Nula nula nula

Snad nejlepší ‘gangsterské’ melodrama, co jsem viděl. Ano, zřejmě to není asi úplně realné (i když jeden neví), ale to na kvalitě a na požitku neubírá a zřejmě si seriál ani takové nároky nedělá. Musím vyzvednout vypravěčský styl, který se u každé postavy vrací retrospektivně zpět, vždy až když se vyvine scéna u jiné postavy, takže vše vidíme a aktuální situaci vnímáme, tak jak to vidí aktéři. Většinou se dostaví šok a člověk vlastně neví, kterému aktéru by měl fandit víc.. Do toho výborná hudba a skvěle napsané postavy (hlavně v případě zprostředkovatelů), které tomu dávají um melodramatu a netypické dramatu tohohle téma. Poté dalším kladem je určitě globálnost celého děje, kdy se příběh odehrává skoro na každém kontinentu, až mi to chvíli přišlo jako Tintin pro dospělé. Jako poslední, co zde vyniká, se mi zde zdála skvěle vybarvená dynamičnost a nepřehlednost celého tohoto pro nás nedostupného a uzavřeného světa. Kdy se situace mění tak často a k tomu si aktér nemůže být jist na koho se spolehnout, že vlastně ani po většinu dobu neví, co se děje. To je skvěle ukázáno nejen na již zmíněném typu vyprávění, kdy víme tolik co postavy, ale na i neustálé dynamickém a měnícím se vývoji děje. Dále se povedl i casting (i když to je zřejmě vděčná role, tak hlavně Dane DeHaan) a vlastně jsem našel velmi málo toho, co bych mohl vytknout. Jen možná někdy bazální jednoduchost děje, kdy se vlastně točí vše kolem jedné zásilky. Ale to je na tom asi to výjimečné a tvůrci nám chtějí ukázat, co vše se může skrývat jen za jednou takovou ‘obyčejnou’ zásilkou. (13.03.2020)

Obchod s drogami z několika úhlů v poutavé kombinaci Sicaria a Gomorry s pomalou ale vtahující atmosférou jako ze Sollimiho Suburry a to převážně díky použití hudby mého oblíbence Mogwaie. Občas by neškodilo trochu šlápnout na plyn a neuspávat diváka dlouhými nikam nesměřujícími záběry, ale překvapivě i to vlažné tempo, které seriálu trochu škodí, mu paradoxně pomáhá k tomu, aby vše nepůsobilo, jako žánrově podobné ať už seriálové nebo filmové projekty. Pokud se divák nechá vtáhnout, čeká ho velice zajímavá jízda do nepříjemných hlubin, ze kterých není cesta ven. (29.11.2020)

Roberto Saviano a Stefano Sollima jsou prostě sázka na jistotu. Obával jsem se, že po všech těch Gomorrách, Suburrách, Narcos atd. už budou mlátit prázdnou slámu, ale opak je pravdou. Zvolený styl vyprávění rozdělený na příběhy dodavatelů, přepravců a odběratelů, kde jedou samostatné linky a vývoje postav se nadmíru povedl. Hlavně u sourozenců přepravců jsem místy ani nedýchal. Btw. Andrea Riseborough tady vypadá jako mix Tildy Swinton a Christophera Walkena. (11.03.2020)

Tak tenhle projekt Stefana Sollimy dopadl víc než jen dobře. Jeho jméno mám spjaté zejména s druhým dílem Sicaria, ale tento italský tvůrce má na svědomí taktéž i všeobecně uznávané pecky Suburra a Gomorra (budu muset dohnat). U něj je záruka v tom, že audiovizuální zpracování bude na té nejvyšší úrovni. Zaujalo mě, že se seriál rozdělil na tři příběhové linky, každá měla něco do sebe (samozřejmě, z hlediska akce vedla mexická linka, poctu starým gangsterkám složila zápletka z Itálie a příběh točící se kolem amerických sourozenců se taktéž v rámci konkurence neztratil). Jak jsem již zmiňoval, tak vizuál podmanivý, ta obrazová kompozice doplněná bezchybnými kamerovými úhly, můj optický aparát si to užíval plnými doušky naplno. Tučný rozpočet z toho koukal na každém záběru. Přestřelek je docela poskromnu, na druhou stranu když už se jich divák dočká, tak se jedná o realisticky nasnímanou podívanou s perfektním ozvučením. Na plný počet to není, ale velice slušného nadprůměru to dosáhlo úplně v pohodě. Za mě 8/10 (08.03.2021)

Předně musím napsat, že jim ty prachy vůbec nezávidím. Jak prodejci, tak prostředníci i kupci musí čelit mnoha nebezpečím. Neustálé intriky, podrazy, podvody. Člověk - drogový mafián si nemůže být jistý svým životem ani na chvíli. Když to srovnám, tak Narcos byl autentičtější, věrohodnější, ale co se týče dramatičnosti a syrovosti (a surovosti), tak Tři nuly jsou srovnatelné. (04.04.2021)