Marťanské lodě

Marťanské lodě se mi líbily dost, hlavně asi proto, že v životním příběhu hlavních hrdinů spatřuji jistou paralelu s mou vlastní životní cestou. Ale i kdyby mi téma nebylo osobně blízké, nepovažovala bych film za špatný, proto mě zdejší hodnocení trošičku překvapuje. Eliška Křenková je výborná, neumím si představit nikoho, kdo by roli hlavní hrdinky zahrál líp, ale ani Martin Kyšperský není špatnej, i když mi připadá, že si od hlavní postavy drží trošku odstup, možná protože by bylo příliš bolestné se znovu ponořit do toho, co už jednou ve skutečnosti sám prožil. Celkovou komorní a melancholickou atmosféru krásně dokresluje kamera, hudba a obecně celá struktura vyprávění. Na české poměry jde o výrazný nadstandard. (20.12.2022)

Křehké a lyrické drama o milostném vztahu dvou mladých lidí. Zápletka tu není příliš důležitá, důraz je kladen zejména na vyjádření pocitů obou hlavních hrdinů ztvárněných úžasně přirozenou dvojicí hudebníka Martina Kyšperského (který ve filmu zužitkoval písně své vlastní kapely) a Elišky Křenkové. Nejsem si ale jistá, jestli bylo chování vystudované psycholožky dostatečně věrohodné a samotný závěr mohl mít větší tah na branku. Pokud jste ale zvědavi na něco jiného než běžné romantické komedie české produkce, můžu určitě doporučit. (23.08.2021)

Taky se z toho potřebuji vypsat a bez SPOILERŮ to nedám. Na jednu stranu mi je sympatické, že si to natočila parta kamarádů povětšinou z alternativní (povětšinou) brněnské alternativní scény a bez podpory Státního fondu, na tu druhou je to ale jen sebeterapeutický film, který je natolik určený jen pro Kyšperského, že si to bude těžko hledat další fanoušky, pro které by to byla srdcová záležitost. Přičemž ne, že by to bylo špatně - Kadrnkova Zpráva o záchraně mrtvého je na tom stejně a ten film mi přijde geniální. Jenže Marťanské lodě jsou strašně introvertně vystavěné. Eliška na konci umře (resp. se zabije, nepodlehne divné nemoci) i přes veškerou Martinovu pomoc, což je podle skutečné události a v tomhle intimním podání by se to jako maličko, maličko "jiný" film o nevyléčitelné nemoci dal brát. Nepřinesl by nic nového, vlastně by se, nebýt určitých míst a pár cameií, ani neodlišoval, ale přidalo by mu to body k dobru. Takhle ale film končí a jeho výstavba je tedy založená na záhadě ohledně Eliščiny nemoci a snaze ji různými způsoby vyléčit. Což se sice nevysvětlí, ale to mi nevadí tolik jako divná střihová skladba, která neustále střídá scény romantické a scény z nemocnic a různých léčitelských center, ale způsobem plným časových výpustek a jakoby chybějících scén. Je z toho tedy indie romantika (určená hlavně pro ty, kteří indie romantiky zbožňují) s propojující mysteriózní linkou, nad kterou by se dalo aktivně přemýšlet, kdyby tomu film dal prostor. A stačilo by se vykašlat na ten styl "výjevů", víc se zaměřit na pozadí jejich vztahu a hned by to bylo komplexnější. Marťanské lodě se tedy mohly vydat dvěma, respektive třemi směry, jenže tvůrci se nemohli rozhodnout pro jeden z nich a tak udělali nesourodý mix všeho, který drží pohromadě jen to tajemno, které ale zase boří fakt, že je to podle skutečné události. Proto taky píšu, že je to jen pouhá sebeterapie a nic víc. Teda jo, pokud jste naklonění těmto romantikám, tak možná ano, ale mě ani jedna postava nezujala a tím pádem mě ani ta romantická linka neměla čím upoutat. A bohužel ani moc  filmařsky. Dvě marťanské lodě se tedy nezachránily a nezachránily ani příběh o sobě, ale stejně se aspoň jeden nebeský úkaz objevil a to - a překvapuje mě, že to někde upřímně říkám - v podobě Elišky Křenkové, která zde poprvé něco hraje! Spíš teda jen dostala roli na tělo, ale snad poprvé nehrála všechno svým typickým kamenným ksichtem a dokonce i projevovala emoce. Jen teda škoda, že jí místy není rozumět (a bohužel to není jen nevyladěným zvukem, ale i tím, že neumí intonovat), takže s tou chválou budu brzdit. Každopádně poprvé patří její výkon k tomu lepšímu, co je zde k vidění. 2* (18.02.2024)

Na malý okamžik jsem se ocitla v jejich světě plném zvláštní poetiky a nejspíš se tam v myšlenkách ještě nějaký čas budu vracet. Zasáhlo mě to takovou silou jako málokterý jiný film. Strašně moc se mi líbila i hudba, jež byla přesně podle mého gusta. A všechny ty úžasné texty! Martin Evžen Kyšperský na mě svou osobností zapůsobil natolik, že asi začnu poslouchat kapelu Květy, abych ho trochu víc poznala. Naproti tomu Elišku Křenkovou znám docela dobře a teď nastala ta chvíle, kdy mi nezbývá nic jiného, než ji opět vychvalovat až do nebes za naprosto autentické a věrohodné ztvárnění hlavní ženské role. (85%) (04.06.2023)

Moc nechápu, že film, který všechno podřizuje síle pocitových fragmentů, mezi nimi těká tak zběsile, jako by mu byla nějaká atmosféra celé té koláže úplně putna. Je to škoda, protože naléhavost to v sobě má, a je v tom také cítit život, na rozdíl od jiných současných českých "sond" do reality mileniálů. (20.09.2021)