Vojna a mír I: Andrej Bolkonskij

Asi nejsilnější stránkou je podle mě casting, snad všechny postavy (možná až na Pierrovu ženu) mi dokonale sedí. A samotný Pierre, do jehož role se obsadil režisér -- na první pohled mi poklesla čelist, ale jakmile jsem se vzpamatoval, zůstávám nadšen. Četbou knihy jsem, přiznám se, poznamenán, takže onu část "Mír" narozdíl od ostatních pochválím o trošku víc než "Vojna". Přeci jen točit bitvu s půlmiliardou lidí je pro výsledný dojem snazší, než předat subtilní napětí ve vztazích. Líbí se mi, že se nejedná nijak zvlášť o interpretaci knihy, ale o prosté předvedení příběhů lidí, okolo kterých se zdejší svět točí... Včetně toho, že se vystupujícím dostane přesně toho, čeho si zaslouží. Abych nebyl odporný, s výjimkou Lízy Bolkonské. (02.11.2012)

Megalomanské až běda. Rusáci byli vždy takoví. Ve Vojně a míru je to v pořádku. Ale ta bída. Nepamatuju se, kdy jsem si jeden film musel dát nadvakrát a navíc tu druhou část místama valit rychlostí 1,5x... taková to byla bída. Jsem tu sice černá ovce, ale nemohu si pomoci. Ta do očí bijící neurvalá teatrálnost zabíjela veškerou pochutinu tohoto velkolepého díla. Těšil jsem se na čtyř-noční projekci, ale vzdám to hned po prvním tažení. Achjo. Číst Tolstého byla slast, vidět toto filmové zpracování bolest. Jak píše kolega LIMA, je fantazie točit se 120.000 komparsisty, ale k čemu to když se divák fáňa nudí? Slavkov byl odfláknut až hanba a vše ostatní odkráglovala pro mě nepochopitelná teatrálnost a nepřirozené hraní herců. Tečka. (30.09.2011)

Úctyhodné a megalomanské. První hodinu jsem se sice ztrácel v postavách a dějových linkách ruské smetánky (román jsem zatím nečetl). Některé momenty v interiérech mě uspávaly, dlouhé záběry, pomalé tempo a rozvláčnost mi zrovna nepomáhaly. Nicméně, jakmile se začalo bojovat, jak kdyby mě někdo pokropil živou vodou. Rozsáhlé bitevní scény, jsou fascinující jak svojí monumentálností, tak sehraností (nechápu jak, mohli uřídit tak velký komparz) a především působivostí. Kamera, která přelétává nad bojištěm a nekonečnými šiky vojáků aby se vzápětí ocitla na zemi, točila se, kroužila a manévrovala mezi bojujícími vojáky… ta atmosféra se prostě nedá popsat. (14.03.2015)

Aký je rozdiel medzi ruským a americkým filmovým stvárnením legendárneho ruského románu? Odpoveď je jednoduchá. Americká verzia je ľahšie pozerateľná pre konzumného diváka, kdežto Bondarčuk dokázal, že len rusi a ukrajinci môžu verne natočiť Tolstého existenciálnu vojnovú filozofiu. Zvolil pritom dokonalý filmový jazyk a spôsob ktorý nebude zrejme každému po chuti, presne ako aj Tolstého kniha je dosť náročná. Kto bude čakať nejakú akciu, či zápletku, (ktorá sa nedostaví) tak pri 5 minútovej scéne tanca (namiesto nejakej bojovej scény), prestrihavaného s flashbackmi na umierajúceho pána asi dostane závrat alebo film jednoducho vypne. Ruská verzia je totiž pre skutočných filmových fajnšmekerov, je pomalá, snová, plná Tolstého filozofie a až duchovnej poetiky, kde každá kamerová kompozícia je dokonale premyslená. Na tento snímok sa jednoducho musí dozrieť, podobne ako napr. na Bergmanové filmy či geniálnu Vláčilovu "Markétu Lazarovu". A ešte jedno porovnanie so spomínaným českým filmom. "Lazarová" je najdrahší český film a v Rusku zase "Vojna a mier". Dva drahé ale zato veľmi umelecké filmy. (20.10.2013)

Žádný zázrak se vskutku nekoná, nicméně scénky působí na svoji dobu vskutku megalománsky. Film nás navíc seznamuje s tím, jak kdysi probíhala zábava. Tamějším lidem rozhodně nečinilo problém exnout flašku rumu v čerstvě vyraženém okně, či se opít s medvědem. Tolstého jsem nečetl, ale že by mě tento film k četbě navnadil, to nelze říct ani náhodou. Bitvy jsou docela fajn, ale smrdí málem. Moc se mi tedy nezamlouvalo, takové to simulování vojáků, které bezdůvodně popadaly záchvaty. Spíše je u bitev nutné ocenit celkové provedení a šikovnost všech krejčích. Film doprovází vhodná hudba. A moc pěkné jsou i filosofické úvahy, které doplňují film. Celkově film hodnotím někde u spodní hranice 3*. (17.12.2012)