Nadějná mladá žena

Budu SPOILEROVAT. Jsem dost zklamaná. Námět je velmi zajímavý a Carey je ve své roli v rámci možností daných jí scénářem fantastická, ale celé to bylo nějak... rychlé, nějak mimo. Špatně se mi to sledovalo, protože napětí mezi jednotlivými scénami hrozně kolísalo, jako by to chtělo ještě jednou vyrendrovat, ale tentokrát se na to dívat z velmi velké dálky a podle toho dělat úpravy. Tomu pocitu divné pachutě hodně pomáhá to, že film postrádá pořádně napsanou mužskou postavu (nebo obecněji řečeno protiváhu hlavní hrdince, v případě tohohle filmu by to nejspíš měl být muž, ale není tam ani taková žena). Bo Burnham mi sice přišel v první části skvělý (a asi jsem ho tady osobně viděla poprvé, ačkoliv jsem si vědoma, že jsou z něj posledních pár let někteří mí známí na zadku, a je snadné vidět proč), ale nakonec ho autorka nebrala jako hlavní postavu, ale jen vedlejší loutku, a ukončení jeho příběhu/oblouku/vývoje je trestuhodně odbyté. Scéna, kdy mu hrdinka pustí video, měla mít mnohem větší váhu a měla být mnohem víc rozpracovaná. On nedostal vůbec šanci se projevit a ona nijak nevybočila ze svojí odosobněné, traumatem i odhodlaností vytvořené umělé persony. Asi se v tu chvíli projevilo, že Burnham přece jenom není herec, ale jenom charismatický týpek, a že autorka viděla pointu svého filmu v něčem jiném. Mně osobně tedy bylo líto, že vztah, který pro hlavní hrdinku představoval protipól k jejímu dosavadnímu extrémnímu emocionálnímu vyprázdnění/utrpení a náznak možné cesty pryč z něj, nedostal důstojné kolíčky do rakve. O ostatních mužských ani nemluvě, to už byly vyloženě (bezcenné) karikatury. Myslím si, že i film o tom, jak jsou fratboys příšerní, by je měl zobrazovat jako opravdové lidi. Ke svému velkému překvapení jsem u svatby začala brečet, na rozdíl od mnoha dalších brečení u mnoha dalších filmů jsem to vůbec nečekala a nebyla si jistá proč a co to spustilo. Jako nejpravděpodobnější se mi po určité deliberaci zdá, že mi prostě bylo líto zmařeného života. Autorka své nepravděpodobně načasované, "podvratnou" hudbou podbarvené divadlo nejspíš zamýšlela jako happy end, nicméně pro mě je těžké a skoro nemožné takový konec brát jako triumf. (24.02.2022)

Motivace hlavní hrdinky korespondující s mánií kolem MeToo bych ještě dokázal překousnout, ale já jsem nějak nepochopil princip onoho křížového tažení proti prasákům. Hlavní hrdinka simuluje opilost, nechá se klofnout a odtáhnout číhajícím predátorem a když má dojít na věc, odhodí masku. To by bylo OK. Jenže místo toho, aby dotyčného alespoň trochu pochroumala, zaútočí na něj psychicky a srazí mu sebevědomí. To už ale OK není, protože to působí směšně. Zajímavější je film od chvíle, kdy se začne věnovat tomu hlavnímu zločinu, ale to se zase nejedná o nic, co by tu ještě nebylo. Samotný závěr zpočátku potěšil, ale vzápětí zkalamal a až příliš mi připomínal -PRO NĚKOHO SPOILER- teenagerskou verzi Nebezpečných známostí. Nicméně nemůžu říct, že bych se nudil a všechna hluchá místa dokázala vyplnit výborná Carey Mulligan, na kterou bylo radost pohledět. Ale čekal jsem trochu víc. 65% (07.06.2021)

Zezačátku nejistota, později se to rozhoupalo a vtáhlo pozornost. Neotřelý snímek, který okatě prozrazuje, že ho režírovala žena. Je to něco jiného, než co byste čekali nebo na co jste zvyklí u thrillerů a psychologických dramat. Takovej trochu crossover. Tvůrci si pohráli s doplňky, detaily, s kamerou a tím film vyšperkovali. Za zmínku stojí některé nelogičnosti a nepravděpodobnosti - bystrému neujdou (to jsem asi já), senzacechtiví přehlédnou. (16.03.2022)

Pokud znáte termín 'rape culture' déle než rok, nedíváte se na ten film přes brýle tohoto zásadního tématu a tím pádem v celý holosti vidíte jak je to celý příšerně napsaný a natočený. Takhle spolu lidi ve světě nikde nemluví, dialogy zní jak nahlas čtené internetové diskuze nebo zkoncentrované situace z různých článků. Natočený to je jak sitcom, je to statické (a často navíc pozérsky bezvýznamně symbolické) a v rychlejších sekvencích to má tak špatný střih, že není přesně poznat, co se vlastně stalo. Ten film obsahuje dokonce rozšafnou hudební montáž, která ale nemá tempo, čehož jsem myslel že ani nejde technicky dosáhnout. A stejně špatně zpracovanou romantiku jsem viděl snad jen ve filmu Obvious Child. Promising Young Woman je bohužel přesně ten případ, kdy se nějaké téma tlačené zespodu dostane do rukou střední vrstvy. Stane se z toho nudná a hloupá hurá fraška, která si užívá svoji nedotknutelnost a úspěch zaštítěný pouze svým tématem. Celý problém kultury znásilnění se tak degraduje do připitomnělého frázování, trademarkové silné ženy a díky tomu, že jej budou zastupovat podobně špatné a vypočítávé snímky i nadále, tak zpětně celému boji proti patriarchální společnosti provede fest medvědí službu. Hashtag cinema at its worst. (01.06.2021)