Čtyři pokoje

Film na kterém je jasně vidět kdo režíroval jakou část. První příběh: naprostá kravina, kterou zachraňuje aspoň hezká Iona Skye. Druhý příběh: už jsou tu dobré známky příběhu přesto to celé nevyzní moc zábavně. Třetí příběh: Mistr Rodriguez to všem natřel a vytvořil dokonale vtipný příběh o tom jak rodiče odchází oslavit nový rok a jejich neposedné caparty má pohlídat neschopný hotelový poslíček. Čtvrtý příběh: Povedený Tarantinův kousek ve kterém si sám zahrál a ve kterém dominuje skvělá kamera. výsledek sledování - pusťte si jenom druhou polovinu filmu! (18.12.2010)

Nevyvážený povídkový film, kde Rodriguezova povídka je naprosto dokonalá (tempo, gradace, eskalace napětí spojená s blížícím se návratem rodičů, stylizace, pointa...), Tarantinova o sekání prstů výborná a velmi vtipná, ale dost neoriginální (předem jsem znal pointu z obdobného fabulačního rámce jiného filmu), zbylé dvě povídky jsou ale dost podprůměrné, ta o hotelovém sabbatu čarodějnic dokonce hodně ubohá a postavená na estetice kýče (navíc ta Madonna byla ... trapná...). Suma sumárum - jen lehký nadprůměr... (22.06.2007)

_První část je zoufale odpudivý odpad. _Po druhé části už se mi alespoň nechce jít okamžitě zvracet a exaltované herectví Tima Rotha mě tu kupodivu v pár momentech už i pobavilo, ale stále jde spíš o bolestivý a zoufale dementní zážitek. _Třetí povídka a bolest stále neustupuje. _Čtvrtá povídka má nápad a celkem zábavný dialog z podání Quentina Tarantina, leč pořád to není žádný zázrak. A jako celek jsou Čtyři pokoje zkrátka o hovně, jen pustá hříčka postavená na praštěném Rothovi a pár nápadech na úrovni zlidovělých anekdot. 4/10 (07.09.2011)

Je to sice ohraná písnička, ale protože jsem zjistil, že je docela pravdivá, tak ji ve stručnosti zopakuji - první epizodka připomíná obsahem průměrný studentský film, druhá se nemotorně snaží vygradovat situaci rádoby cool dialogy a nemá co říci, třetí hodně baví herectvím Banderase a velmi zábavným vypointováním až k závěrečné hlášce a čtvrtá je nadprůměrnou scénou z libovolného Tarantinova celovečeráku, zakončená jedním z nejvtipnějších momentů celé jeho tvorby. Něco jako trochu rutinní prohlídka hotelu, kde každé další patro představuje vyšší stupínek režijního nadání - a v součtu to stačí akorát na 3*. (29.11.2017)

"Bohyně Diano, mě stal se malér, sperma svého pila chtěla jsem ti dát, ale když stříkal a byl tak akorát, já zapomněla daru a spolkla jeho šťávu." Silvestra trávím raději doma, ale pokud by Ted potřeboval v hotelu s něčím pomoci, tak bych si tu noční směnu dal s ním. Třeba bych se nechal obrat o sperma od čarodějek - tuto oběť bych asi unesl. K sadistovi do pokoje bych s Tedem taky zašel, ale spíše bych se věnoval jeho sebevědomý oběti. K mafiánům by musel Ted sám, protože při této nejzábavnější historce bych nedokázal udržet kamennou tvář. Ale machrovat se sekáčkem bych už mohl, kdyby mne tedy Tarantino uplatilo, protože v sekání prstů, zejména svých, jsem skutečnej mistr. Mně se zkrátka v tomto hotelu líbilo, párkrát jsem v něm již Silvestra slavil, a i když jsem v každém pokoji nalezl humor zcela jinýho druhu a úrovně, tak jako celek mě to uspokojilo. (22.12.2016)