Vojna a mír

V režii Kinga Vidora se Američanům v roce 1956 podařil téměř husarský kousek, a to natočení dvoudílného veledíla "Vojna a mír" s bezkonkurenčním mezinárodním hereckým obsazením. Tomuto filmu tleskám, ale současně velice chválím i zfilmované dílo režisera Sergeje Bondarčuka z Ruské produkce r. 1965 - Vojna a mír, které je zpracované a vytvořené v drsnější a prozaičtější reálii, než přepis USA. (26.02.2007)

Nebudu nic více komentovat, neboť v tom filmu hraje plejáda obrovských hvězd. A jistě s takovou románovou předlohou měli největší snahu udělat dobrý film. Musím však plně souhlasit s uživatelem BALBA, že to ruské filmové zpracování, ale hlavně procítění všech rolí bylo určitě lepší. Bohužel, pouze 4*. (29.09.2007)

Jako film velmi půvabné, jako adaptace ruské klasiky nejklasičtější a pohled na jedno pohnuté období ruských dějin z opačného břehu už přece jen vyvolávající spíše úsměv na tváři. Ale ne úsměv škodolibý. Pokud ale něco zvedá tenhle film nad průměr, jsou to bez diskuse herci. Mel Ferrer a Henry Fonda tvoří naprosto dokonalé protipóly urozených lidí své doby a jejich postupná proměna stále ještě dokáže diváka zaujmout. Audrey Hepburn-Nataša, zmítaná osudem i vlastní naivitou mezi nimi, podává Natašinu dětinskost, rozpolcenost i postupné vyzrávání bez křečovitosti, jen ten lehounký šátek přehozený přes její ramena mě v jedné scéně přiměl k pousmání a konstatování, že scénáristé houby věděli, co je to ruská zima. Kdo má rád výpravné americké podívané z 50. a 60. let, bude nesporně spokojený, my ostatní si zabrbláme své obvyklé námitky proti zjednodušování, amerikanizaci a schématizaci, ale nakonec se na to podíváme také. (13.07.2007)

Vidorovu verziu Vojny a mieru; následne vnímam najmä, ako teda i skoro nikdy nekončiacu, resp. akúsi mimoriadne »zdĺhavú záležitosť«, ktorá bola vo svojej podstate rovnako intenzívne vyčerpávajúcou, ako aj nemenej podstatné, čiže «vyčerpávajúce ťaženie» jednej z ústredných postáv, čo je vskutku v spoločnej kombinácii naozaj obzvlášť dosť zvláštnym zážitkom; dokonca ešte zároveň ukotveným skrz hollywoodske pozlátko, čo bolo mimochodom na moju náturu ozaj miestami už aj asi veľmi veľa, keď som sa znovu a znovu zase prizeral na akýsi silne sentimentálny, a k tomu i gýčovitý proces, pri ktorom som rozhodne neuveriteľne [pocitovo] strašne trpel, čo snáď stále umocňovala i účelová, astronomická minutáž v podobe 109 minút + 95 minút = 204 minút, čo inak predstavuje až nejaké 3 HODINY a 24 MINÚT!; áno, totižto tento zvlášť nudný a vyčačkaný titul bol akosi nerovnomerne rozdeleným na dva diely, kedy som zrejme úplne naivne uveril zrovna i tomu, že by sa to s príchodom druhého dielu mohlo napokon konečne zlepšiť, čo bohužiaľ boli vari len minimálne náznaky v rámci celkového zlepšenia, ktoré možno predsa trocha aspoňže niekedy bádať, povedzme napríklad: epická bitka pri Borodine? • Vezmite si, že na danom preteku, totiž som chcel teraz povedať, projekte, sa ["naraz"] zúčastnilo až 6 scenáristov, čo automaticky dopredu predznamenávalo nielen iba to, že pravdepodobne tu čosi dôležité [scenár] nebude fungovať na plné obrátky, čo sa inakšie s každou uplynutou scénou neustále len potvrdzovalo, že takmer z každého jedného kúta daného [umelého] prostredia, na mňa postupným spôsobom súčasne dychčalo i »melodramatické klišé«, s ktorým si nielenže tieto tri ústredné postavy vôbec nevedeli dať žiadne rady, ale väčšinou taktiež zachádzali až kamsi do totálneho extrému; inými slovami povedané: bývali naprosto nevkusne obsadenými, a preto pôsobili tak neznesiteľnými dojmami! • Ani Audrey Hepburnová, ba ani Ferrer s Fondom, sa do svojich rusky stelesňujúcich protagonistov absolútne nehodili, a to ani nehovoriac o ostatných postavách, kde by som mohol jednoznačne spomenúť i francúzsky náprotivok vo formáte Napoleona Bonaparta v podaní pôvodom českého predstaviteľa Herberta Loma, čo vo mne občas vyvolávalo až komický charakter. • Ani dočasné okorenenie situácie s Gassmanom či s Ekbergovou nakoniec neprinieslo pozitívnejšiu náladu, a tak už zostáva azda len skonštatovať, že prvú * udeľujem za opulentnú kompozíciu obrazu Jackom Cardiffom, pričom tú druhú a poslednú - po pravde ani nijako extra netuším, za čo vlastne, keďže tým pádom je len jedna žalostne málo? PS: Odporúčam originálne a rozsiahle spracovanie VOJNY A MIERU, odborníkom na slovo vzatým: S. Bondarčukom, než práve tento ťarbavý mišmaš, ktorý je veru [ne]obyčajnou stratou času. (19.03.2024)

Mám rád staré hollywoodské velkoprodukce, jako točil třeba David Lean a jiní, ale tohle byl jen takový dietní čajíček, který nesahá Bondarčukově verzi ani po kotníky. Sovětská verze tuto americkou předčí ve všem – je nesrovnatelně výpravnější (rozdíl několika set hlavého hollywoodského komparzu versus 120 tisíc ruských komparzistů, převážně povinně nahnaných vojáků Rudé armády, je sakra znát, nehledě na to, že jde dodnes o nejnákladnější filmovou produkci všech dob), je režijně mnohem invenčnější, zajímavější, exteriérově bohatší (počet 168 lokací, kde se sovětské verze natáčela, je v zápisu Guinessovy knihy). V porovnání s tím je Vidorova verze taková…...strojená, bez života, bez vášně a bez emocí. A i když miluju Audrey Hepburn, ani ta by neobstála ve srovnání s Ljudmilou Saveljevou a jejím půvabem, vášní a neodolatelnou bezprostředností. (16.02.2012)