Ichi the Killer

Ano - je to úchylné, ano - je to jiné, ale Ne, není to šokující, ač se Takeshi Miike snažil, na mě to nepůsobilo, většinu filmu jsem se nudil, navíc ty nepříliš povedené triky, ta exploze nasilí, která přechází až v komičnost, nelogičnost - jak může Ichi přeseknout podél chlapa nožem zvíci tak max. 5 - 10 cm ( navíc 1 kopnutím !) ? Schválně zkuste si to......no nejde to. I když o logiku v tomhle typu filmu příliš nejde, i když o děj taky ne, ikdyž by člověk přimhouřil oko nad trikovou stránkou, ikdyž bych vzal v potaz, že jsem se na to díval dost unavenej, tak přesto říkám NE, nestojí to za to... (08.07.2009)

V záplavě krvavých scén toho nejhrubšího ražení mě potěšil humorný podtón v celé druhé půlce filmu, natěšený a příjemně vzrušený Kakihara, který se nemohl dočkat toho nejhoršího zabijáka, fascinovala mě pusa od ucha k uchu...no dobře, uznávám, že tenhle film není pro každého a především by se na něj měli koukat jen psychicky vyrovnaní jedinci. (12.11.2006)

Film je plný extrémního násilí, které je však natolik stylizované, až působí úsměvně. Fakt, že ani jedna z dvou hlavních postav není vůbec normální, zamezuje divákovi, aby se s nimi ztotožnil (pokud ovšem on sám není úchyl), příběh také není kdovíjak objevný, a tak mu nezbývá než se nechat bavit povrchními atrakcemi a zvráceným humorem. Přiznávám, že s takovýmto typem filmů nemám problém a u Koroshiya 1 jsem se obstojně bavil, a to především díky vší té směšné extrémnosti, avšak taková pecka to zase není. Na to je to až moc rozvláčné. A nějakou hloubku či oduševnělost v tomto případě ani nehledejte, Takashi Miike si libuje v exploataci prostřednictvím tohoto filmu se mohl náležitě vyřádit. (20.06.2011)

Tohle je asi opravdu nejbrutálnější film, co jsem zatím zhlédl. Sadomasochistický 'usměvavý' démonický Yakuza čistič Kakihara převezme po svém zmizelém bossovi gang. Ale v momentě, když začne objevovat na prvočinitele rozřezané kámoše yakuzáky poprvé v životě pocítí strach a zároveň výzvu. Jediné, co Kakihara ví a tuší je, že se objevil někdo ještě více brutálnější než je on a ten někdo má jméno Ichi. Opravdu ani Kakiharu a ani Ichiho bych potkat nechtěl. Kakiharovy metody dlouhého utrpení obětí jsou opravdu, ještě to musím zopakovat, to nejbrutálnější, co jsem ve filmu zatím viděl, i když Ichi je sice jen řezník, ale jeho pohled, když pozoruje oběti, které postupně vykrvácí, je možná ještě hrozivější než Kakiharův úsměv. Jdu se kouknout na Miikeho Oodishon. (19.06.2004)

Tenhle film mě skutečně šokoval, ne však svojí brutalitou, ale spíš debilitou a totální absencí pořádného příběhu. Banda asiatů (který od sebe nejdou rozeznat) běhá tam a zpátky, přitom se nesmyslně mrzačí a týrá. Násilí začne po čase nudit a svojí samoúčelností je spíš k smíchu. U Ichiho si člověk uvědomí, jak je třeba takový Kill Bill zábavným a inteligentním snímkem. Miike natočil naprostou prasárnu, která vám maximálně předvede jak lze zohavit lidské tělo na sto způsobů. Nic jiného tenhle ,,Úžasný akční nářez a umělecké dílo", jak píšou kolegové okolo, nenabízí. (05.07.2008)