Marťanské lodě

Spirit českého nezávislého filmu - indie romance z Brna. Co se mého hudebního vkusu týče, brněnskou alternativní scénu poslouchám a mám rád už od dob Dunaje, Ošklidu, Váši, Bittové, Fajta atd., logicky mám tedy rád i hudební tvorbu kapely Květy - a tím pádem mám rád i Martina E. Kyšperského - o tom, že jeho život postihla takováhle tragédie jsem ale neslyšel - chápu tak tenhle projekt jako takový film - terapii... (17.06.2022)

Taky se z toho potřebuji vypsat a bez SPOILERŮ to nedám. Na jednu stranu mi je sympatické, že si to natočila parta kamarádů povětšinou z alternativní (povětšinou) brněnské alternativní scény a bez podpory Státního fondu, na tu druhou je to ale jen sebeterapeutický film, který je natolik určený jen pro Kyšperského, že si to bude těžko hledat další fanoušky, pro které by to byla srdcová záležitost. Přičemž ne, že by to bylo špatně - Kadrnkova Zpráva o záchraně mrtvého je na tom stejně a ten film mi přijde geniální. Jenže Marťanské lodě jsou strašně introvertně vystavěné. Eliška na konci umře (resp. se zabije, nepodlehne divné nemoci) i přes veškerou Martinovu pomoc, což je podle skutečné události a v tomhle intimním podání by se to jako maličko, maličko "jiný" film o nevyléčitelné nemoci dal brát. Nepřinesl by nic nového, vlastně by se, nebýt určitých míst a pár cameií, ani neodlišoval, ale přidalo by mu to body k dobru. Takhle ale film končí a jeho výstavba je tedy založená na záhadě ohledně Eliščiny nemoci a snaze ji různými způsoby vyléčit. Což se sice nevysvětlí, ale to mi nevadí tolik jako divná střihová skladba, která neustále střídá scény romantické a scény z nemocnic a různých léčitelských center, ale způsobem plným časových výpustek a jakoby chybějících scén. Je z toho tedy indie romantika (určená hlavně pro ty, kteří indie romantiky zbožňují) s propojující mysteriózní linkou, nad kterou by se dalo aktivně přemýšlet, kdyby tomu film dal prostor. A stačilo by se vykašlat na ten styl "výjevů", víc se zaměřit na pozadí jejich vztahu a hned by to bylo komplexnější. Marťanské lodě se tedy mohly vydat dvěma, respektive třemi směry, jenže tvůrci se nemohli rozhodnout pro jeden z nich a tak udělali nesourodý mix všeho, který drží pohromadě jen to tajemno, které ale zase boří fakt, že je to podle skutečné události. Proto taky píšu, že je to jen pouhá sebeterapie a nic víc. Teda jo, pokud jste naklonění těmto romantikám, tak možná ano, ale mě ani jedna postava nezujala a tím pádem mě ani ta romantická linka neměla čím upoutat. A bohužel ani moc  filmařsky. Dvě marťanské lodě se tedy nezachránily a nezachránily ani příběh o sobě, ale stejně se aspoň jeden nebeský úkaz objevil a to - a překvapuje mě, že to někde upřímně říkám - v podobě Elišky Křenkové, která zde poprvé něco hraje! Spíš teda jen dostala roli na tělo, ale snad poprvé nehrála všechno svým typickým kamenným ksichtem a dokonce i projevovala emoce. Jen teda škoda, že jí místy není rozumět (a bohužel to není jen nevyladěným zvukem, ale i tím, že neumí intonovat), takže s tou chválou budu brzdit. Každopádně poprvé patří její výkon k tomu lepšímu, co je zde k vidění. 2* (18.02.2024)

Osobně mám asi tendenci ten film vnímat v kontextu podobně laděné české artové produkce posledních let typu Chvilky, Karel, já a ty či Hra, které si vždy na ČSFD vysloužily dost nevalné hodnocení, ale přesto jsem se tím nikdy nedal odradit a toužil film vidět bez jakýchkoli předsudků - abych byl nakonec stejně vždy otrávený a znuděný tou jejich nesnesitelnou banálností a pro mě osobně veskrze nepochopitelným vyzněním. V případě Marťanských lodí jsem například nepochopil samotný název filmu, jakož i to, proč Kyšperský s Křenkovou ztvárnili postavy, které se jmenují stejně jako oni (postava Martina mi navíc byla silně nesympatická a měl jsem problém věřit, že by někdo takový měl v reálném životě úspěch u tak atraktivní holky). A pokud jde o samotný závěr, v podstatě jen umocnil mou rozladěnost z celého filmu, protože jestli něco fakt nesnáším, tak je to podobná koncentrace nezodpovězených otázek a pachuť z toho, že si mám sám domyslet, co se vlastně stalo. Úvodní titulky oznamují, že se jedná o "film na motivy skutečných událostí", což si vykládám tak, že Marťanské lodě budou asi ještě víc osobní než Foukalova Amerika, ale osobně mi to je prostě fuk a vůbec mě nezajímá, co bylo předobrazem filmové Elišky a zda jí film chtěl nějak umělecky zachytit, protože je to celé podané pro mě osobně krajně nezáživným filmařským způsobem, který přebíjí vše, bohužel. (06.06.2022)

Marťanské lodě jsou filmem, který je nejspíš nejpodstatnější pro samotného Martina Kyšperského. Je dost možné, že se mu podaří uzavřít tuto bolestnou životní zkušenost právě prostřednictvím sdílení osobního příběhu a rozhodnutí zahrát si ve filmu sám sebe. Jako nejsilnější stránku filmu vnímám hudbu, nejslabší pak scénář. I přesto, že jde o silné vyprávění, bohužel bylo předáno velmi plytce. Filmu chybí vnitřní dynamika a uvěřitelnost vztahu, který se odehrává mezi Martinem Kyšperským a jeho filmovou partnerkou Eliškou Křenkovou (což je u filmu, který je koncipovaný jako love story, celkem problém). Z jednání obou postav jsem tudíž ani nemohla mít dojem, že bez sebe nemůžou být (jak je uvedeno ve filmové anotaci). Divák tápe o to víc, jestliže nejsou dostatečně vysvětleny motivy vzájemné přitažlivosti obou postav. Vzhledem k tomu, že jsem nenašla jedinou spojnici mezi postavami, vnímala jsem jejich vztah již od počátku jako vyhořelý, bez jiskry a především jakéhokoli společného záměru. Obě postavy, jako kdyby vedle sebe jen žily a absolutně se míjely (ostatně závěr je toho důkazem). Jestliže měl snímek zobrazit skutečnost, že každý si o druhém vytváříme natolik velkou iluzi, že jsme ve finále odtrženi od reality a nejsme schopni vidět druhého takového, jaký je, pak to nebylo ve filmu dostatečně akcentováno. (18.09.2021)

Fakt bych tomuhle filmu chtěl fandit, ale z různých důvodů mi to nejde. Scénář působí jako sled náhodně vybraných scének s vesměs klišoidními dialogy. Kyšperský působí herecky hodně dřevěně - zčásti snad proto, že se ho film osobně dotýká, ale i díky téhle topornosti je pro diváka náročné vcítit se do postav. Největší klad filmu je poměrně atmosférická kamera a hudba. Pokud už by člověk hledal komorní mumblecore, je lepší sáhnout po filmech Bohdana Karáska (jakkoli jeho herecké umění je taky přinejmenším diskutabilní). (23.10.2022)