Dokonalý pacient

Ze Scandi programu jsme si vybrali thriller záměrně. Chtěli jsme napětí. Toho se nám ani omylem nedostalo. Vraždy či obrazy násilí je vidět v krátkých, nic moc neříkajících montážích především v úvodu filmu, a je jich víc, než by mělo. Dále už sledujeme vyšetřování jednoho umíněného novináře, kterému se na případu Thomase Quicka pořád něco nezdálo. Navštěvuje proto odsouzeného v psychiatrické léčebně a vede s ním rozhovory. A to je vlastně vše, co ve filmu uvidíte. Nejsme-li v "cele" zadrženého, jsme na hotelu, kde si novinář pouští videozáznamy s rekonstrukcemi vražd na místě činu, které ale nepřináší nic moc nového a potvrzují už dávno obhájenou domněnku novináře - že Thomas Quick není skutečným pachatelem.Proč? Protože o místech činu, jak vidno, neví zhola nic. Toto téma je v několika variacích omíláno jak při výsleších v léčebně, tak při oněch rekonstrukcích - Quick zpatra háže nápady podle toho, jak se vyšetřovatelům a lékařům hodí, i když to mnohdy nedává ani trochu smysl. A nutno říct, že zde se tvůrci snaží brnkat na komickou strunu, což dle mého soudu bylo zcela neopodstatněné, a nemístné. Případ Thomase Quicka neznám, a proto nevím, zda tak školácké fauly jako je neověřené alibi svalovat na nedůsledné tvůrce, nebo úplně pitomé vyšetřovatele ve Švédsku. Druhým takovým faulem jest ona nalezená kost, která je vlastně jediným důkazem, který proti Thomasu Quickovi zbyl. Jak to s ním bylo se v laborce řeší až v poslední řadě, ačkoli jeho neprůkaznost by novinářům ušetřila mraky práce. Pro Švédy jde patrně o velké téma, pro nezaujatého diváka o vcelku jednoduchý příběh, vyprávěný v dost přetažené stopáži, o tom, jak jeden duševně chorý, nemilovaný člověk lhal, a lhal, a zase lhal, a dostával za to úplatou léky, po kterých tolik bažil. Vyprávěcí postupy tohoto filmu ale zcela zabily jakýkoli moment překvapení, který děj mohl nabídnout. Od začátku víte, že ten člověk vrahem není, a proč byl takto léčebnou zneužíván se vlastně ani nedozvíte. Za zmínku stojí herecké výkony dvou hlavních postav, i jak věrně se podobají svým skutečným představitelům. 65% (12.01.2020)

Novinářské drama pravděpodobně přesně rekonstruující skutečné události, ale snaha o autenticitu filmu příliš nepomáhá a v některých momentech působí spíš jako hraný dokument. Z mého pohledu je chyba, že Håfström víceméně rezignuje na nějakou autorskou invenci. Hlavní hrdinové tak během vyšetřování prakticky nemusí zdolávat eventuální překážky a samotné odhalování faktů postrádá stupňování a místy působí chaoticky. Nemůžu říct, že by mě to vyloženě nebavilo, ale bylo to na mě příliš suchopárné. Průměr. 50% (16.03.2020)

Nie je prípad ako prípad, nie je reportáž ako reportáž a nie je justičný omyl ako justičný omyl. Spočiatku som príliš nerozumel tomu, o čo investigatívnym novinárom ide, ale to nevedeli ani oni sami a v druhej polovici filmu, keď už všetkým začínalo byť jasné, odkiaľ vietor fúka, sa z toho celého začala stávať bláznivá tragikomédia, až fraška. Len keby to nebola skutočnosť, že. Alebo žeby práve preto? Ono aj niektoré zdanlivo zbytočné dejové odbočky, ako choroba hlavného hrdinu, sú zmotivované realitou, takže vyčítať Pacientovi nejaké dejové klišé je neopodstatnené. Inak je celý film dostatočne napínaý, fanúšikovia seriálu Most by si mali prísť na svoje, ako aj priaznivci škandinávskej krimi, i keď toto nie je vôbec typický zástupca tohto subžánru. Každopádne je tu množstvo momentov, kedy sa budete cítiť skutočne zainteresovaní do vývoja deja a osudu postáv. (13.02.2020)

"Psychiatr forenzní, stvořil stvůru... co teď s ní?" Poučné. Co je to forenzní psychiatrie? Nebezpečná hračka pro vzdělané (rozuměj těch, co na to mají lejstro) patology lidských duší, kterým jejich hračku omlátí o hlavu i obyčejný brejlatý strejda, toužící být středem pozornosti (a dostat víc léků a lepší pokoj v blázinci), který jen přečetl pár novinových článků a pustil si fantazii na špacír. Co je to švédský stůl? Je to stůl s takovou spoustou dobrot, že po konzumaci všech vám nebude dobře. A co je to Håfström? Pacient s bludem, že může páchat tvorbu napříč žánry (protože kdysi rozečetl Kinga a víceméně úspěšně zdrhnul z lochu) a trpící sklerózou, kvůli které zapomněl poslat roztahaný výtvor do střižny. Takže nakonec ke 30 neobjasněným vraždám přidal i zločin na publiku. Pokus o masovou vraždu diváků unuděním k smrti. (12.05.2022)

Tváříme se, že máme v rukou nesmírně žhavou látku. A že tahle kriminální rekonstrukce posadí na zadek. Neposadí. Thomas nebo Sture, je to jedno, prostě tenhle chlapík má chorou mysl a na svědomí na dvacet vražd. Jenže v procesech se nikdy nepracovalo s žádnými důkazy, pouze s jeho vlastními přiznáními. A do toho nyní pořádně šlape investigativní novinář a nevrlý workoholik Hannes. Bizarní případ se stal jedním z největších skandálů v dějinách švédské justice. Původně to bylo celé zamýšlené coby seriál, možná proto nám z toho vyskočilo i několik utahaných momentů nebo naopak kvapného vysvětlování. Když se pak vyloží karty na stůl, zájem paradoxně opadne. Co mi ale nejvíc vadilo, byl „návrat“ ke zběsilému střihu, který známe někdy z dvacet let starých thrillerů. Myslím, že tyhle roztěkané momenty Seveřani (kteří umějí být temní a zarputilí jinak) nemají zapotřebí. Úplně mě nevtáhly ani osobní (zdravotní) peripetie hlavního hrdiny. Námět bezpochyby fajn, s divákovou pozorností je to horší. (16.03.2020)