Poslední tango v Paříži

Kontroverzná (na svoju dobu), pre niekoho možno dekadentná a v celku zvráteno-romantická dráma, ktorej druhá polovica kvalitatívne prevyšuje tú prvú. Po formálnej stránke bezchybná práca, po obsahovej stránke to vidím na poctivé tri body, avšak niektoré scény sami o sebe boli geniálne (najmä monológ Branda nad telom svojej mŕtvej ženy). No a Marlon Brando je (bol) absolútne fenomenálny a charizmatický Pán Herec!!! (31.10.2006)

Asi bych netvrdil, že jde o kdovíjak kontroverzní a pobuřující záležitost. Ve své době, možná. Spíš jsem z toho cítil smutek, samotu a zoufalou vyprázdněnost lidské existence. Paříž tu v rozporu se všemi zamilovanými filmovými stereotypy nehraje načančanou krasavici, spíš je tu za špinavou děvku na heráku. Perverzní kocour Brando je mimořádně odpornej, zároveň ale fascinuje v každé vteřině. Nevím, kolik herců něco podobného dokáže/dokázalo. Žádná jména, jen sdílené tělesné otvory. Máslo a depka. Bolest duše i těla. Drsnější předobraz Shainbergovy Sekretářky. Lidská perverze a vzájemné porozumění mohou být dle Bertolucciho evidentně dvě strany téže mince. Moc tomu nerozumím, ale nedokážu to ignorovat. (09.01.2013)

V minulosti som to dvakrát vypol, pretože úvodná pol hoďka je trapný, od reality odtrhnutý bullshit. Potom sa to našťastie spraví. Bavilo ma sledovať ich spoločné chvíľky v byte, jej herectvo, jeho herectvo, jej telo a všetky tie kontrasty. Od scény “strč mi prsty do prdele” to mieri dokonca ku piatim hviezdam a napríklad rozlúčka s mŕtvou manželkou je naozaj top. Až sa to v závere zase pokazí, než by ste stihli povedať Najlepší Bertolucci. (02.11.2019)

Dnes už ne tolik kontroverzní film jako před 40 lety, byť vošoust Paul se svou recitací hlubokých myšlenek o posvátnosti rodiny, pronášenou při anální souloži století, je stále dost přes čáru i dnes, řekl bych. Maria Schneider v roli Jeanne, dívky experimentující s nezávazným živočišným sexem, je zajímavá samička, ale nic víc (a ten zarostlý bobr je holt daň za stáří filmu). Ovšem Marlon Brando jako Paul – to je třída! Jemu jsem to věřil. To jeho (sexuální partnerkou asistované) rozdýchávání pitomé sebevraždy pitomé manželky a bezútěšné bilancování jeho dosavadního pitomého života. Od prvního povzdechnutí až po poslední heknutí po divokém přirážení! A stejně tu prázdnotu a ten smrtící smutek v sobě neukopuloval. No jo, kdyby to bylo tak snadné... (08.12.2013)

(1001) Nechápu, o čem ten film je. Kdybych se měla za takového předpokladu pokusit ho přece jenom pochopit, tak mi přijde veskrze špatný. Při prvním setkání hlavních postav se oba pohybují v jedné polovině plátna a skrz celou druhou půlku projíždí auto. Proč? Proč je zabírá z takového úhlu? Při detailech se Marlon šourá pomalu co noha nohu mine, při navazujícím velkém celku jde přes most rychle a bez zastavování. Proč jsou všechny záběry na "prázdné" ulice Paříže tak náhodné a nic neznamenající, jako by je vybíral někdo, kdo to město vůbec nezná a nemá k němu žádný vztah? Proč hraje Maria hlavní roli, když není schopna slovy ani bez nich vyjádřit jednotlivé emoce, natož přechod mezi nimi? Co bylo smyslem její dějové linky s režisérem - mně připadala jenom směšná. Co vůbec znamenal ten konec, opravdu měl být její dějový oblouk o tom, že je hloupá bezcitná sobecká bestie, nebo jsem si to jen špatně vyložila? Měli jsme jí fandit? Ale cítím, že už se dostávám do hodně negativních otáček, což nějak úplně nechci. Nechám film těm, pro které něco znamená, a sama se půjdu znovu podívat na Tramvaj do stanice Touha. Ale nedá mi to, abych nevynesla poslední soud: Tango mi jedním slovem přijde nepřipravené. Scénář působí jako první nástřel, většina dialogů jako improvizace, nic jako by nemělo své místo nebo důvod. Prostě tomu filmu nerozumím. (25.11.2016)