Desperado

Dávno pryč jsou noci, kdy drogový boss Bucho usínal s pocitem dobře vykonané práce. Nyní spí s jedním okem otevřeným, s prstem na spušti odjištěné pistole a děsí se chvíle, kdy se ve dveřích objeví ON - El Mariachi. Tento mstitel, vláčející s sebou kytarový futrál napěchovaný zbraněmi různého kalibru, se totiž pomalu prostřeluje zástupy pěšáků ke svému poslednímu cíli. Buchovi bojovníci se vracejí z bojů ve stále řidších sestavách, čemuž se nelze divit, když občas nerozeznají střílejícího hudebníka od zběsilého vrhače nožů Navajase. (06.10.2009)

Antonio nikde nebyl tak cool, Salma tak hot, Joaquim tak drsně zlej a Quentin tak rofloidní. Bum, prásk, vystřílet do týpka sedm zásobníků a nechat za sebou spoušť o 20 mrtvých. To je přesně moje představa, když si chci oddechnout, bavit se a unášet se na vlnách střelného prachu, krásných ženských křivek a kultovních hlášek. Rodriguezův určitě nejlepší počin, kde i ta hudba má něco do sebe. (29.05.2005)

U tohohle filmu mě potkal stejný osud jako u "Pulp Fiction", viděl jsem ho až drahně let po premiéře. Humor, atmosféra a snad i Tarantinův štěk mi na něj lehce upomínají, ale takhle srovnávat by to asi nebylo ono. V rámci akčního žánru to je opravdu parádní a originální záležitost prošpikovaná humorem černým jak bota a nebýt poslední čtvrthodinky filmu, která na mě působila trošku jako rána do zad, bylo by to určitě za plný počet. (17.06.2005)

Tenhle tequilla western si vždycky užívám. Užívám si minivystoupení Quentina Tarantina i jeho gloriózní konec, jako vždy výtečného Steva Buscemiho, horkorevnou hudbu a mexikánsky divokou akci. Rodriguez podává na režisérské sesli dost možná nejlepší výkon kariéry a El Mariachi v podání Antonia Banderase má grácii velkých hrdinů-mstitelů. Desperado není vlastně ničím víc než klišovitou střílečkou se zápletkou tradičních westernů. Fórek je v tom, že si to dobře uvědomuje a v mnohých citacích je až kousavě parodický. Na jednu stranu švanda, na druhou stranu brilantní a napínavý akční film o kytaristovi, který své fláky provozuje v komorních aranžích pro dvě brokovnice... To můžu! (18.07.2004)

Stylová polo-akční podívaná s charismatickým Banderasem, řítícím se za pomstou, v čele. Když Desperado vytasí kolty a vystřílí celý bar padouchů, padají i mnohé seriózní westerny na kolena, tyto, až lehce Woo-ovské, přestřelky jsou skutečně na filmu to nejlepší, neboť dramatická linie je velice triviální, až na pár výjimek předvídatelná a zbytečně dodává sympatickému filmu "splachovací" dojem. Desperado však není nezralým pokusem, při svých nedostatcích namísto do trapnosti raději zabrousí do osvěžujícího černého humoru a parodií žánru, přesto je ale jeho působení z založeno větší části na iracionálních dojmech ala "přirostnutí k srdci", a mě zrovna k srdci nepřirostl. 7/10 (13.09.2009)