Vojna a mír I: Andrej Bolkonskij

Považuji se za náročnějšího diváka, ale Vojnu a mír se mi úplně strávit nepodařilo. Výborné jsou bojové pasáže, kde napětí a strach vojáků ze smrti pocítí i divák za televizí. Ale zbytek je docela filozofování a to mě moc nesedlo. Místy mně to pojetím trochu připomínalo Stalkera, ale to bude asi jen můj osobní dojem. Takže když to shrnu, tak půl hodiny bojů je fakt zážitek, ale zbytek jen pro nejnáročnější. (14.06.2014)

Megalomanské až běda. Rusáci byli vždy takoví. Ve Vojně a míru je to v pořádku. Ale ta bída. Nepamatuju se, kdy jsem si jeden film musel dát nadvakrát a navíc tu druhou část místama valit rychlostí 1,5x... taková to byla bída. Jsem tu sice černá ovce, ale nemohu si pomoci. Ta do očí bijící neurvalá teatrálnost zabíjela veškerou pochutinu tohoto velkolepého díla. Těšil jsem se na čtyř-noční projekci, ale vzdám to hned po prvním tažení. Achjo. Číst Tolstého byla slast, vidět toto filmové zpracování bolest. Jak píše kolega LIMA, je fantazie točit se 120.000 komparsisty, ale k čemu to když se divák fáňa nudí? Slavkov byl odfláknut až hanba a vše ostatní odkráglovala pro mě nepochopitelná teatrálnost a nepřirozené hraní herců. Tečka. (30.09.2011)

Dokonalé filmové dílo, což je předurčeno už dokonalostí literární předlohy. Má-li být ctěn Tolstoj, pak se nutně nelze vyhnout tomu, že vyprávění je občas zdlouhavé a rozvláčné. Tak je zapotřebí k filmu od začátku přistoupit a nevyčítat mu něco, bez čeho by nemohl existovat. Kdyby tomu tak nebylo, nebyla by to už Vojna a mír. Nevím o filmu, který by bez triků předvedl tak monumentální a věrné bitevní scény a který by si tak pohrál s výpravou. Vše, včetně hereckých projevů, je podřízeno Tolstému a ničím, zejména penězi si v tom Bondarčuk nenechal zabránit. (27.06.2009)

Viděl kdysi jako kluk, když to šlo v televizi, a neměl z toho moc rozum. Teď si na to vzpomněla žena, původem ruská šlechtična :-), a přála si k Ježíšku DVD. Po těch letech příjemné překvapení – oni ti Rusové tenkrát ty velkofilmy dělali úplně jinak! Nejvíc mě na tom dostává, jak se tady vyobrazuje monumentální kus historie, používají se k tomu bombastické prostředky, sledujeme milión postav, ale většina filmu je navzdory tomu všemu subjektivní až intimní, často s polohalucinogenním účinkem. A to já rád. A ještě mě s přihlédnutím k době vzniku šokovalo, jak málo je v tom ideologie, v prvních dvou dílech vlastně žádná. (08.02.2010)

Bondarčuk je známy ako jeden z uprednostňovaných režisérov z čias Sovietskeho zväzu, pri ktorom režiséri ako Tarkovskij nedostávali toľko priestoru a pochopenia. Bondarčuk totiž točil megalomanské filmy, divácke, no poetika a práca s kamerou, či prostredím boli u neho vynikajúce. Som mierne ovplyvnený jeho neskorším filmom Waterloo, s ktorým sa tunajšie boje, najmä bitka u Slavkova ani nedajú porovnať. Ak to porovnám napríklad s nedávnym filmom Alexander Veľký, či filmom 300 alebo mnohými zobrazujúcimi prvú, či druhú svetovú vojnu, tak to bolo majestátne, veď už len ten obrovský počet komparzistov zohral svoju úlohu, ale nebolo to nejak extra pôsobivé. Na filme mi vadili zmeny deja a prostredia, ktoré akoby spolu nesúviseli a preto som si film nevedel užiť. Avšak to, že sa jedná o pôsobivé čudesné, no najmä ruské dielo, sa nedá poprieť, tú ich nepredvídateľnosť, záhadnosť tam je cítiť, škoda že tam nebolo viac tých zamyslení nad životom, tie ktoré tam boli, boli totiž pôsobivé. 09.06.2013 - Musím sa opraviť, tentokrát som si pozrel znovu niektoré pasáže a musím uznať, že to spolu dobre súvisí, tá menej pôsobivá bitka sa však dá chápať viac filozoficky, pretože toto dielo jej má dosť. Je dlhé, no treba si skúsiť to dielo užívať a vžiť sa doň ho, je to kvalita. (07.06.2013)