Rebelové

pamatuju si,že když u nás zněl soundtrack,kde hráli písničky typu pátá a mě se líbí bob....otevírala se mi kudla v kapse a ve svých 15letech jsem chtěl matce vzteky rozkopat rádio:-)no a ejhle,uplyne pár let a já se přistihnu,jak v televizi sleduju rebeli a při písníčce going to san francisko skoro pobrekávám:-DDlepší českej muzikál jsem nikdy neviděl.rozhodně jeden z nejlepších českejch filmů.tahle historie naší země mě zajímala vždycky,navíc zpracovná do podoby skvělého muzikálu.musim uznat,že rebelove jsou opravdu klasa.a že někdy dospěju k tomu,že se mi budou líbit písničky typu já budu chodit po špičkách....to mě dostalo asi nejvíc:-) (22.03.2010)

Renč zúročil své dlouholeté zkušenosti z natáčení reklam a zejména videoklipů. Po technické stránce dobře zvládnutý film, kde hudební rovina založená na osvědčených melodiích a textech opravdu funguje a jednoznačně přebíjí plochý a nedůvěryhodný příběh. Jako zobrazení určité epochy (srpnová okupace ) Rebelové neobstojí, ale jako ryze oddechová záležitost je to mimo jiné i díky pohledné Norisové přijatelná záležitost. Celkový dojem 45 %. (27.05.2007)

Před bezmála čtvrtstoletím Rebelové vzdor svému schématickému ději, toporným dialogům a psychologicky nepřesvědčivým postavám (či spíše loutkám) zazářily, protože po uplynulém desetiletí znovu nechaly živě rozeznít skvělé písničky ze šedesátých let – v originálním znění i v převážně zdařilých coververzích a parafrázích – a některé nadto do vyprávění zasadily jako vizuálně podmanivá intermezza navazující na estetiku dobových televizních hudebních klipů. Jako v devadesátém roce jsem tehdy postřehl dívky, jak si na ulicích zpívají ty dávné sloky, a sám jsem se k nim vrátil a tuhle lásku podnes živím. Rebelové ale na rozdíl od svých předobrazů zestárli a je již zjevné, že podobně papundeklový byl celý svět tohoto papírového příběhu, a čas setřel pel i z magazínových půvabů ústřední trojice dívek (hoši krom Jana Révaie postrádali esprit již tehdy). Je zvláštní vracet se k tomuto převařenému čaji a pátrat po jeho zapomenuté chuti, když se od prvního záběru rozpadá označující a označované jako nesprávné reklamě. Ostatně sám režisér inspiraci „poctivostí“ reklamního obrazu zdůrazňoval, čímž nepřímo vyjádřil, že anachronický muzikál nového tisíciletí se rodí právě z ducha reklamy. Divák již jen eviduje a diví se, jak pomalu vše uplývá. Neschopen identifikovat se s postavami jen čeká, až se na stříbrném plátně setmí. (14.03.2024)

Špičková stylizace, výborná atmosféra, velmi povedený výběr písní. A okolo toho příběh až na několik světlých (leč historicky velmi temných) bodů utápějící se v patosu a budící v divákovi dojem, že na takhle hloupé divadlo je už trochu stár, neb jej baštil naposledy v pubertě. Nicméně i když je tomuto zásadnímu období již nějaký ten roček vzdálen, nemůže nepřiznat, že ta Norisovic Zuzka je po čertech pohledné a velmi, velmi roztomilé děvčátko. Škoda, že to je tak všechno, co může světu nabídnout;) Ono se v Rebelech vůbec příliš nehraje, jediní dva skutečně kvalitní hrdinové jsou pouhými vedlejšími postavami, čemuž odpovídá i jejich prostor. Scény pánů Hanáka a Němce zvedají akcie filmu významným způsobem, ale když se na plátně či obrazovce producíruje neherec Révai, a k tomu ho ještě deus Renč machina obdaří hlasem Bohuša Matuša, je veškeré herecké umění spláchnuto tak snadno a dokonale jako právo při politickostranických rozborech Džordžína Paroubka (zdravíme pana Krejčíře a neúplatného jihoafrického soudce). Výsledek pro film jako celek vyčíslen budiž na 60%. (10.06.2007)

Tak jsem tohohle hrdého nástupce Starců na chmelu konečně zřel a měl jsem hodně, opravdu hodně, práce, abych ho bez velmi přímočarých projevů mořské nemoci pozřel. To, co je filmové, je v tomto filmu provařeně kýčovité, jak již bylo napsáno v jednom hezkém předchozím hodnocení, a to, co je hudební, je o dost lepší (na filmu vlastně jediné dobré), jenže zkrátka kradené! Scénář, to je vlastně neskutečný obrazový blábol, míchající a rovněž vykrádající všechno možný, převalující se od scén, které by mohly vcelku vyváženě zprznit Prci, prci, prcičky k variacím na Holky to chtějí taky, s povinnou příměsí politické agitky (aby bylo jasný, že to za toho socialismu moc jásavý nebylo). Vrcholem vše spojující a mořskou nemoc vyvolávající je celková kompozice ve stylu retro, vyvolávající desítky pocitů, z nichž ale ani jeden nepamatuji ani při prožívání oné doby (a o tom by retro snad mělo trochu být, ne?), ani při sledování jiných, zdařilejších retro kousků. Vlastně nevím, proč tuhle nemotornou lež nestrčím do odpadu, asi tak trochu chápu, že tenhle mladý tým, který film točil, má jisté právo na pochybení, když má s onou dobou tak málo společného... Probůh, jak mohl Filip Renč spáchat něco takovýho.... (17.08.2007)