Detroit Rock City

Detroit Rock City je primarne urcene lidem, kteri si nekdy prosli fazi die hard fanouska KISS. Ja jsem si to uzil jako nostalgickou jizdu se vzpominkami na leta na zakladce se sesity popsanymi Kiss logem a podobiznami vsech clenu na lavici a myslenkami na to, jak bych asi prozil neco podobneho, kdyby Kiss prijeli v te dobe do CR. Pro lidi Kiss nepolibenymi zbyde asi jen nadprumerna komedie s rockovou hudbou. (08.06.2015)

DRC je typickým synonymem slova originalita. A to ve všech ohledech. Zpočátku nebylo jasné, kam se snímek nasměruje, ale úvodní jízdou s diskáčema nastartovala show, jakou svět nepamatuje.☺Současný ne, bohužel, doba opravdového fanouškovství je pryč. Sympatická 90-ková paráda s hudbou všeho druhu a vším co patřilo ke zlatému věku nejen v umění. Dobové prostředí a kostýmy, hodnoty, styl a vůbec život, kdy měl ještě smysl pojem člověk. Zní to nelogicky až banálně, když šlo celou dobu o šílené honění střelených mladíků za svým snem, přesto v tom nebylo nic vulgárního, natož obyčejného. Kultovní záležitost. Předvídatelný byl jen úvod s LP, vše ostatní se vyvíjelo naprosto nečekaně, jedinečně originálně. Fajn společnost, super doba, škoda jí, škoda ztraceného, co už nejde najít ani vrátit. (26.09.2013)

Parta nejlepších kámošů se chystají na koncert sví nejoblíbenější kapely KISS, jenže se to zvrtne a až moc katolicky pobožná matka Džeremáji Brůse (jednoho z party) spálí všechny lístky a syna zavře do kostela. Jeho kámoši se vydávají Džere máju zachránit a někde splašit lístky. Cestou je čeká vtipný dobrodružství, zapeklité situace a taky diskanti. Nehorázná prdel, na kterou se vždycky rád kouknu. (26.06.2010)

Tak jako Rock 'n' Roll High School, i Detroit Rock City si užijí hlavně vyznavači dané hudby. První jmenovaný je ovšem výhradně pro skalní příznivce Ramones, kdežto tenhle snímek po svých divácích nevyžaduje, aby bezmezně milovali Kiss (i když slouží jako rámec příběhu, jejich samotné persóny nejsou nikterak důležité - ostatně závěrečný koncert trval k mému překvapení jen nějaké tři minuty). Ale na škodu to pochopitelně není, protože jedině pak budete těm klukům naprosto rozumět a fandit jim v tom, co všechno jsou ochotni udělat pro to, aby viděli svou milovanou kapelu naživo. Film má tu výhodu, že slouží jako současná reminiscence na končící 70. léta, takže je dobře obeznámen s tím, jak se věci v hudební branži vyvinuly a jak to s Kissáky později bylo. Tudíž je nebere pouze jako modlu, před níž bychom měli pokleknout a s pokorou k ní vzhlížet, ale nebojí se si z nich sem tam i dost vtipně utahovat („Disco teď dost frčí a nebyla bych překvapená, kdyby i Kiss nahráli nějaký disco.“ „Jestli je jediná věc, kterou by nikdy neudělali, tak je to tohle.“). Občasná nechutnost některých scén mi přišla zbytečná a i to popichování církve a popu ne vždy padlo na úrodnou půdu, ale už samotné rýpnutí beru s povděkem. Pokud máte rádi kapely jako Thin Lizzy, Cheap Trick, Black Sabbath, Ramones (ano, i ti tu zazní) a pochopitelně i Kiss, asi byste měli o zhlédnutí minimálně pouvažovat. 75% (17.03.2013)

Vděčná bigotní Jamově matce za kremaci vstupenek, doufajíc, že tak budu ušetřena jazykové performance, odhodlaně jsem se pokusila vytrvat, i když bylo jasné, že k uspokojivému zážitku budu postrádat důležité záchytné body - nejsem středoškolačka, nepíšou se sedmdesátá léta, ale hlavně - Kiss nemůžu vystát! Takže mně tak trochu patří, že ani z náhradního programu, který by zastoupil hlavní nevýhody, nebylo nic - jen škodolibá záplata na moji diváckou bolístku - Kissáci jsou trapáci a film, který rozhodně nebere jejich jméno nadarmo, je právě takový... (04.01.2014)