Nadějná mladá žena

Film, který výborně ohýbá zaběhlý žánr po stylu The Invisible Man a do středu dává sympatickou a pochopitelnou ženu v nesnázích. Jasný Oscar pro Carey Mulligan a nakopnutí režisérské kariéry pro debutující Emerald Fennell. 100% (01.01.2021)

To, že to z jedné strany schytává hejt za to, že "všichni muži přece nejsou takoví", a z druhé, že to skrze hlavní postavu "znevažuje hlas oběti sexuálního násilí", asi spíš znamená, že Emerald Fennell dělá něco dobře. Oproti třeba takovému I Care a Lot to umí přesvědčivě uvolňovat a zase utahovat napětí, aniž by to drhlo, což je mazané, protože tomu filmu nesvědčí, když se nad ním moc přemýšlí. (29.03.2021)

Vynikající thriller, od kterého dlouho člověk neví co čekat, ale musím se přiznat, že jsem si tedy na Carey Mulligan v tomto typu role velmi dlouho zvykal (vždy jsem ji viděl v úplných opacích). A také mi přišla starší než její bývalí spolužáci (což taky reálně je, nicméně je to poznat). I přes tento můj drobný problém ovšem vřele doporučuji, nejlépe s absolutním nevědomím o čem Promising Young Woman pojednává (trailer jistě klasicky dost nastiňuje)..80% (01.02.2021)

Velice uvědomělý obrat na typické filmy o pomstě za znásilnění. Život nadějné studentky medicíny se otřásl a překroutil během trauma ze střední, které ji navždy změnilo. Proto žije dvojí život a v noci předstírá, že je na šrot, aby si to vyřídila s chlápky, kteří toho chtějí zneužít. Když Cassandra potká milého spolužáka ze střední, který ji připomene, že se všichni po této události posunuli dál v životech, je na čase jim to připomenout a vrátit. Film mohl být velice snadno velmi předpojatým kázáním, ale je to dost uvědomělá černá komedie, která se svou zprávou a myšlenkou není tak přímočará, poučující a kázající. Celý popový styl, ať už vizuálem nebo hudbou to celé jen krásně dokresluje a podtrhuje a v hlavní roli je tu Carey Mulligan naprostá superhvězda. (10.01.2022)

Svádělo by to k tomu, že to má nekritický úspěch u kritiky především díky tématu a tomu, kdo za tím scénářem a režií genderově stojí. Což by bylo vůči autorce nefér; tady jsou kvality díky tomu, jak je aktuální #MeToo tématika pojatá "s koulema" a prosta mravokárných deklamací. Nesdílím výtky na černobílé vidění autorky "co muž to prasák", když k celkovému efektu/dopadu "kultury znásilnění" tu přispívají právě i ženy (Madison, děkanka, ambivalentní antihrdinka Cassie samotná); vždyť o tom jsou celé dva akty plánu pomsty. Navíc i kdyby, tak se to veze na tak chirurgicky přesně trefené černohumorné vlně o echt seriózním tématu s vymazlenou záměrně přepálenou osmdesátkovou popíkovou neonovou stylizací, že tomu nelze nepodlehnout. Carey je pak svým komplexním "PTSD výkonem" ve víru sebezničující spirály vendety stejně tak strhující jako znepokojivá a tak snad jedině linie s Ryanem šustí příliš papírem, kdy je od počátku příliš okaté, proč tam je a kam se s ní míří. Nejslabším článkem je ovšem hojně diskutovaný závěr. I když závěr ne, ten je perfektní... Spíše epilog po něm. Na první dobrou je podaný tak, že přináší zadostiučinění, ale čím větší odstup od projekce, tím evidentnější je, že je nadbytečný a posouvající to celé poněkud jinam. Mohlo (mělo!) to skončit již v ordinaci či nedoslovně poštovním balíčkem a bohatě by to stačilo. (14.02.2021)