Režie:
Filip RenčKamera:
Martin ŠecHudba:
Vladimír GodárHrají:
Ondřej Kavan, Rudolf Hrušínský ml., Josef Vinklář, Jan Hrušínský, Tatiana Dyková, Jiří Maria Sieber, Václav Postránecký, Petr Burian, Filip Sychra, Helga Čočková, Libuše Štědrá, Petr Janiš (více)Obsahy(1)
Autor předlohy byl jako student členem parlamentní Komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu a jeho deníkové zápisy z období působení Komise jsou autentickým svědectvím vnímání skutečnosti v čase bezprostředně po pádu totalitního režimu. Tato dokumentární rekonstrukce z dnešního hlediska, na jednání konkrétních postav, odhaluje především úpornou snahu odcházející moci zbavit se jakékoli zodpovědnosti nejen za události na Národní třídě, ale za represivní složky komunistického režimu vůbec, jednotlivé situace vyšetřování však postupně odhalují i smutnou skutečnost jak hluboce byla celá společnost touto anonymní mocí prostoupena a paralyzována.
Nemožnost dopídit se této konkrétní odpovědnosti vytváří dodnes řadu nejrůznějších (a nejfantastičtějších) interpretací a nejasností v hodnocení událostí, které nakonec byly posledním impulsem k pádu komunistického režimu. To je asi i důvod, proč se režisér Filip Renč vrací k původní výpovědi vznikající v zrychleném čase roku 1990. Příběh studentských hrdinů Václava a Romana je současně svědectvím jejich postupného zrání a poznávání - navíc Bartuškova předloha nepřímo na konkrétní události, tak dobře známé z dobových sdělovacích prostředků, postihuje i atmosféru a náladu oněch "dávných" dob počátků svobody.
(oficiální text distributora)
Recenze (36)
Ti kameramani.... !!! !!! !!! Ne Ne NE !!!!!!!!! Ne, nechci sledovat umělecké záběry. Opakuji po čtyřsté dvacáté deváté - divák nesmí kameru ve filmu vnímat. Tak už si to prosím, vy, národní umělci, zapamatujte, jako že se Zeman jmenuju! ()
Není to sice bůh ví co, ale Polojasno alespoň částečně skutečně demonstruje, jak vlastně "revoluce" v 1989 probíhala, respektive události, které následovaly. Zejména názorně je zobrazena snaha tehdejších pohlavárů, kteří si připravují nové posty, vyvinit se ze všeho a převléknout kabát, což se jim všem až na Štěpána velmi dobře podařilo a dnes jim říkáme "pane řediteli", "pane inženýre" a "pane plukovníku". ()
Tento polodokument mohl být výborný, kdyby byl svěřen jinému režisérovi, který by si odpustil naprosto zbytečné a především rušivé prvky. Filip Renč občas zapomněl, že točí polodokument o listopadových událostech 89 a chvilkama utekl někam mimo děj, mimo atmosféru a především mimo tento fim. Jinak velice chválím herce, který se rolí zhostili vesměs výborně. ()
Věřím tomu, že jsi to tak, Václave, tenkrát viděl, ale nevěřím tomu, že to takhle vidíš stále. ()
Zajímavé... ()
Viděl jsem většinu Renčových filmů, ale tento považuji za jednoznačně nejlepší, on to je v podstatě spíš hraný dokument ve kterém se mísí filmové i skutečné záběry. Spousta scén je doslova dechberoucí, hlavně bych chtěl vyzdvihnout hned prvních pár minut, které zachycují masakr na Národní třídě, během kterého jsou do doprovodné hudby vkládány skutečné rozkazy a rozhovory z policejních vysílaček, dále pak první zvolení Václava Havla prezidentem, do které hraje píseň Karla Kryla "Děkuji", celkově film navozuje velmi věrohodnou atmosféru konce roku 89 a začátek roku následujícího. Dalšími silnými scénami filmu jsou nepochybně rozhovory hlavních hrdinů, především se Sovětským "agentem" (nenapadá mě jak jeho úlohu jinak nazvat), zvlášť mě zamrazilo v zádech, když ten rusák, do té doby poměrně veselý a zároveň vyhýbající se odpovědím, se podíval s určitou nadřazeností a sebejistotou do očí hlavnímu hrdinovi a klidným hlasem mu oznámil že "Kak by u nas ňebyl Gorbačov a pjerestrojka...u vas by ničevo něbylo...ničevo! Taky stojí za zmínku soukromý rozhovor Bartuška z šéfem StB generálem Lorenzem...u kterého stále nevím co si o něm mám přesně myslet a hlavně poslední část rozhovoru kdy hlavní hrdina říká : Takže v každé další vládě budete mít pod palcem tak tři ministry...a Lorenz se usmívá a odpovídá : Jenom tři, to mě podceňujete... Co se týče hereckých výkonů, Renč vsadil hodně na neznámé herce, kteří však svoje role ztvárnili výborně. Dokonce mě i docela pobavily postavičky dvou "barmanů z ÚV", jediný kdo tam očividně přehrával byl "plešatý estbák", ale i ten se dá přežít. Pokud jde o známé tváře, všichni byli tradičně vynikající, jmenovitě Jan Hrušínský s Vinklářem jako právníci a Rudolf Hrušínský ml. s Helgou Čočkovou jako rodiče hlavního hrdiny, plus ještě Postránecký jako fízl-politruk. Jediné co mi v Polojasnu scházelo bylo objasnění "případu Zifčák", ale tady asi ani autor předlohy nevěděl jak to skutečně bylo. Všecno navíc završuje poměrně optimistký konec, takže dávám pět bodou a všem vřele doporučuji. ()
"S jakými pocity odcházíte z této komise? S velmi dobrými pocity, protože já osobně necítím nějakou vinu..." Ano, Jakeše do koše!!! A s ním celou rudou "partu", to při sledování tohoto pseudo-polo-dokumentu budu mít vždy. Je dobré, že takový snímek existuje, prosté dokumenty asi zapadnou do archívu hlouběji. Ale vidím v něm především záslužné dílo, ne hodnotné, už ta kamera byla asi lepší v autentických záběrech... ()
Jeden z těch povedenějších TV filmů, který atraktivní a přitažlivou formou zpracovává události sametové revoluce z pohledu studentů.Jelikož to dějově není zcela o hovně se každý rok v půlce listopadu setkáváme s další a další reprízou, díky čemuž se Polojasno stává takovým listopadovým Mrazíkem. Zajímavé připomenutí + shrnutí a samozřejmě, značné zjednodušení. ()
pohled na beznadějný pokus několika idealistů poodhalit zákulisí skutečné moci a pravdy.nebo další lež?nebo pohádka o hrdinných synáčcích a dcerkách nejhorších,nejkovanějších bolševickejch grázlů,kteří za pomoci bavičů s řádem práce na prsou, hráli hru na revoluci aby dodali odvahu zbabělým ovcím vylézt z chlívků.které jim v klidu ukradli včetně půdy a v klidu předhodit pár blbečků a zamíst.ovce jsou pořád ovce a vlci se s plným břichem smějí?nebo jsme všichni trochu vlci v rouše beránčím?nevím ale z filmu na mě dýchl strach jaký jsem neměl ani když mi dávali stb na držku. ()
Co jsme se o okolnostech divadla jménem Sametová revoluce dozvěděli? Co nového mohl přinést scénář někoho, kdo u této zinscenované frašky stál a poté se uplatnil ve státních službách? Odpověď je logická. Nic. A tak hledíme na film, který sice naznačuje otázky, které visí ve vzduchu, ale nakonec nás uchlácholí ve stylu "co jsme si, to jsme si" a pojďme se radovat z růžové budoucnosti. Působením času, kdy už mnohé věci tajit nelze a kdy lidé nevěří na náhle vzedmuté hrdinství probuzených svazáků s holýma rukama, se filmy tohoto typu (včetně dokumentů) budou stávat stále směšnějšími. ()
Filmařsky i herecky fakt nic moc, ale musím dát plný počet. Vzhledem k tomu, kolik lidí ještě pořád věří v autenticitu 17.listopadu bych Bartuškovu knihu zařadil do povinné četby. A tohle s ní. ()
Hraný dokument, který byl natočen za účelem, ukázat všem zájemcům pohled na rok 1989 na potlačení stávky studentů a následnou vyšetřovací komisi, kde můžeme nahlédnout hlouběji do dění tehdejší doby a vidět i pomalinku změny nastávající. Pěkné,milé nahlednutí. Zajímavosti: * Ve filmu jsou použity autentické záběry ze 17. listopadu 1989. Moje hodnocení: 60 % ()
Film ktery se vyplati videt, ale dostat ho do rukou treba Jiri Svoboda, mohl byt daleko lepsi. ()
Filip Renč jako režisér nemá ve zvolené formě příliš polojasno a už vůbec jasno. ()
Těžko hodnotit takový film..Je to v podstatě dokumentaristická rekonstrukce..a ještě podlle knihy..jako divák,který chce vědět co se vlastně stalo a jak to probíhalo,jsem byl spokojen..ale jako film pro nenáročného běžného diváka to je příliš konkrétní..a hlavní herecká kreace O.Kavana je slabá..pokud to neberu jako dokument,ale jako film,tak nic moc..ale obsah a poslání je někde jinde než obyčejná inscenace..takhle je to třeba brát a potom te je nadprůměrné.. ()
Z té kamery si připadám možná jak na drogách (co vy na to vy, co něco berete?). Jinak se to těžko hodnotí. Revoluci jsem prožil na vojně dost izolován. A sedmnáctého jsem měl obavy, že nás vyšlou proti lidem. Přemýšlel jsem kam zalezu a usnu :-) ()