Candyman

Spoiler. „Ver vo mňa. Staň sa mojou obeťou a budeš nesmrteľná.“ Svojho času o Candymanovi v českej Cineme písali ako o nedocenenom horore. A (zase raz) mali pravdu. Tento horor (nakrútený podľa poviedky klasika hororového žánru Clivea Barkera) patrí k najzásadnejším hororom desaťročia. Vrátil žánru dôstojnosť, strach a rešpekt, hodil do koša zábavných zabijakov á la Freddy Krueger a Jason Voorhees a stavil na bezradnosť, neistotu a smrť. Smrť, ktorá si vás bez problémov našla nielen na samote alebo v lesnej chate, ako bolo dovtedy zvykom, ale uprostred ľudí, v meste, v činžiaku, na sídlisku. kde je síce plno ľudí, ale aj tak vám nikto nepomôže a radšej sa bude tváriť, že vás nevidí, len aby sa nenamočil do problémov, ktorých má beztak dosť svojich vlastných. Vďaka Candymanovi sme sa opäť začali príjemne nepríjemne báť. Príbeh otroka, ktorý sa zamiloval do nesprávnej ženy, vracia desivé mýty naspäť do sídliskového folklóru ako urban legends, ktoré sa dedia z generácie na generáciu a aj najmladší pred nimi stále majú zdravý rešpekt, lebo veď čo keby náhodou... Parádna ošarpaná atmosféra (a samozrejme logicky tým pádom aj výprava) chudobného sídliska, kde Boh nikdy nebol, skvelá Virginie Madsen a fantastický Tony Todd. Ten mal len dva roky dozadu v hre parádnu kladnú rolu Bena vo farebnom remaku Noc živých mŕtvol a ako Candyman patrí k najstrašidelnejším hororovým kreatúram 90. rokov (a mne sa páčili aj obe pokračovanie, už to síce neboli beštiálne dobré filmy, ale pohodové horory áno). Poviedka v češtine vyšla dva razy (v slovenčine hádajte koľkokrát... máte pravdu) a film sa od nej pomerne radikálnym spôsobom odlišuje. Samotný Candyman v poviedke vystupuje minimálne, objaví sa až na samom konci a pre jeho zjavenie vôbec nie je nutné, aby ste 5x po sebe do zrkadla povedali jeho meno. Film je doslovnejší (v poviedke nepadne ani slovo o tom, že to kedysi bol zamilovaný otrok-maliar, ktorému zlí belosi amputovali ruku, potreli ho medom a zvyšok dokončili rozbesnené včely). Poviedka je krátka a napriek tomu sa z nej stvorila "nekonečná" filmová séria. Toto má podobné napr. s Kingovými Kukuričnými deťmi. Candyman. Candyman. Candyman. Candyman. Candy... (18.12.2004)

Candyman nejvíce těží ze své ponuré atmosféry a skvělému výkonu hlavní herecké dvojice. Samotná atmosféra ze začátku není bůhvíjak skvělá, to hlavně kvůli probíhajícímu ději, kdy se nic důležitého neděje a až na pár komických prvků je to docela nuda. Vše se ovšem velmi rychle změní po příjezdu do černošského ghetta. Samotná postava Candymana je docela zvláštní. Moc se o její minulosti nedozvíme, jen několik holých fakt o tom co se stalo, ale vše je podáno velmi rychlou formou, a to hlavně proto, aby mohli zapojit diváci svou představivost. Když se však objeví na scéně, tak v podání Tony Todda sledujeme perfektní herecký výkon, kterému dominuje jeho ďábelský hlas při kterém naskakuje husí kůže. (12.05.2010)

Špinavá atmosféra americkej Petržalky kdesi v Chicagu či New Orleans je natoľko odporná (navyše doplnená 90s grungeovým pachom), že dostatočne znechucuje celý film. Príliš pozvoľné, príliš komorné, málo magické. Clive Barker nie je moja šálka kávy, jeho fascinácia násilím ma necháva chladným. No ak by celý film vyzeral ako posledná scéna, nebol by som proti. Ale musím oceniť nádhernú hudbu! (27.11.2010)

Tenhle film jsem si ještě z 90. let ze shlédnutí v kině pamatoval jako mrazivý, děsivý snímek. Musím říct, že když jsem ho viděl teď na DVD, byl jsem docela zklamán. Prostě jsem se v průběhu filmu s výjimkou začátku prakticky nebál. Triky jsou místy až směšné (např. létající candyman) - filmu by bývalo pomohlo, kdyby se tam on samotný objevoval co nejméně a zůstal jako skrytá hrozba. Druhá věc je, že film má poměrně dost hluchých míst. Naopak co mně dostalo poměrně silně, je kombinace dlouhých záběrů na ghetto v kombinaci s hudbou P. Glasse - u toho opravdu mrazí. (30.04.2007)

Každý ´bubák´,podobně jako každý bůh potřebuje někoho, kdo v něj věří, aby mohl přežít. A na jednom americkém sídlišti je velice silná pověst o duchovi nespravedlivě zabitého malíře. A jedna studentka postgraduálu udělala tu chybu, že tuhle urbanistickou legendu začala zpochybňovat aneb Tony Todd v roli chovatele včel. (27.01.2005)