Člověk bestie

Skôr povinné filmové čítanie pre fanúšikov histórie kinematografie, než plnohodnotný dramatický zážitok. Minimálne z pohľadu mimo doby, kedy film vznikol. Lantier pôsobí v istých okamihoch ako nesvojprávny (v podaní Gabina to ale pôsobí uveriteľne), čo v podstate v rovnakej miere platí aj o podvádzanom manželovi a obaja sa rozhodujú na základe emócií. Renoir ale režíruje tak, že Človek beštia pomerne rýchlo ubehne a možno za to môžu aj zábery rýchlo idúcich vlakov. Najväčším kladom diela je ale kamera Curta Couranta. 70% (15.01.2023)

Příběh filmu jsem už trochu znal díky remaku Human Desire od Fritze Langa. Nicméně o to víc mě zde určité věci překvapily. Mám pocit, že Lang úplně vynechal tu Jacquesovu posledlost a změnil konec, ale už je to skoro rok, co jsem to viděl. Jean Gabin je tady super jako vždycky. Na francouzských dramatech 30. a 40. let jsem vždycky oceňoval to, že ukazovaly věci trošku otevřeněji než cenzurovaná Amerika :-) (24.12.2013)

Před dvěma lety jsem zůstal fascinován z Velké iluze, dneska jsem si konečně pustil od stejných filmových tvůrců Člověka bestii a přinesla mi téměř stejný podmanivý zážitek. Oba tyto filmy vnímám jako velkolepá díla francouzské meziválečné kinematografie. Člověk by neřekl, kam až různé odkazy můžou sahat, když i Jaroslav Marvan v Železném dědkovi o 10 let později říkal své milované lokomitivě úplně stejně jako Gabin „Lízo“... Déle jsem se filmu s obavami vyhýbal, osobně mívám rezervovaný vztah k tzv. „encyklopedickým“ snímkům, které bývají uznávané pro něco novátorského, ale coby diváka mě přesto někdy nedokážou bavit. Nicméně psychologický příběh o probouzení běsů v člověku na pozadí napínavé kriminální zápletky mě zaujal nejen tematicky nadčasovým obsahem, ale v nejedné scéně mě k mému překvapení dokázal uchvátit i svým uměleckým zpracováním. Souhra sehraného aktu, kamery, střihu a hudebního doprovodu nese v některých scénách přímo závan geniality, zejména ty s přítomností vlaku jsou v tomto směru až rytmickým způsobem nádherně vygradovány. Nasnímané projížďky vlaku z pohledu strůjvodce už tvoří kapitolu samu o sobě, v tragickém vyvrcholením se pak ve mě působivě s nadšením z filmu kloubily pocity mrazivého smutku. Renoir, Currant a Cosma se předvedli v plné tvůrčí síle... stejně jako Jean Gabin, o němž jsem se opětovně předsvědčil, že své nejlepší výkony před kamerou až na výjimky odehrál právě jako mladý na sklonku 30. let. 90% (12.02.2021)

Příběh člověka (hraje ho Gabin), který trpí duševní poruchou - někdy ho přepadají návaly úzkosti, a v takové chvíli dokáže i vraždit. V kontrastu s tím je jeho civilní stránka, která zabít nedokáže (viz. scéna, kdy chce zabít z lásky). O to silnější a nečekanější jsou pak jeho výbuchy násilí. Renoirovi se povedlo věrohodně přenést na plátno pocity člověka zmítaného někde mezi láskou a nenávistí... Zklamalo mě nasnímání jednotlivých sekvencí v kombinaci s dialogy (patetické,naivní...) , které jako by evokovaly divadelní představení, nebo, ještě lépe, románovou předlohu. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že to všechno je jenom jako, že herci hrají v kulisách, že je vše vytvořeno uměle... a to by se mělo jednat o realismus, ba naturalismus... I přes to je intensita některých scén vskutku mocná, takže si Člověka bestii (český název filmu) nenechte ujít. (12.12.2004)

Gabin - bestie. Výprava do hlbín duše strojvodcu parnej lokomotívy, ktorý sa zaplieta do príbehu plného lásky a nenávisti, roztáčajúcom kolotoč postupných vrážd. Človek, stratený v hlbinách úpadku a zatratenia, spytujúci si svedomie a zakrádujúci sa v najtemnejších kútoch ľudskej mysle. Depresívne filmárske dielo, ktoré však trpí unavenosťou tvorcov, odrážajúcou sa na tempe a záživnosti. A to je škoda, lebo látka je to skutočne silná. 70% (30.11.2013)