Desperado

Vtedy v Mexiku sa mi páčilo viac a v podstate z celého tohto príbehu v Desperadovi mi utkveli v pamäti len Tarantinov vtip, Buscemiho historka, neprehľadné streľby v baroch a na vonkajších terasách (vtedy ešte otvorených) a Salma, ktorá mala oblečenie zjavne na saláme (herectvo na úrovni rajdy). Mexiko je fajn, ale tequila je lepšia než Desperado. (22.04.2021)

Pro Roberta Rodrigueze je Desperado tím, čím Pulp Fiction pro Quentina Tarantina. Ať už v budoucnu natočí velkolepější či skvostnější filmy, tak jeho mistrovský kus bude navždy Desperado. Pamatuji si z něj skoro každou repliku a každou druhou scénu bych z fleku dokázal odehrát. Takový kult to byl tenkrát. Teď už je to sice jen vzpomínka a nastalgie, ale set sakra zábavná nostalgie. (20.07.2010)

Od úvodní vypravěčem nadsazené přestřelky v baru, přes její nezprostředkovanou "reálnou" variantu, až po explozivní finále s trojkou mariachiů, je to nadšený a nápaditý komediální akčňák okořeněný zaprášenými mexickými reáliemi a skvelým castingem, od sexy páru Banderas/Hayek, přes funny Buscemiho, nejlepšího filmového barmana Marina, zavilého potetovaného vrhače nožů s Trejovým strhaným xichtem a fajn záporáka Almeidu, až po Tarantinovo cameo. (16.07.2005)

Rodriguezovsky nadsazené akční inferno aneb příběhově nekomplikovaná oslava westernových archetypů s milionem vypálených kulek, desítkami rozstřílených gringos a černým humorem. Antonio Banderas v životní roli. Důkazem zábavnosti snímku je i fakt, že ačkoli jsem jej viděl v pozdních nočních hodinách, má hlava zůstala až do závěrečných titulků v bdělosti (a díky Salmě i ta druhá :-)). 80%. (10.08.2013)

„Pivo ako šťanky, obsluha nahovno. A furt sem niekto lezie.“ Videoklasika mojej puberty. Hravý a vynaliezavý akčný film s prvotriednou akciou, dokonalým kastingom, skvelou mexickou špinavou pohraničnou atmosférou, kde ak vám napľujú do piva, ešte ste dobre dopadli, asi poltutcom kultových scén (QT, flashback, šokujúci finálny twist, veľkolepý nástup mariachiho kamošov), fantastickou ústrednou energickou pesničkou, geniálnymi dialógmi a ešte geniálnejšími hláškami. Paradoxne, horšie to začne byť v druhej polovici, kedy sa k slovu dostane čosi ako príbeh (kým to dovtedy bolo len o prestrelkách a kurióznych postavičkách, bolo to lepšie). V 90. rokoch sa proste akčnému žánru darilo (nástup klipových agresívnych režisérov, megalomanské veci od Bruckheimera/Simpsona, migrácia hongkonských tvorcov do Hollywoodu, keď Hongkong prešiel pod správu Číny) Nadpriemerná pecka a plus mínus jeden z 20. naj akčniakov desaťročia. "He he, barmana nikdy nezastřelej." (20.10.2004)