Stůj při mně

Poprvé jsem STŮJ PŘI MĚ viděl hodně dávno, ještě před tím než jsem četl původní Kingovu povídku (to že děj znám jsem si všiml až když se mi začali vybavovat jednotlivé scény filmu) a hodně se mi to líbilo. Teď o kdoví kolik let později se na tom nezměnilo téměř nic. Snad jsem si to možná víc vychutnal a užíval si mladého Kiefera "Jack Bauera" Sutherlanda v roli Esa. Mladí herci taky předváděli úžasné výkony a nejvíce pak River Phoenix, který už mezi námi není. Opravdu jde o jednu z nejlepších adaptací Kingovy knížky. (05.04.2008)

Netradiční adaptace Stephena Kinga, která svými devadesáti minutami dokáže člověka přenést zpět do dětských let a připomenout mu alespoň na chvilku jak tenkrát chutnal svět. A to je schopnost, kterou nevládne mnoho snímků. Spolu se Zelenou mílí a Shawshankem nejpříjemnější retro výlet do časů minulých. (19.09.2011)

Nevím jak vy, ale já jsem mrtvoly v mládí nevyhledával a i když to chápu jako záminku dobrodružné cesty, kde se kluci lépe poznají, určitě si dovedu představit závižnější příběh, než cesta po kolejích s jednou trochu dramatičtější scénou s vlakem na mostě. Neustálé mávání bouchačkou, kterou v dětských rukách vidím opravdu nerad, mi také nepřišlo zrovna rozumné. (22.11.2008)

Fakt, že seriálový hit Stranger Things (2016), který recykluje a intenzifikuje styl a prvky osmdesátkových hororů pro děti, teenagery i dospělé, vzdává na mnoha úrovních hold Stephenu Kingovi, není pouhým projevem náklonnosti jeho tvůrců vůči tomuto spisovateli. King, coby tehdy hojně čtený a nejvíce adaptovaný autor, představoval do jisté míry emblém dobové hororové popkultury. V jeho příbězích často vystupují děti či teenageři, ale ne tolik v rolích obětí, jako spíše coby hrdinové nebo monstra, mnohdy vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi. Fantaskní motivy ale King využíval k tomu, aby tematizoval dospívání s jeho úzkostmi a temnými stránkami, vázanými nikoli na iracionální strachy, nýbrž na šikanu či domácí násilí. To je případ jeho ikonických románů Carrie (1974), Osvícení (The Shining, 1977) a To (It, 1986), ale také nehororových, a o to mrazivějších příběhů Rage (Hněv, 1977) a Tělo (1982). Poslední jmenovaná povídka se stala předlohou filmu Stůj při mě, jenž bývá Kingovými příznivci, ale i jím řazen mezi nejzdařilejší adaptace. Vedle dokonalého hereckého obsazení měl na melancholicky jímavý výsledek vliv fakt, že režisér Rob Reiner – mimo jiné Kingův vrstevník – do filmu projektoval své zážitky a pocity z dospívání. Kvůli svému zasazení do 50. let bývá film řazen do početné skupiny osmdesátkových snímků, které se s nostalgií či retro přístupem vracejí k této dekádě. Nicméně svými ponurými tóny a vážnými motivy, ale i situováním většiny děje do exteriérů venkovské krajiny má Stůj při mě pramálo společného s campově rozvernými retro snímky jako Hairspray či Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985). Pro Reinera, ale ostatně také Kinaga se jednalo o mnohem osobnější vyprávění, které nevzpomínalo toliko na konkrétní historickou dobu, jako spíše na určité období v dospívání, spojené s koncem dětské nevinnosti i ideály přátelství. [psáno pro LFŠ 2018] (03.07.2022)

Upřímně, tomuhle filmu jsem nevěřil. Nevím proč, ale nečekal jsem od něj bůhví co. A teď mi nezbývá než smutně konstatovat, že jsem byl hlupák… Stand by Me je překrásný film o jednom přátelství. Je to film o tom, že bychom neměli soudit lidi jen podle jejich pověsti, ale měli bychom je poznat (to je krásně poznat na konci, kdy nám vypravěč řekne, co se s kterým klukem stalo). A ta herecká jména! Mladí herci Sutherland a Cusack, do toho Dreyfuss a jako bonus je zde i Sheldonova nemesis - Will Wheaton! :-) Ne, teď vážně. Je to opravdu skvělý film, který jsem rozhodně neviděl naposledy. A je to taky jeden z mála filmů, u kterého jsem dokoukal i závěrečné titulky - kvůli skvělé písničce, která se jmenuje stejně jako film. Náhoda? Ani náhodou! 100 %. (09.04.2011)