Desperado

Stalo se přesně to, čeho jsem se obával. Desperado je totiž klasická, nesmyslně natočená blbost připomínající jatka, která má pár naprosto perfektních scén, jako například ta s Quntinem Tarantinem, ale tak 70 procent filmu se u něj prostě hrozně nudím a čekám, co Desperado svede dál. Tohle mě hrozně štve. Vím, že Rodriguez s Tarantinem mají hrozně rádi filmy a neberu jím to. Dokáží natočit scény, které se mi z hlavy nesmažou, scény, které napětím donutí diváka nedejchat a nedivil bych se, kdyby v světě zaznamenali případ člověka, který se u Desperada udusil. Jenže na to měl z celkového času tak 20-25 minut. Zbytek mi přišel jak nastavovaná kaše. Každopádně jsem rád, že jsem Desperada nakonec viděl. Můžu si totiž konečně odškrtnout další film, který má na hrudi napsáno...kultovní. (05.11.2011)

Soundtrack Los Lobos: 1. Canción del Mariachi (Morena de Mi Corazón) ,2. Six Blade Knife ,3. Jack the Ripper ,4. Manifold de Amour ,5. Forever Night Shade Mary ,6. Pass the Hatchet ,7. Bar Fight ,8. Strange Face of Love ,9. Bucho's Garcias/Navajas Attacks ,10. Bulletproof ,11. Bella ,12. Quedate Aqui ,13. Rooftop Action ,14. Phone Call ,15. White Train (Showdown) ,16. Back to the House That Love Built ,17. Let Love Reign ,18. Mariachi Suite , (09.05.2011)

Čím méně peněz dáte Rodriguezovi na jeho film, tím více se snaží, aneb nápady jsou přece zadarmo. A že je jimi Desperado prošpikovaný. V těch necelých dvou hodinách vás zavalí spousta rafinovaných dialogů, nápaditá a hravá akce, černý humor a sakra velká banda naštvaných Mexikánů. Rodriguez si nebere servítky, vše vyhazuje do vzduchu, všechno nechá rozstřílet na cucky a přitom ještě na diváky neustále pomrkává a dává najevo, že i přes tu kupu mrtvých těl a potoky krve to je parádně zábavná klukovina, která ani na minutu nenudí. A jaktože všechno tak krásně bouchá, kulky odhazují mrtvá těla desítky metrů do dálky a Mariachi zasviní celou zeď vlastní krví a stále stojí na nohou, když je něco takového ve skutečnosti blbost? Prostě to je tak o hodně větší zábava...tak se bavte. (04.02.2008)

V tom filmu jsou pouze dva pětihvězdičkové momenty, a oba se odehrávají na baru: tím prvním je scéna, v níž Steve Buscemi vypráví o záhadném chlapíkovi, který vystřílel celý bar, a tím druhým je vynikající scéna, v níž Quentin Tarantino vypráví vtip o pochcaným barmanovi. Výborný je ještě nástup Dannyho Treja na scénu - herecký prostor zde sice neměl velký, ale jeho postava je strašně zábavná a celý film skvěle oživuje. Zbytek filmu je kvalitativně nevyrovnané béčko (šukací scéna je naprostý trapas), které nedokáže vyprávět ani tak pitomoučký příběh, jaký je zde obsažen, a které místy až otravuje svým puncem amatéřiny (notně podpořeným dvojicí Banderas & Hayek, jejichž herectví a španělský přízvuk působí až bezděčně komicky - osobně mám Banderase mnohem raději ve filmech, kde namísto angličtiny mluví rodnou španělštinou). Filmu by asi šel vyčítat i početný výskyt žánrových klišé, na druhou stranu to ale asi není úplně fér, protože to hlavní na tomto filmu je především zábava a přiznaná pocta béčkové filmařině, takže těžko vyčítat filmu něco, co bylo tvůrčím záměrem. Mnohem spíše mi na něm vadí děravost scénáře, v němž některé situace prostě nedávají smysl (kde se třeba ke konci vezmou ti dva chlápci, kteří v - mimochodem naprosto idiotské - střílečce stojí po Banderasově boku?) a v němž se film posouvá ke konci způsobem, který jsem shledal nesnesitelně statickým. Nemám za sebe problém přiznávat tomuto filmu kultovní status a pobavit se u mnoha jeho dobrých fórů, ale prostě si myslím, že svůj tvůrčí vrchol měl Rodriguez v té době teprve před sebou. (24.06.2015)

Luxusní uvedení Roberta Rodrigueze do světa velkého filmu. Desperado vnesl do akčního žánru po dlouhé době zase jednou svěží vánek a z Antonia Banderase udělal hereckou extratřídu. Akce je hodně dobrá, ze špinavých Mexikánců se stává ideální potrava pro pistole a kulomety a i když by toho střílení mohlo být i trochu víc a hluchých míst zase míň, oddělání Tarantina za to přece stojí, ne? (16.07.2007)