Desperado

Cancion del Mariachi, ole. Přesně takový je rytmus filmu. Jedna přestřelka střídá druhou, černým humorem by se daly tapetovat márnice. Steve Buscemi a Danny Trejo se tu sice jen mihnou, ale předvedou skvělé věci. Salmita opět září jako žhavé mexické slunce, ale divácky nejvděčnější role náleží Campovi, Quinnovi, Cristosovi (to je ten, co si kvůli němu jeden mladej už nezatancuje) a hlavně Quentinu Tarantinovi, jehož podání vtipu "o ptákovi a sklenici" je geniální a neopakovatelný. Jen bych se přimlouval, aby ho už NIKDY, NIKDY, ale opravdu NIKDY nedaboval Petr Rychlý, kterej ten vtip ve svojí verzi dabingu opět neskutečným způsobem zbodal!!!!!! Cuba Libre :) P.S. V Českým Krumlově na Starým městě je dobrá diskoška jménem Tarasco Bar:))) (26.01.2003)

Od úvodní vypravěčem nadsazené přestřelky v baru, přes její nezprostředkovanou "reálnou" variantu, až po explozivní finále s trojkou mariachiů, je to nadšený a nápaditý komediální akčňák okořeněný zaprášenými mexickými reáliemi a skvelým castingem, od sexy páru Banderas/Hayek, přes funny Buscemiho, nejlepšího filmového barmana Marina, zavilého potetovaného vrhače nožů s Trejovým strhaným xichtem a fajn záporáka Almeidu, až po Tarantinovo cameo. (16.07.2005)

Pro Roberta Rodrigueze je Desperado tím, čím Pulp Fiction pro Quentina Tarantina. Ať už v budoucnu natočí velkolepější či skvostnější filmy, tak jeho mistrovský kus bude navždy Desperado. Pamatuji si z něj skoro každou repliku a každou druhou scénu bych z fleku dokázal odehrát. Takový kult to byl tenkrát. Teď už je to sice jen vzpomínka a nastalgie, ale set sakra zábavná nostalgie. (20.07.2010)

Ostré nože, velké zbraňě,úžasné souboje,vynikající dialogy, překrásné postavy a Selma Hayek vypadá lépe,než kdykoli jindy. Tohle jsou důvody proč tenhle film Miluji ! Desperádo je mnohem více,než jen akční film. Obsahuje spousta zábavy,díky které,je film velmi příjemný sledovat. Akce je klasicky over the top, ale funguje skvěle. A je Ironie, že Rodriguez před 18 lety natočil film s lepší technickou stránkou,než letošní macheta. (15.12.2013)

Robert Rodriquez je pro mě prostě jednou velkou neznámou. Už dávno nepochybuji o tom, že umí točit řádně nadupané a zábavné žánrovky, v nichž se naplno projevuje jeho obrovský filmový zápal a samozřejmě také talent, ovšem pak přijdou takové akční slátaniny jako Od soumraku do úsvitu, Machete nebo nedejbože Planeta teror, a moje sympatie k mistru Rodriquezovi se zase pomalu otáčejí o 180 stupňů. Desperado naštěstí patří do té první skupiny, může se chlubit skvěle napsaným scénářem, brilantním střihem akčních scén a především odshora až dolů bezchybně vybraným castingem, který tomu také hodně pomáhá. Nejen charismatický Banderas a nádherná Hayek, ale především příběhově méněcenní Buscemi, Trejo nebo sám velký Quentin Tarantino (jeho scéna patří k těm vůbec nejlepším) představují onu hybnou sílu, která dodává příběhu nevídaný lesk a tempo. No a hračička Rodriquez už jen vše podtrhne svým úžasně specifickým rukopisem, který sice není a asi nikdy nebude úplně bez kaněk, ale bez něj by to tentokráte prostě a jednoduše nebylo ono... 80% (12.10.2012)