let a výsledek je dechberoucích 7 hodin filmového orgasmu. Ať jde o monumentální bitvy, či třeba scénu zapálení Moskvy, s ulicema plnými poletujícího popela. Svýho času v kině na 70 mm panoramatickém obrazu to byl nářez! V hlavních rolích se představila kompletní herecká špička sovětské kinematografie, včetně pana režiséra v titulní roli. Bohužel, i takové gigantické dílo není dokonalé. Bondarčuk sice uchvacuje jako režisér masových scén, ale v interiérových, subtilně pojatých scénách někdy selhává. Ale to je jen malá výtka, protože jeho invenční režie smazává i takovéto nedostatky. Ano, rusáci to dokázali a nakopali američanům prdel. A ti jim za to ještě dali Oscara :o)) A nejlepší zpráva na závěr, koncem roku (2003) se chystá DVD s remasterovaným obrazem.Pro mně osobně jistá koupě. (28.09.2003)

Aký je rozdiel medzi ruským a americkým filmovým stvárnením legendárneho ruského románu? Odpoveď je jednoduchá. Americká verzia je ľahšie pozerateľná pre konzumného diváka, kdežto Bondarčuk dokázal, že len rusi a ukrajinci môžu verne natočiť Tolstého existenciálnu vojnovú filozofiu. Zvolil pritom dokonalý filmový jazyk a spôsob ktorý nebude zrejme každému po chuti, presne ako aj Tolstého kniha je dosť náročná. Kto bude čakať nejakú akciu, či zápletku, (ktorá sa nedostaví) tak pri 5 minútovej scéne tanca (namiesto nejakej bojovej scény), prestrihavaného s flashbackmi na umierajúceho pána asi dostane závrat alebo film jednoducho vypne. Ruská verzia je totiž pre skutočných filmových fajnšmekerov, je pomalá, snová, plná Tolstého filozofie a až duchovnej poetiky, kde každá kamerová kompozícia je dokonale premyslená. Na tento snímok sa jednoducho musí dozrieť, podobne ako napr. na Bergmanové filmy či geniálnu Vláčilovu "Markétu Lazarovu". A ešte jedno porovnanie so spomínaným českým filmom. "Lazarová" je najdrahší český film a v Rusku zase "Vojna a mier". Dva drahé ale zato veľmi umelecké filmy. (20.10.2013)

První část filmového románu je spíš vojna než mír. Fiasko bitvy u Slavkova a nebe, tak vysoké nebe, že je těžké věřit, že jsme si toho nikdy dřív nevšimli. Děj se točí ponejvíce kolem Andreje Bolkonského a jeho rodiny, moudré sestry Marji, (ne)milované manželky Lízy, "pruského krále" knížete Nikolaje, jeho přítele Pierra Bezuchova, který se po smrti svého otce stane hrabětem a letmého seznámení s mladinkou Natašou Rostovou. Vojna a mír je můj oblíbený film a navíc je to zfilmování jedné z mých nejoblíbenějších knih, přesto se budu snažit v dalším hodnocení být strohá a střízlivá, abych nevypotřebovala všechny superlativy, co jich jen znám. Kníže Andrej Bolkonský je dokonalý muž. Vzdělaný, statečný, charakterní, laskavý a krásný (podotýkám, že jako velmi pohledného ho popisuje Tolstoj, to nemůže nikdo přičítat mému přesvědčení, že jeho představitel byl jeden z nejpohlednějších mužů 20. a 21. století). Bitva u Slavkova je působivá, už jen to množství pochodujících komparzistů a pak pohled do toho vysokého nebe... Působivá je i scéna souboje, okouzlující bezradnost hraběte Bezuchova a ambivalentní pocity při pohledu na Dolochova (přiznávám, že přes lítost se přikláním spíš k tomu, že to byl hajzl a ta lítost patří jeho rodině). Ve vztahu k postavě hraběte Bezuchova považuji za nutné říct, že v tomto punktu se pan režisér nepřecenil. Lepšího Bezuchova si neumím představit. Laskavý, zmatený, vyrovnaný, bezradný, toužící po změně a najít pro svůj život nějaký směr, takový méďa s vlídným, klidným pohledem. Mladý hrabě Rostov je přesně takový floutek jako v knize. Člověk ho sice chápe a rozumí mu, ale žádné velké nadšení nebudí, stejně jako krásná Helén, hraběnka Bezuchová, která mně osobně připadala taková přestárlá. On je taky fakt, že ji hrála žena (mimochodem, opravdu manželka režiséra a představitele hraběte Bezuchova) o nejméně deset let starší, než měla podle knihy být. Ostatně, všichni herci, snad kromě Péti Rostova, jsou o 10-15 let starší, než jejich postavy, ale čert to vzal. (09.10.2010)