Marťanské lodě

Spirit českého nezávislého filmu - indie romance z Brna. Co se mého hudebního vkusu týče, brněnskou alternativní scénu poslouchám a mám rád už od dob Dunaje, Ošklidu, Váši, Bittové, Fajta atd., logicky mám tedy rád i hudební tvorbu kapely Květy - a tím pádem mám rád i Martina E. Kyšperského - o tom, že jeho život postihla takováhle tragédie jsem ale neslyšel - chápu tak tenhle projekt jako takový film - terapii... (17.06.2022)

Chtěl jsem lamentovat nad tím, jak přísně vzdělávacím způsobem jsou klíčové scény odvyprávěny. Když ale v okolních komentářích čtu, že diváci vnímají Elišku jako hypochondra nebo psychopatku, tak to spolknu a chtě nechtě film pochválím minimálně za stále ještě palčivě potřebnou osvětu, o kterou se pokouší. Forma se ve mně ale hrozně pere. Rozumím způsobu, jakým se Kyšperský snaží o autopsychoterapii, ale to, že v hlavní roli vlastního příběhu pak hraje on sám, je ten největší průšvih. Celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že se do role nikdy neponoří, že emoce jenom pohladí a zbytek rutinně odříká a neprolomí ve vlastním těle strach ani smutek. Cesta dvou lodí společným prostorem pak postrádá uvěřitelnost, protože vedle uzavřené a přesvědčivé Elišky působí jako dřevěný panák. Pnutí hlavní dvojice je poloviční, protože k nim poprvé spadneme ve chvíli, kdy už po sobě pokukují. Proč ale z jejich začátků, štěstí i problémů vidíme právě konkrétní záblesky, mi nikdy není jasné a třeba místo pointy usmiřování je na mě hozen nicneříkající dialog o Plutu. Chápu u něj onu metaforu, ale proč jsou oni dva v tu chvíli právě tam, kde jsou? Jakkoli je cesta do Norska a zpět na tuzemské poměry příjemně skromná i intimní, ztroskotává na tom samém, co každý jiný film, tedy na technickém stavu. Zvuková stránka je naprostá tragédie a nepřeháním, když říkám, že jsem si v desáté minutě přidal ke sledování titulky, abych porozuměl častěji než u každé druhé věty. (15.05.2022)

Příjemně plynoucí romance, která si postupem času ukousne větší krajíc, než jaký dokáže divákovi přežvýkat. Melancholická atmosféra a výborná hudební stránka však naznačují potenciál nenápadného filmu, kterých bychom rádi viděli i víc. Více zde. (04.10.2021)

Brněnská romance! Film podle skutečného příběhu, který zažil herec v hlavní roli Martin Kyšperský. Ve filmu vidíme jeho jeho vztah s dívkou, který neskončil dobře. On je rockový muzikant, sympaťák a tak trochu ňouma, ona je psycholožka a tak trochu hypochondr a psychopat. Čili takový normální vztah jako většina jiných. Ale je to natočené (sice lacině, ale) moc sympaticky, hořkovtipně a vyzrále. A má to fajn hudbu. Režiséra Jana Foukala je třeba sledovat, snad na další film dostane víc peněz. České lvy to asi nezíská, na to je to moc undergroundové. Fun fact 1: druhý film s Eliškou Křenkovou ve dvou dnech, ale zatímco v Atlasu ptáků hrála středoškolačku, tady hraje doktorandku. Fun fact 2: ve filmu zazní písnička z Chuchla, potěšilo moc. Fun fact 3: mediálním partnerem filmu je časopis Psychologie, cool! (24.08.2021)

Tím, že je námět založen na skutečné události hlavního protagonisty Martina E. Kyšperského, z filmu dělá zajímavější zážitek, než by ve skutečnosti byl. Ano, zážitek, přeci jen mluvíme pořád o filmu. Byť uznávám, zkušenost to musí být strašná. Marťanské lodě jsou hodně střižené do umění. Mají světlé momenty, ale i slabší momenty. Mezi to nejzajímavější řadím záběry z Norska, konec filmu, hudební podkres a herecké umění Elišky Křenkové. Horší už je scénář, který ukazuje, jak se během 77 minut nemusí ve filmu dít prakticky nic konkrétního. Ti vnímavější si v tom ale pár myšlenek určitě najdou. (28.09.2022)